Hormuz zdražil pojištění lodí

Válečné pojištění pro jediný průjezd Hormuzským průlivem dnes stojí 4 až 5 % hodnoty trupu lodi, zatímco před konfliktem se pohybovalo zhruba kolem 0,25 % (S&P Global). Některé nabídky se dostaly až na 10 % (CNN). U velkého plavidla se tak krátký průjezd mění v pojistné rozhodnutí za miliony dolarů. Hormuzský průliv je podle mezinárodního práva formálně otevřený. Pro rejdaře, který pro loď nesežene pojištění, je to slabá útěcha.

Trump 14. července zrušil návrh dvacetiprocentního poplatku z nákladu, zároveň ale ponechal v platnosti americkou blokádu íránských přístavů a pokračující údery (WLRN). Samotný poplatek byl hlavně politické gesto. Soukromá rozhodnutí, která určují, zda se plavby do Perského zálivu vůbec uskuteční, se nezměnila: pojišťovny, banky i týmy hlídající sankční soulad dál ustupují od rizika.

Krytí, které může zmizet dřív, než loď dopluje

Rada Mezinárodní námořní organizace IMO, tedy námořního orgánu OSN, 10. července znovu potvrdila, že žádný stát nesmí průjezd průlivem zpoplatnit ani pozastavit (gCaptain). Právo na tranzitní průjezd zaručuje Úmluva OSN o mořském právu UNCLOS. Právní nárok ale sám o sobě loď nevypraví.

Válečné pojištění pro oblast Perského zálivu se sjednává v sedmidenních blocích a pojistitelé ho mohou vypovědět s výpovědní lhůtou 48 až 72 hodin (Marsh). Krytí tak může zdražit nebo zmizet ještě předtím, než loď k průlivu dorazí. Kluby P&I, tedy vzájemné pojišťovny kryjící odpovědnost za škody, znečištění či nároky posádky, už plavby v Zálivu neberou jako rutinu. Každá cesta se posuzuje zvlášť a majitelé lodí musí před vyplutím potvrdit své rizikové vystavení (The Swedish Club). K 10. červenci v Perském zálivu uvízlo asi 1 150 nákladních plavidel (CNN).

Tlak zvyšují i sankce. Americký Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv OFAC, který vymáhá sankce ministerstva financí USA, 7. července zrušil General License X1, dočasnou výjimku umožňující některé obchody s íránskou ropou (A&O Shearman). Téměř úplné zákazy obchodu s íránskými ropnými produkty se tím vrátily v plné síle. Banky ani nájemci lodí nečekají, až případné spory vyřeší soudy. Jakmile vzroste riziko vymáhání sankcí, stahují se (Bracewell). Výsledkem je průliv, který je právně otevřený, ale obchodně zavřený.

Kdo v Evropě nese náklady

Evropu zasahuje krize nerovnoměrně. Na loď M/V GFS Galaxy plující pod kyperskou vlajkou se 13. července střílelo u Musandamu, tedy u vstupu do Hormuzu (CNA, Cyprus Mail). Kypr zahájil vyšetřování. Může regulovat lodě ve svém rejstříku, nemůže ale průliv znovu otevřít ani přimět pojistitele, aby poskytli krytí. Abstraktní obchodní krize se tak pro členský stát EU změnila v problém vlajkového státu.

Italské sdružení rejdařů Assarmatori odhadlo dodatečné pojistné za válečné riziko na 1 až 10 % hodnoty plavidla a pokles pohybů v italských přístavech o 8 až 10 % (Adnkronos). Italská námořní média popisují problém spíše jako nemožnost plavby financovat než jako nedostatek ropy (Messaggero Marittimo). Válečné pojištění, podmínky charterových smluv, rozhodnutí posádek a akreditivy oceňují totéž nebezpečí každý zvlášť.

Polsko je vystaveno hlavně přes cenové benchmarky, nikoli přes přímý dovoz ze Zálivu. Terminál LNG ve Svinoústí ve druhém čtvrtletí dovážel téměř výhradně z USA a po vyhlášení vyšší moci nepřijal žádný katarský náklad (24 Kurier). Plyn ale Polsko nakupuje na stejném evropském trhu jako ostatní. Nizozemský TTF, hlavní evropská referenční cena plynu, po zhroucení americko-íránské dohody vzrostl zhruba o 5 % na 49 € za MWh (Sahm Capital/Reuters). Rumunský ministr energetiky varoval, že stejný cenový přenos se k domácnostem dostane přes rafinované produkty a náklady na hnojiva (Euronews Romania).

Evropa může tlumit dopad. Nemůže vydávat rozkazy.

Pracovní skupina Evropské komise pro energetickou unii 13. července uvedla, že EU bezprostředně nečelí krizi dodávek plynu a cíle pro naplnění zásobníků zůstávají dosažitelné, i když ceny se drží nad úrovní před konfliktem (European Commission). Unie může sáhnout do povinných ropných zásob. Může také využít takzvaný blokovací statut, tedy nařízení chránící evropské firmy před některými extrateritoriálními sankcemi. Ani jeden nástroj ale neotevře námořní trasu a nepřiměje banku, aby zúčtovala platbu.

Council on Foreign Relations upozornil, že pro rozplétání narušení v takovém rozsahu neexistuje precedens a že i optimistické zotavení by bylo jen částečné, dražší a náchylné k dalším výpadkům (CFR). Evropské vlády mohou cenový šok tlumit. O tom, zda se plavba do Perského zálivu skutečně uskuteční, dnes ale rozhodují pojistitelé píšící sedmidenní smlouvy krátce před vyplutím a compliance pracovníci prověřující protistrany náklad po nákladu. Právě tam se dnes rozhoduje o části evropské energetické bezpečnosti. Žádná evropská metropole nad tím nemá přímou kontrolu.