Hormuz zdražil pojištění tankerů

Pojistné proti válečnému riziku za jednu plavbu Hormuzským průlivem vyskočilo zhruba z 0,25 % na 4 až 5 % hodnoty lodního trupu, u některých nabídek až na 10 % (S&P Global, DW). Žádný plynovod ani ropovod zatím přerušen nebyl. Žádný terminál nepřestal fungovat. Náklad se ale už přesouvá do evropského energetického systému.

Hormuzským průlivem, úzkým místem mezi Íránem a Ománem, v první polovině roku 2025 procházelo téměř 21 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, tedy zhruba pětina světových dodávek spojených s ropou (CFR). Po obnovených americko-íránských úderech na začátku července lodní provoz prudce klesl. Lloyd’s Market Association, která koordinuje londýnský trh námořního pojištění, zdůraznila, že pojištění válečného rizika je stále dostupné. Lodě se podle ní průlivu vyhýbají hlavně kvůli obavám o bezpečnost posádek a plavidel (LMA). Trasa tedy není právně uzavřená. Stává se ale obchodně méně snesitelnou.

Jak pojištění hýbe cenou plynu

První bránou je pojištění. Když pojistné prudce vzroste, rejdaři ho promítají do charterových smluv jako přirážku za válečné riziko. Posádky mohou plavbu odmítnout, objednavatelé přepravy zase nemusí přirážku přijmout. Náklad pak čeká na méně rizikové okno. Lodí pluje méně, ty dostupné jsou dražší a riziko se do komoditních benchmarků propisuje ještě předtím, než se potvrdí jakýkoli výpadek dodávek.

Na evropských cenách plynu to bylo vidět během hodin. Kontrakt na následující měsíc na nizozemském TTF, hlavním evropském velkoobchodním ukazateli ceny plynu, otevřel 13. července kolem 50,4 eura za MWh, tedy přibližně o 3,5 % výše než v předchozí seanci (OilPrice, TradingPedia).

Už v předchozím týdnu TTF vzrostl o více než 15 %. Čtyři nizozemští dodavatelé energií na to reagovali zvýšením pevných tarifů plynu o 1,2 až 1,5 % (Energievergelijk). Šok z Perského zálivu tedy nemusí zastavit dodávky plynu, aby změnil cenu, kterou nizozemská domácnost zaplatí za novou smlouvu.

Italský test náhrady

Itálie ukazuje, co se stane, když tento cenový řetězec dorazí do země závislé na dané trase. V roce 2024 pocházelo více než 46 % italského LNG z Kataru (BNP Paribas). Poté, co QatarEnergy podle dostupných zpráv vyhlásila u zásilek přes Hormuz vyšší moc, udržel italský terminál Adriatic LNG v Porto Tolle objemy blízko běžného stavu tím, že místo katarských nákladů přijímal dodávky z USA. Uvedla to italská energetická média. Světla zůstávají svítit. Nákup na spotovém trhu je ale dražší než dlouhodobé katarské kontrakty a náhrada funguje jen tak dlouho, dokud je americký LNG dostupný za přijatelnou cenu.

Šéf Eni Claudio Descalzi v italském parlamentu řekl, že problém se netýká jen ropy: po omezení ruských dodávek pochází podle něj ze Zálivu asi 60 % evropské nafty a leteckého paliva, zatímco evropská rafinerská kapacita se zmenšila (Corriere della Sera). Jde o tvrzení firmy, nikoli nezávislou statistiku. Descalzi ale sedí přímo v dodavatelském řetězci, který popisuje.

Španělsko do obrazu vnáší další vrstvu. Madrid tvrdí, že jeho přímá expozice vůči Hormuzu je malá, a španělská kapacita pro znovuzplyňování LNG je největší v EU. Terminály schopné vyložit zkapalněný plyn ale samy o sobě nezlevní náklad, který je na trhu vzácný. Když globální riziko zvedne cenu poslední potřebné dodávky LNG, soutěží Španělsko s Asií i se všemi ostatními kupci (El País). Infrastruktura kupuje pružnost, ne imunitu.

Co EU může a nemůže řídit

Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallas popsala úkol jako ochranu námořní dopravy „v Zálivu, ale také v Rudém moři“ (EEAS). Evropská komise tvrdí, že cíle pro naplnění plynových zásobníků zůstávají dosažitelné a že volná kapacita pro dovoz LNG poskytuje rezervu. Rozšíření mise ASPIDES, tedy unijní námořní operace vytvořené v roce 2024 k ochraně dopravy v Rudém moři, směrem k Hormuzu je ale podle dostupných zpráv sporné. Španělsko a Itálie dávají přednost diplomacii před širším vojenským závazkem.

EU dokáže řídit zásoby. Nedokáže určit výši pojistného, charterovou sazbu ani přirážku za válečné riziko, od níž se odvíjí rozhodnutí, zda loď vypluje. Evropa nemusí čekat, až se Hormuz uzavře, aby pocítila škody. Stačí, aby pojišťovny, rejdaři, posádky a objednavatelé přepravy u každé plavby došli k závěru, že riziko už nedává obchodní smysl. Právě to se už děje.