Guterres naráží na Ankaru

Když António Guterres v neděli dorazil na Kypr, nešlo o slavnostní návrat mírového procesu, ale o zjištění, zda vůbec ještě existuje prostor ho znovu otevřít. Ostrov je rozdělený od turecké vojenské intervence v roce 1974 a návštěva generálního tajemníka OSN byla první takovou cestou za šestnáct let (Euronews Germany). Nepřivezla návrh dohody ani předběžný souhlas stran s jednáním. Zvláštní vyslankyně OSN María Ángela Holguín popsala cíl střízlivě: přimět oba lídry, aby do jednání vůbec vstoupili (Cyprus Mail). Překážkou ale není kalendář diplomatických schůzek. Jedna strana chce federaci, druhá uznání dvou samostatných suverénních států.

Federace proti dvěma státům

Rámec Rady bezpečnosti OSN počítá s bizonální a bikomunitní federací: jedním státem, dvěma politicky rovnoprávnými komunitami a jedinou suverenitou (S/RES/1251). Kyperskořecká vláda říká, že odmítne jakýkoli model mimo tento rámec (Cyprus Mail). Řecko za touto pozicí stojí bez výhrad. Premiér Kyriakos Mitsotakis popisuje kyperskou otázku jako evropský problém, nikoli jako dvoustranný řecko-turecký spor, a Atény výslovně odmítají rozdělení ostrova (ERT, Lavaron).

Turecko jde opačným směrem. Vysoce postavení představitelé tvrdí, že žádné řešení nemůže obejít Ankaru a že realistický proces musí vycházet ze suverénní rovnosti dvou vedle sebe existujících států (Hürriyet Daily News). Ministr zahraničí Hakan Fidan tuto linii zopakoval přímo Holguín několik dní před Guterresovým příjezdem (Politis). Nejde tedy o vyjednávací pozici uvnitř rámce OSN. Ankara odmítá jeho základní předpoklad.

Kam sahá Brusel — a kde končí

Evropská unie se v posledních týdnech snaží být viditelnější. Komise 13. července jmenovala Raffaela Fitta zvláštním zástupcem pro Kypr, čímž si Brusel vytvořil konkrétního koordinátora pro evropský vstup do procesu vedeného OSN. Holguín se před cestou do Ankary setkala v Bruselu s Fittem i předsedkyní Komise Ursulou von der Leyen (Politis, Hürriyet Daily News). Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallas potvrdila, že Brusel považuje za rozhodující právě trasu OSN (CNA).

Unie ale má vliv bez mandátu rozhodnout. Kypr vstoupil do EU v roce 2004, podle Protokolu 10 k přístupové smlouvě se však unijní právo na severu ostrova neuplatňuje, dokud zůstává ostrov rozdělený (EUR-Lex). Každá dohoda by přitom musela fungovat v rámci unijního práva. Komise proto může ovlivnit praktickou podobu řešení: obchodní pravidla, pohyb osob nebo právní sbližování. Otázku suverenity, která je jádrem sporu, ale vyřešit nemůže.

Nikósie chce širší posun ve vztazích EU a Turecka navázat na pokrok v kyperské otázce. Ankara odmítá, aby vztah s Unií závisel na ostrově. Tato patová situace brzdí modernizaci celní unie, vízové dohody i hlubší bezpečnostní spolupráci. Žádná zveřejněná nabídka EU vůči Turecku zatím nespojuje konkrétní ústupky s pokrokem na Kypru.

Plyn zvyšuje cenu sporu

Tlak zvyšují dva energetické posuny. Eni a TotalEnergies se blíží ke konečnému investičnímu rozhodnutí o plynovém poli Kronos u Kypru. Společný projekt by se mohl stát první komerční těžbou zemního plynu u ostrova (Bloomberg). Zvlášť Turecko po dohodě z 10. července s tamními úřady začalo připravovat seizmické průzkumy pro plynovod směrem na severní Kypr. Nikósie protestovala a italská analýza popsala plynovod jako krok, který má z Ankary udělat neobejitelného energetického hráče a zároveň sever ostrova pevněji připoutat k Turecku (Kathimerini Cyprus, Notizie Geopolitiche). Plyn zvyšuje cenu pokračujícího rozdělení. Nemění ale vlastníka mírového procesu.

Většina unijních metropolí Kypr sleduje zpovzdálí. Německo ho čte hlavně přes vztah s Tureckem, nikoli jako samostatný politický případ (Euronews Germany). Dostupné informace naznačují, že Francie a Itálie vnímají spor přes energetiku a suverenitu, ale ponechávají vedení procesu OSN. Kyperská otázka tak politicky zůstává v rukou Nikósie, Atén, Ankary a úzkého okruhu členských států, které jsou sporem přímo zasažené. Guterres může popsat vzdálenost mezi federací a uznáním dvou států a přivést aktéry do jedné místnosti. Zavřít tuto vzdálenost by znamenalo, že Turecko začne jednat v rámci, který dnes odmítá. Problémem je politické uznání, nikoli diplomatický kalendář.