Maďarsko ruší solární net metering

Statisíce maďarských rodin si pořídily střešní solární panely podle pravidel, která jim umožňovala započítat přebytky vyrobené elektřiny proti vlastní spotřebě za celý rok. Poté vláda změnila způsob účtování. Domácnosti dnes prodávají přebytky ze solárních panelů zhruba za 5 forintů za kilowatthodinu, ale elektřinu nakupují zpět za 36 forintů v rámci cenového stropu, případně až za 70 forintů nad ním (HVG, 24.hu). Rozdíl sedm ku jedné proměnil rozumnou investici domácností ve ztrátovou.

Maďarský Ústavní soud stížnosti proti změně pravidel odmítl (HVG). Právní otázku tím uzavřel, neodpověděl však na podstatnější problém: zda mohou domácnosti věřit budoucím pravidlům v energetice. Právě do stejného systému se nyní Budapešť chystá nasměrovat stovky milionů eur z evropských peněz.

Původní dohoda a její konec

Ve starém systému takzvaného salda mohla domácnost se střešními panely dodat elektřinu do sítě v poledne a večer si ji znovu odebrat. Platila jen čistý rozdíl za celý rok. Síť v praxi fungovala jako bezplatná baterie. Nová pravidla hrubého zúčtování oceňují dodávku do sítě a odběr ze sítě odděleně; výkupní cena je přitom jen zlomkem maloobchodního tarifu.

Přechod se týká více než 320 000 domácích solárních systémů, jimž postupně končí dříve garantované podmínky (Portfolio). Někteří majitelé dostali pokuty za údajné dodávky do sítě v oblastech, kde bylo přetékání elektřiny omezeno, přestože odečty mohly vzniknout změněnou logikou měření. Pravidla se posunula, účet přišel domácnostem.

Levná elektřina pro domácnosti zdražuje firmám

Solární spor odkryl hlubší potíž maďarské energetiky. Investigativní analýza Telex/G7 popsala neprůhledné výpočty tarifů, chybějící veřejná data o tom, kde síť zvládne přijmout novou výrobu, i státem propojené energetické skupiny, které působí zároveň ve výrobě, sítích a prodeji a nastavují pravidla, jež zvenčí nelze ověřit (Telex/G7).

Maďarské domácnosti platí díky cenovým stropům udržovaným od roku 2013 zhruba 9,8 eurocentu za kWh, tedy asi třetinu průměru EU (KSH). Rozdíl ale nezmizel. Průmysl a menší podniky nesou křížové financování, které jejich účty tlačí výrazně nad úroveň konkurentů v EU (Telex/G7). Tyto náklady systém unese proto, že je nakonec pokryje stát nebo regulované tarify. Právě tím se vytrácí tlak, který by za běžných okolností nutil energetiku k efektivitě.

700 milionů eur úzkou bránou

Na modernizaci sítí a chytré měření jsou nyní otevřeny výzvy za zhruba 540 miliard forintů kryté evropskými prostředky (Portfolio). Peníze spadají do upraveného maďarského plánu v rámci Nástroje pro oživení a odolnost (RRF), tedy pokrizového fondu EU, který členským státům proplácí výdaje až po splnění dohodnutých reforem. Energetická část plánu má hodnotu přes 700 mil. EUR, z toho asi 643 mil. EUR je určeno na elektrické sítě (Telex).

Žádná platba však nemůže odejít, dokud Budapešť nesplní 27 „supermilníků“ týkajících se nezávislosti justice, boje proti korupci a ochrany rozpočtu (European Commission). Maďarsko zatím žádost o platbu nepodalo. Země potřebuje investice i evropské peníze, jenže podmínky spojené s právním státem proplácení zdržují. Vzniká tak tlak utrácet rychle a otázky správy systému řešit později.

Výzvy jsou otevřeny přenosovému operátorovi MAVIR a šesti držitelům distribučních licencí, včetně síťových společností E.ON a MVM. Domácnosti, nezávislí developeři ani noví hráči na trhu žádat nemohou. Pokud zůstanou tarifní vzorce neprůhledné a přidělování kapacity pro připojení k síti netransparentní, veřejné peníze zvýší regulovanou hodnotu aktiv síťových operátorů, aniž by zlepšily férový přístup k síti.

Investice jsou potřeba. Problém je i v přístupu

Maďarská síť skutečně nedokáže absorbovat vše, co už bylo postaveno. Evropská banka pro obnovu a rozvoj přislíbila 70 mil. EUR v rámci balíku 210 mil. EUR na projekt kombinující solární elektrárnu o výkonu 450 MW s bateriovými úložišti. Označila ho za jeden z prvních hybridních obnovitelných projektů ve střední a východní Evropě financovaných projektovým dluhem (EBRD). Regionální dopad ukázalo minulý týden Rumunsko: solární zdroje tam přes den pokryly asi 40 % výroby, večer však vypadly a spotové ceny vystoupaly nad 1 000 EUR/MWh (Digi24). Bez úložišť a dostatečné kapacity sítí solární elektřina v poledne systém zaplaví a po setmění nechá odběratele napospas trhu.

Užitečné srovnání nabízí Nizozemsko. Také ono do 1. ledna 2027 ruší vlastní systém solárního salda a náklady domácností mají podle odhadů vzrůst zhruba ze 770 na 1 030 EUR ročně (Essent, Zonneplan). Nizozemský přechod ale doprovázejí zveřejněná data o kapacitě sítí, transparentní pravidla pořadníků a regulované lhůty pro připojení. Podle analýzy Telex/G7 v Maďarsku srovnatelná veřejná data chybějí (Telex/G7).

Maďarská síť investice potřebuje. Dosavadní důkazy však ukazují, že problém neleží jen v kapacitě, ale také v přístupu k ní. Platební podmínky EU a nastavení výzev by ještě mohly Budapešť donutit k větší transparentnosti. Současná struktura to ale sama o sobě nezaručuje.