Útok u Hormuzu zdražil ropu

V pondělí zasáhl projektil kuvajtský tanker Kaifan poblíž Ománu. Posádka loď opustila. Cena ropy Brent vystoupila nad 90 dolarů (OilPrice). Útok završuje měsíc, v němž se kolem Hormuzského průlivu stupňovaly americko-íránské údery. Průlivem prochází zhruba 20 milionů barelů ropy denně a asi pětina světového obchodu s LNG, tedy zkapalněným zemním plynem (EIA). Pro Evropu se škoda nešíří hlavně přes chybějící barely. Přichází přes dražší dopravu, pojištění a cenové benchmarky, které zvedají náklady na plyn, elektřinu i pohonné hmoty napříč kontinentem.

Od průlivu k účtu

Aby Evropa krizi pocítila, nemusí dovážet přímo z Íránu. Pojištění válečného rizika za jeden průjezd Hormuzem vzrostlo z přibližně 0,125 % až na 1 % hodnoty trupu lodi a sazby za přepravu na velmi velkých ropných tankerech se zhruba zčtyřnásobily (Eightx, LMA). Lodě dál plují, jen každá cesta má novou cenu. Tyto náklady se promítají do dodané ceny ropy, LNG i rafinovaných produktů v evropských přístavech. Fyzický výpadek začíná ve chvíli, kdy se náklady zastaví úplně. Cenový šok už dorazil.

Poloprázdné zásobníky ve špatnou chvíli

Načasování zvyšuje tlak. Zásobníky plynu v EU byly v polovině července naplněny zhruba z poloviny, tedy výrazně pod 90% cílem, kterého mají členské státy podle unijní regulace dosáhnout do 1. listopadu (Gas Outlook, European Commission). ACER, unijní energetický regulátor, varoval, že Evropa může k dosažení tohoto termínu potřebovat asi o 13 % více dovozu LNG než loni (Enerdata). Šok v Perském zálivu uprostřed plnicí sezony nutí evropské kupce přihazovat za náhradní dodávky. Nizozemský TTF, hlavní evropský cenový benchmark plynu, pak tuto soutěž přenáší do smluv a účtů po celém kontinentu.

Přenos už je vidět v datech. Německé sdružení energetiky BDEW uvedlo, že spotová cena plynu dosáhla 57,8 €/MWh, třicetidenní průměrná cena elektřiny 113 €/MWh a německé zásobníky byly 18. července naplněny jen z 45,2 % (BDEW). V Itálii se z plynu vyrábí asi 45 % elektřiny a plyn často určuje mezní cenu na trhu. Šok v plynovém benchmarku se tam proto mění v šok na účtech za elektřinu i pro domácnosti, které trasu tankerů nikdy neřeší (ANSA).

Terminály pomáhají s dodávkami, ne s cenou

Některé země vypadají lépe chráněné. Španělsko bere 34 % svého plynu z Alžírska plynovodem Medgaz, který Hormuz zcela obchází, a provozuje největší soustavu sedmi regasifikačních terminálů v EU (El Mundo). Jenže španělský plynový benchmark se už obchodoval s přirážkou proti TTF, protože napjatý trh s LNG a poptávka během vlny veder tlačily ceny vzhůru (S&P Global). Plynovody a terminály pomáhají s fyzickou dostupností plynu. Nezabrání růstu benchmarkových cen.

Řecko ukazuje, jak se výnosy a náklady lodní krize rozdělují mezi různé skupiny. V oblasti Hormuzu byly zasaženy dva tankery v řeckém vlastnictví (Kathimerini). Řecká ekonomika zároveň v letech 2023 až 2025 brala 25,4 % dovozu energetických produktů ze zemí Perského zálivu, tedy čtyřikrát více než činil průměr EU na úrovni 6,6 %, podle analýzy citované serverem OT. Řečtí rejdaři vydělávají na vyšších přepravních sazbách. Řečtí spotřebitelé platí víc za paliva a elektřinu.

Po odstřižení od ruského plynu strávila Evropa tři roky nahrazováním potrubních dodávek námořním LNG, norským plynem a plynovody ze severní Afriky (Bruegel). Tím se snížila páka Moskvy, ale vznikla nová závislost na námořních trasách, pojišťovacích trzích a soutěži o náklady. Právě těmito kanály se teď hormuzský šok přelévá do evropských účtů za energii. Národní vlády řídí dotace na účty a mohou přes Mezinárodní energetickou agenturu, která sdružuje strategické rezervy bohatých demokracií, koordinovat nouzové uvolnění ropy. EU stanovuje cíle pro zásobníky, nikoli konečné ceny pro spotřebitele; každý členský stát rozhoduje, jak velkou část nákladů přenese na domácnosti. Při krátkém narušení zůstává fyzický nedostatek mezi těmito nástroji nepravděpodobný. Evropa však plní zásobníky za krizové ceny a žádná vláda zatím neřekla, kdo zaplatí rozdíl ve chvíli, kdy rezerva vydrží, ale účet prudce vzroste.