Řecko si vyjednalo výjimku pro LNG

Jednadvacátý balík unijních sankcí proti Rusku prošel 23. července. Prošel ale v podobě, kterou si vynutily Atény.

Řecko celý balík blokovalo, dokud nezískalo výjimku: přepravní společnosti napojené na řecké vlastníky mohou dál vozit ruský zkapalněný zemní plyn odběratelům mimo EU, pokud příslušné kontrakty vznikly před plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu (Euronews, tisková zpráva Rady EU). Do té doby stály i ostatní části balíku: zařazení dalších lodí takzvané stínové flotily, tedy starších nebo neprůhledně vlastněných tankerů používaných k obcházení západních omezení na ruskou ropu, bankovní restrikce, opatření proti kryptoměnám i zmrazení cenového stropu na ropu. Nic z toho se nepohnulo, dokud Atény nedostaly svou výjimku.

Jak To Brief psal už ve chvíli, kdy Řecko hlasování poprvé zablokovalo, spor ukazuje širší slabinu unijních sankcí: zda systém, který má fungovat přes soukromé firmy, vydrží střet se zájmy států, v nichž tyto firmy sídlí.

Firmy uvnitř zbraně

Unijní sankce na ruskou energii nestojí hlavně na embargu, ale na kontrole služeb. Brusel se nepokouší stáhnout ruskou ropu a plyn ze světového trhu. Omezuje západní firmy, bez nichž se tento obchod těžko dělá: přepravce, pojišťovny, provozovatele přístavů a zprostředkovatele (Evropská komise). Když se omezí přístup k těmto službám, pro Rusko je prodej energie složitější a dražší.

V tom je ale zabudovaný strukturální problém. Tyto firmy působí v členských státech, jejichž vlády musí každé sankční rozhodnutí schválit jednomyslně. Stát, jehož podniky poskytují službu, na niž sankce míří, tak může zadržet celý balík.

Řecko provozuje největší obchodní flotilu v EU (Al Jazeera). Atény tvrdily, že zákaz přepravy ruského LNG do třetích zemí by řeckým operátorům vzal byznys, který by okamžitě převzali konkurenti mimo EU, zatímco příjmy Moskvy by zůstaly zachované. Finanční rozměr jejich argumentu není malý. EUobserver s odkazem na analýzu Centre for Research on Energy and Clean Air uvedl, že lodě kontrolované řeckými vlastníky od začátku plnohodnotné invaze přepravily ruská fosilní paliva v hodnotě zhruba 248 mld. EUR (EUobserver). Podle UPI, které cituje výzkumnou skupinu Urgewald, se přepravní skupina Dynagas napojená na řeckého miliardáře George Prokopioua na začátku roku 2026 podílela přibližně na 35 % aktivit spojených s ruským LNG od společnosti Novatek (UPI).

Atény tak oprávněnou námitku nerovnoměrných nákladů přetavily ve výjimku, která zachovala právě to slabé místo, jež EU sama rozpoznala a chtěla uzavřít.

Rozdíl mezi hlavními městy

Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys uvedl, že sankční rozhodnutí stále více formují hospodářské zájmy členských států, což oslabuje společný tlak na Moskvu (LRT). Nizozemští představitelé výsledek naopak popsali jako pokrok a zdůrazňovali zařazení lodí stínové flotily na seznamy i nové nástroje proti obcházení sankcí, přestože řecká výjimka zůstala součástí dohody (Rijksoverheid, NRC).

Užitečné srovnání nabízí Dánsko. Kodaň má jednu z největších obchodních flotil v Evropě, podobnou výjimku ale nežádala. Velká flotila tedy sama o sobě nevede k hrozbě veta. Řecký postoj byl politickou volbou, nikoli mechanickým důsledkem podílu na trhu.

Menší balíky, stejná slabina

Balík přesto obsahuje věcná opatření: 41 dalších lodí stínové flotily na sankčních seznamech, rozšířená kritéria pro plavidla obsluhující už sankcionované lodě a nové bankovní a kryptoměnové restrikce (finská vláda, Global Sanctions). Podle Financial Times unijní činitelé nyní zvažují menší a přesněji zacílené balíky, aby námitka jedné vlády nemohla držet jako rukojmí nesouvisející opatření (FT).

Přechod k většinovému hlasování ale k dispozici není. Sankce spadají do společné zahraniční politiky EU, kde platí jednomyslnost, a ke změně tohoto pravidla by byla potřeba opět jednomyslnost (IAI). Menší balíky mohou omezit škodu, kterou způsobí jedna námitka. Veto tím nezmizí.

Řecko ukázalo, že členský stát může pravidlo jednomyslnosti použít k ochraně vlastního odvětví i ve chvíli, kdy tím oslabí tlakový bod, který EU vůči Rusku vybudovala. Atény tvrdí, že obchod by se stejně přesunul mimo Unii, a obchodní logika tohoto argumentu není prázdná. Nezodpovězená ale zůstává otázka vymáhání: pokud řecké firmy mohou dál vozit LNG na základě předválečných kontraktů, kdo bude tyto smlouvy kontrolovat, sledovat objemy a ověřovat, zda se výjimka potichu neprodlužuje přes obnovované dohody? Úředníci, kteří připravují dvaadvacátý balík, na to budou muset odpovědět.