Poplatky v Hormuzu ohrožují evropský průmysl

Evropský problém s Hormuzem se už propisuje do továren a zemědělství, i když dohoda mezi Spojenými státy a Íránem zatím není jistá. Itálie není z Perského zálivu zranitelná ani tak u ropy jako u rafinovaných produktů: podle údajů Banca d’Italia citovaných serverem Borsa Corriere dosahuje expozice u ropy 10 %, zatímco u rafinovaných produktů 25 %. V Polsku to Agroprofil popsal zemědělskou zkratkou: jedna tuna močoviny stojí 3,5 tuny pšenice.

V Německu leží riziko hlavně v průmyslových vstupech. n-tv sleduje obavy kolem základových olejů skupiny III, tedy kvalitních složek maziv používaných v motorech a strojích, a také kolem toků síry pro chemické dodavatelské řetězce. Průliv se může na papíře znovu otevřít, ale náklady mohou zůstat zaseknuté v pojištění, dopravě a kontrolách souladu se sankcemi.

Washington píše, Evropa se přizpůsobuje

Kaja Kallasová prostřednictvím diplomatické služby EU uvedla, že dohodu musejí uzavřít Spojené státy a Írán. Evropská unie může předávat vzkazy, nabídnout jadernou expertizu a později možná pomoci s doprovodem lodí. Je to role, ne kontrola.

Zveřejňované znění dohody zůstává sporné. Al-Monitor popsal tvrzení íránských médií o úlevě ze sankcí, uvolnění zmrazených prostředků, Libanonu a znovuotevření Hormuzu podle „íránských ujednání“. Trump a Vance podmínky zpochybnili. Pro evropské provozovatele lodí slovo „otevřeno“ nestačí. Trasa musí být bezpečná, pojistitelná a právně použitelná.

Past amerických sankcí

Evropská unie může zrušit vlastní sankce a uvolnit aktiva zmrazená podle unijního práva, jak popisuje Rada EU. Nedokáže ale evropské firmy ochránit před americkými postihy, pokud Washington bude části obchodu dál považovat za zakázané. Analýza americké právní kanceláře Paul Weiss ukazuje, jak OFAC, americký úřad dohlížející na sankce, určuje, čeho se banky a energetické firmy odváží dotknout.

Unijní blokovací nařízení má evropské společnosti chránit před některými zahraničními sankcemi. V praxi ale neodstraňuje význam amerických bank, dolarového vypořádání ani přístupu na americký trh. Evropský rejdař tak může mít povolení z Bruselu, a přesto přijít o banku, zajišťovnu nebo nájemce lodi, bez nichž se plavba nevyplatí.

Průliv se může otevřít, a přesto nefungovat

Reuters, převzatý NDTV, informoval o výroku íránského vyslance, podle něhož by Hormuz zůstal otevřený s tranzitními poplatky. Toto tvrzení je sporné. Větší riziko spočívá v tom, kdo peníze dostává: Risk Intelligence varoval, že platby napojené na sankcionované íránské aktéry mohou vytvořit expozici vůči americkým sankcím, zatímco The Brussels Times popsal obavy z požadavků na údaje o plavidlech.

Pojišťovny už k Perskému zálivu přistupují jako k rozvahovému riziku. West P&I popsal dopady na nákladní dopravu, pojistné náklady a plánování cest, včetně kroků zajišťoven u válečných rizik v íránských vodách a v Perském zálivu. Diplomatická nejasnost se tak mění v obchodní přirážku.

Evropská bezpečnostní reakce se skládá po částech. Francie podle ministerstva zahraničí říká, že s Londýnem pracuje na obranné námořní misi, jakmile to podmínky umožní. Litva podle LRT povolila účast až 40 vojáků a pracovníků obranných systémů v mezinárodních misích u Hormuzu.

Tak vypadá evropská situace: zranitelné ekonomiky, omezený vliv a národní vlády připravené přidat se ke koalicím, které samy nenavrhují. Než firmy začnou Hormuz znovu považovat za normální trasu, musejí vědět, kdo průjezd kontroluje, kdo vybírá poplatky, které sankce skutečně poleví a zda pojišťovny obnoví běžné krytí. Podpis může na den uklidnit trhy. Sám o sobě ale náklad z přístavu nevypraví.