Maďarsko blíž k penězům z EU

Péter Magyar má tento týden odjet do Bruselu podepsat politickou dohodu, která by Maďarsku otevřela cestu až k 10,4 miliardy eur ze zmrazených evropských peněz. Evropská komise ji popisuje jako odměnu za demokratickou obnovu po šestnácti letech vlády Viktora Orbána. U Soudního dvora EU ale leží případ, který může takový postup zpochybnit: tedy uvolňování peněz na základě politických slibů, nikoli ověřených reforem.

Podobný vzorec už existuje. V únoru 2024 Komise odblokovala peníze Polsku po zvolení Donalda Tuska a přijala reformní závazky ještě před jejich provedením. Polsko od té doby vyčerpalo 62,4 % svého plánu obnovy, ale žádná ze slíbených justičních reforem dosud nevstoupila v platnost. Maďarsko je další v řadě.

Soudní případ, který může přerušit cyklus

V případu C-225/24 žaluje Evropský parlament Komisi kvůli jejímu rozhodnutí z prosince 2023 uvolnit Maďarsku 10,2 miliardy eur z kohezních fondů, tedy evropských peněz určených na infrastrukturu a rozvoj. Generální advokátka Tamara Ćapeta v únoru 2026 doporučila rozhodnutí zrušit a popsala čtyři konkrétní selhání při posuzování: reformy, které ještě nevstoupily v platnost, zákony podkopávající deklarovaný účel změn a nedostatečné ověření skutečného provádění.

Nejostřejší část jejího stanoviska se týká postupu. Podle Ćapety mají unijní soudci tyto kroky Komise přezkoumávat plně, nikoli jen hledat zjevné chyby. Pokud se Soudní dvůr EU, nejvyšší soud Unie, touto logikou bude řídit, každé další rozhodnutí o uvolnění peněz bude možné přezkoumat podle jeho obsahu. Komise by pak musela prokázat, že reformy jsou „zavedené a uplatňované“, nikoli pouze přijaté.

Rozsudek zatím nepadl. Komise mezitím vyjednává o novém uvolnění peněz ve chvíli, kdy to předchozí může soud zrušit.

Fiskální past s pevným termínem

Magyarův manévrovací prostor je úzký. Maďarský rozpočtový schodek dosáhl do konce dubna 3 850 miliard forintů, tedy 91 % celoročního cíle už za čtyři měsíce. Hlavním důvodem je zhruba 1 450 miliard forintů chybějících evropských příjmů. U Nástroje pro oživení a odolnost, postcovidového fondu EU známého jako RRF, připadá konečný termín na 31. srpna 2026. Po něm peníze propadnou.

Magyar veřejně odmítl dva klíčové požadavky Bruselu: postupné rušení mimořádných daní pro banky a energetické firmy a přestavbu penzijního systému. Tvrdí, že kvůli fiskální krizi si Maďarsko nemůže dovolit ani jedno.

Rýsujícím se řešením je kapitálová injekce do maďarské státní rozvojové banky MFB. Budapešť by evropské peníze nasměrovala přes banku, do srpna je vykázala jako vyplacené a banka by je pak rozdělovala v dalších letech. Komise v polovině května vyslala do Budapešti vysokou delegaci, aby schéma posoudila (Euronews, Portfolio). Zároveň se obává, že by tím ztratila dohled nad tím, jak se peníze skutečně utratí.

Strážci, kteří ustoupili stranou

Koalice států, která měla trvat na přísných podmínkách, se v praxi rozpadla. Německý ministr zahraničí nyní prosazuje zrušení jednomyslného hlasování, nikoli zpřísnění podmíněnosti. Rakouský kancléř přijal Magyara 21. května s vojenskými poctami, čímž dal před vynucováním pravidel přednost partnerství. Finský premiér trval na tom, že právní stát „není vyjednávací žeton“, ale žádný finský blokující krok v Radě nenásledoval.

„Přísná šestka“ tvořená Švédskem, Rakouskem, Německem, Finskem, Nizozemskem a Estonskem nemá dost obyvatel na vytvoření blokační menšiny při hlasování kvalifikovanou většinou, kde větší státy váží víc a žádná země nemůže blokovat sama. U RRF navíc rozhoduje Komise sama, bez hlasování Rady. Strážci tedy mají vliv, ale nemají veto.

Záchrana 85 procent

Maďarsko zatím vyplatilo jen 9 % své alokace z RRF, nejméně v celé EU. I optimistické odhady Komise naznačují, že před konečným termínem se podaří zachránit jen 80 až 85 % celkové částky.

Rozsudek Soudního dvora EU v případu C-225/24 určí, zda Komise může dál zacházet se změnou vlády jako s náhradou za ověřenou reformu. Pokud soud přijme argumentaci Ćapety, pravidla pro zadržování evropských peněz se posunou z politického nástroje k právní povinnosti. Každé budoucí rozhodnutí o uvolnění nebo zadržení prostředků by pak muselo stát na ověřitelných výsledcích, ne na příslibu, že se politika vydala lepším směrem.