Guterres míří na Kypr

Když v únoru 2010 navštívil Kypr Pan Ki-mun, lídři kyperských Řeků a Turků ještě seděli u jednacího stolu. O šestnáct let později hlídají mírové jednotky OSN nárazníkové pásmo, které drží příměří, ale nemají mandát vyjednat mír, a podstata sporu se nepohnula. António Guterres dorazí 27. července na tři dny jednání s představiteli obou komunit (Sigmalive, Europa Press). Diplomatický aparát je složitější než kdykoli za poslední roky. Překážky zůstávají stejné.

Dva vyslanci, jeden zamrzlý konflikt

Guterres postupuje přes takzvané „dobré služby“ OSN, tedy zprostředkovatelský kanál, který generálnímu tajemníkovi umožňuje svolávat strany k jednání, nikoli jim vnutit řešení (mise dobrých služeb OSN). Jeho osobní vyslankyně María Ángela Holguín od roku 2025 pendluje mezi oběma stranami. V březnu se u jednoho stolu sešli lídři obou komunit i tři garanční mocnosti, tedy Řecko, Turecko a Británie, které mají formální bezpečnostní roli podle Kyperské smlouvy o zárukách z roku 1960. Podle Guterrese se strany dohodly, že budou v jednáních pokračovat a znovu se sejdou (prohlášení generálního tajemníka OSN). Není to průlom, ale je to víc než jen diplomatická kulisa.

V Bruselu k tomu 13. července přibyla další vrstva. Evropská komise jmenovala Raffaeleho Fitta, jednoho ze svých nejvýše postavených členů, zvláštním zástupcem pro Kypr (Evropská komise). Jeho úkolem je připravit, jak by se po znovusjednocení uplatňovalo právo EU, a směrovat podporu ke komunitě kyperských Turků. Prezident Nikos Christodulidis krok přivítal jako politické posílení celé věci (Cyprus Mail). Fitto ale nemá vyjednat dohodu. Má připravit právní terén pro případ, že dohoda vůbec vznikne.

Zeď v Ankaře

Řešení podporované OSN stojí na modelu bizónální, bikomunitní federace: dvou geograficky oddělených zón, řeckokyperské a tureckokyperské, které by sdílely moc v rámci jednoho suverénního státu (rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1251). Turecko a vedení kyperských Turků tento model odmítají. Ministr zahraničí Hakan Fidan Holguín řekl, že Ankara podporuje řešení dvou států založené na suverénní rovnosti (Yeni Şafak). Turecké ministerstvo zahraničí Fittoovo jmenování odbylo jako vnitřní záležitost EU a tvrdí, že Unie ztratila neutralitu už tím, že v roce 2004 přijala Kypr za člena (turecké ministerstvo zahraničí).

Právě tato mezera pohřbila poslední vážné vyjednávání. Konference v Crans-Montaně v roce 2017 zkrachovala na bezpečnostních zárukách, přítomnosti vojsk, území, správě státu a majetkových nárocích (zpráva generálního tajemníka S/2017/814). Od té doby se žádná z těchto otázek nevyřešila.

Páky, které EU nechce použít

Evropa nástroje má, jen málo chuti je použít. V roce 2019 Rada EU, kde členské vlády přijímají společná rozhodnutí, pozastavila dialogy na vysoké úrovni poté, co Turecko nelegálně vrtalo v kyperských vodách (Rada EU). Modernizace celní unie, o kterou Ankara stojí, leží na stole od roku 2016, aniž by změnila turecký postoj k podmínkám urovnání (Evropská komise). Na papíře je to páka. V praxi jsou evropská hlavní města na Turecku závislá kvůli řízení migrace, energetickému tranzitu i koordinaci v NATO, a žádné zatím neukázalo ochotu vyvolat střet dostatečně velký na to, aby změnil kalkul Ankary.

Řecko trvá na tom, že jakékoli řešení musí být slučitelné s právem EU (řecké ministerstvo zahraničí). Francie podporuje rámec OSN (Le Figaro). Společný postoj evropských metropolí se dá shrnout jednoduše: dohoda má vzniknout uvnitř práva EU, ale ne za cenu roztržky s Ankarou.

Guterres může vytvořit místnost pro jednání. Fitto může připravit, jak by evropská pravidla pojala případnou dohodu. Ani jeden však nemůže dodat shodu o základní podobě kyperského státu, která chyběla už před devíti lety v Crans-Montaně. Odpověď leží v Ankaře a Ankara zatím vysílá všechny signály, že svůj postoj nezměnila.