Hormuz čeká na pokyn US Treasury

Trhy už počítají s tím, že Spojené státy a Írán najdou cestu ze současné krize. Evropské vlády ale stále čekají na důkaz, že lodě, pojišťovny a banky mohou znovu zacházet s Hormuzským průlivem jako s běžnou trasou.

Zprávy o americko-íránském memorandu srazily cenu ropy, i když Trump zpochybnil podmínky zveřejněné Íránem. O den později Trump a pákistánský premiér Šahbáz Šaríf mluvili o rychlém podpisu, zatímco Teherán takový harmonogram odmítl. Úleva na trzích přišla rychleji než ověření reality.

Klíče drží OFAC a pojišťovny

Nejjasnější test zatím nastavilo Německo. Berlín připustil možnost dohody, zároveň ale uvedl, že nevidí žádné konkrétní kroky, a svou podporu spojil se svobodnou plavbou, íránskou deeskalací a ověřitelným výsledkem v jaderné otázce, jak zaznělo na brífinku z 12. června. Pro obchod je podstatné právě tohle: podepsaný text má cenu teprve ve chvíli, kdy se trasa dá znovu používat.

Také program rozpravy Evropského parlamentu s Kallasovou zachází s průlivem jako s nevyřešeným problémem navzdory probíhajícím jednáním. Francie drží ve stejném rámci i sankce. Jak řekl Jean-Noël Barrot, případné uvolnění sankcí OSN by vyžadovalo formální konzultace a postup v Radě bezpečnosti.

Část skutečné moci přitom neleží v Evropě. Riziko amerických sankcí stále vede přes OFAC, úřad amerického ministerstva financí, který může firmám uzavřít přístup k byznysu navázanému na dolar. Právě jeho pokyny k sankcím vůči Íránu budou banky a obchodníci číst dříve, než začnou obchod v Perském zálivu považovat za normální.

Vlastní veto mají i pojišťovny. Klub West of England P&I ve svých pokynech pro členy upozorňuje, že krytí pro Hormuz může být zrušeno, změněno nebo naceněno jinak než běžné pojištění.

Evropa umí tlumit šok, ne řídit průliv

Evropská unie má nástroje pro případ cenového šoku, nikoli kontrolu nad samotným průlivem. Členské státy musí podle práva EU držet nouzové zásoby ropy a Brusel může upravovat načasování sankčních kroků, když jsou trhy křehké.

Rozhodnutí Ursuly von der Leyenové odložit úpravu cenového stropu na ruskou ropu s odůvodněním, že ropné trhy potřebují stabilizaci, ukazuje typ páky, kterou Komise na své straně úzkého místa má, jak vyplývá z jejího sankčního prohlášení. Zásoby a načasování cenového stropu kupují čas. Majitele lodí ale k vyplutí nedonutí.

Stejné rozdělení mezi politickou podporu a provozní opatrnost je vidět v Itálii. Tajani ve veřejných vyjádřeních spojil volný průjezd Hormuzem s cenami ropy, benzinu a hnojiv. Zároveň ale v jiném vystoupení řekl, že jakýkoli italský příspěvek, včetně odminování, by přišel až po příměří a v rámci OSN nebo EU. Řím se tak připravuje na obrannou roli pro případ, že se politický slib změní v použitelnou námořní dohodu.

Litva šla dál než k prohlášením. Seimas po dřívějším menším mandátu schválil vyslání až 40 vojáků a civilních pracovníků pro námořní bezpečnostní operace u Hormuzu, jak informovaly Seimas i LRT. Mandát je horní hranice. Politicky ale Washingtonu a spojencům říká, že alespoň jeden stát EU vnímá Hormuz jako otázku námořní bezpečnosti, nejen jako problém cen komodit.

Rizika zůstávají

Libanonská fronta dál udržuje hrozbu eskalace. Íránem napojená komunikace už podle dřívějších zpráv spojovala jednání s Washingtonem s izraelskými kroky v Libanonu. Také italské zdroje berou Libanon jako jeden z konfliktů, které mohou rozhodnout, zda dohoda pro Perský záliv přežije podpisový ceremoniál.

Praktické důkazy, které Evropa potřebuje, stále chybějí: ověřené íránské přijetí, jasný komfort ze strany amerických sankčních úřadů, aktualizovaná navigační varování, přecenění pojištění, běžné chování majitelů lodí a jasno v tom, zda případná libanonská klauzule skutečně omezuje aktéry schopné dohodu narušit. INTERCARGO ve svém oznámení členům dál doporučuje posuzovat riziko u každé lodi zvlášť prostřednictvím námořních varovných kanálů. IMO na své stránce k Hormuzu provozovatele dál odkazuje na aktuální bezpečnostní pokyny.

Evropský problém je teď právě tady. Diplomaté mohou oznámit cestu z krize. Úzké hrdlo se ale uvolní až ve chvíli, kdy mu uvěří ti, kdo trasu naceňují, pojišťují, financují a skutečně po ní plují.