Írán zavřel Hormuz, ropa míří k $93

Íránská armáda 11. června oznámila, že uzavírá Hormuzský průliv pro obchodní lodní dopravu. Stalo se tak po nových amerických úderech, které tříměsíční konfrontaci posunuly k otevřeným hrozbám vůči tankerům (Reuters via Internazionale). Ropa Brent se obchodovala poblíž 93 dolarů za barel (Straits Times). Evropě kvůli tomu zítra nedojde plyn. Už teď ale platí výrazně víc za každý náklad, který na trhu kupuje, a Brusel nemá nástroj, jímž by tuto cenu dokázal snížit.

Globální přetahovaná o dodávky

Hormuzským průlivem běžně prochází zhruba 20 milionů barelů ropy denně, tedy asi čtvrtina veškerého námořního obchodu s ropou (EIA). Katar, jehož zkapalněný zemní plyn odplouvá právě tudy, v roce 2025 pokrýval přibližně 8,2 % dovozu LNG do EU (S&P Global). Jednociferný podíl ale škodu podceňuje, protože ceny plynu se tvoří globálně: když se katarské LNG ztratí z asijského trhu, začnou si asijští a evropští odběratelé konkurovat o zbylé náklady. Cenu pro všechny pak určuje poslední dostupná loď.

Evropský benchmark pro plyn TTF, nizozemský obchodní uzel používaný jako hlavní cenový ukazatel, za týden končící 24. dubna vystoupal na 14,80 dolaru za MMBtu, tedy 35 % nad úroveň před uzávěrou průlivu (EIA). Aby Evropa pocítila tlak, nemusí být Hormuz hermeticky zavřený. Stačí, aby byl natolik nebezpečný, že se mu majitelé lodí začnou vyhýbat.

Data Lloyd's Market Association ukazují, jak výrazně provoz klesl. Od začátku března bylo zaznamenáno jen 111 průjezdů nákladních lodí; u více než 60 % z nich se předpokládá íránská vazba nebo předem vyjednaný souhlas s průjezdem (LMA). Z průlivu se stal poškozený, vysoce rizikový koridor, v němž náklady na pojištění, námořní hrozby a politický souhlas rozhodují o tom, kdo jede dál a kdo čeká.

Trh už se přeskupuje. Od března do května vzrostl podíl Spojených států na dovozu LNG do EU z 56 % na 60 %. Norský vývoz LNG do EU meziročně vyskočil o 84 %. Ruský LNG stoupl o 25 % (Euronews). Evropa dodávky nachází, ale za vyšší cenu a částečně u dodavatelů, od nichž se roky snažila odpoutat.

Nouzové zásoby cenu nevyřeší

Evropská komise, výkonná instituce EU, požaduje, aby byly zásobníky plynu před zimou naplněny na 90 % (Commission). Společnost ICIS na začátku června varovala, že pokud bude pomalé vtláčení pokračovat, zásobníky EU dosáhnou do listopadu jen asi 73 %, tedy hluboko pod cílem pro začátek topné sezony (ICIS). Nařízení o bezpečnosti dodávek plynu, unijní rámec pro koordinaci krizové reakce a ochranu domácností při nedostatku plynu, vytváří mezi členskými státy solidární povinnosti. Neumí ale vytvořit náklady LNG, které na trhu nejsou (EUR-Lex).

U ropy unijní právo vyžaduje nouzové zásoby na 90 dní a Mezinárodní agentura pro energii může koordinovat jejich uvolnění. Tyto rezervy jsou skutečné, řeší však fyzickou dostupnost surovin. S cenou samy o sobě neudělají nic.

Strategický krizový dokument Komise zveřejněný letos na jaře popsal základní problém přímo: 57 % energie v EU stále pochází z dovážených fosilních paliv a od března blok absorboval dodatečné náklady na dovoz energie ve výši 24 miliard eur (AccelerateEU).

Dvě reakce, jeden účet

Členské státy platí stejnou rostoucí globální cenu. Politicky ale reagují velmi rozdílně. Italský ministr zahraničí Antonio Tajani vyloučil samostatnou vojenskou misi; nasazení by podle něj vyžadovalo mandát EU nebo OSN a nové schválení parlamentem (Adnkronos). Španělská centrální banka Banco de España ve svém základním scénáři popsala ekonomický dopad války jako „omezený“, v nepříznivém scénáři ale modelovala Brent na 145 dolarech a inflaci na 6,8 % (Cadena SER). Španělský ministr zahraničí José Manuel Albares zvlášť vyzval k vyjednávání místo vojenské akce (La Moncloa). Rozdíl mezi uklidňujícím a tvrdým scénářem ukazuje, jak málo jistoty evropské vlády ve skutečnosti mají.

Ve všech metropolích chybí totéž: žádná vláda nezveřejnila přehlednou tabulku expozice, která by ukázala, které náklady, kontrakty, terminály a zásobníkové pozice závisejí na tocích z Perského zálivu. Politická debata se opírá o scénáře a ujišťování. Data na úrovni jednotlivých lodí zůstávají u obchodníků.

Dokud se to nezmění, evropští občané nemohou posoudit, zda jim hrozí krize fyzických dodávek, cenový šok, nebo problém námořní bezpečnosti, který hlavně přeskupí globální trh. Z dostupných důkazů plyne, že cenový šok je skutečný a už přichází. Pro každou domácnost před zimou zůstává podstatné, zda se zásobníková sezona stihne uzavřít dřív, než diplomacie znovu otevře průliv.