Írán uzavřel Hormuzský průliv

Írán prohlásil Hormuzský průliv za uzavřený. Spojené státy během několika hodin odpověděly úderem. Lodě přesto úžinou dál proplouvají. Pro evropský obchod ale nerozhoduje samotný pohyb na vodě, nýbrž to, zda trasu za normální dál považují kapitáni, pojišťovny, banky a státy, pod jejichž vlajkou lodě plují.

Dne 12. července zaútočily íránské Revoluční gardy na kontejnerovou loď M/V GFS Galaxy plující pod kyperskou vlajkou (Straits Times/Reuters). Teherán poté oznámil uzavření průlivu už počtvrté od června. Každé další kolo oznámení, útoku a částečného obnovení provozu posouvá pojišťovny i provozovatele lodí k opatrnějšímu režimu.

Samotné íránské prohlášení nemá právní váhu. Úmluva OSN o mořském právu UNCLOS, která upravuje využívání moří, zakazuje pobřežním státům blokovat tranzit mezinárodními průlivy (UNCLOS Part III). Íránská páka míří jinam: na komerční infrastrukturu, bez níž námořní doprava nefunguje.

Tři brány, které drží námořní trasu při životě

Námořní trasa obchodně odumírá dříve, než se fyzicky zastaví. Aby loď vyplula, musejí fungovat tři systémy: varovný námořní kanál, podle něhož se řídí komerční provozovatelé, musí považovat plavbu za přijatelně bezpečnou; pojišťovny musejí nabídnout dostupné krytí válečného rizika; a banky musejí platby odbavit bez sankčního rizika.

Všechny tři systémy jsou pod tlakem. Společné námořní informační centrum, americky podporovaný varovný systém, na který se obchodní lodní doprava spoléhá, nasměrovalo plavidla na rozšířenou jižní trasu a hrozbu v Hormuzu označilo za vážnou (Mint). Pojištění válečného rizika krátce vyskočilo až na 10 % hodnoty lodi, než kleslo zhruba na 1 až 3 %; cena se někdy stanovuje teprve několik hodin před vyplutím (CNN). I po částečném návratu provozu zůstávají přirážky zvýšené (Insurance Asia).

Pak přichází sankční past. Írán požaduje, aby lodě využívaly trasu schválenou Teheránem. Americké ministerstvo financí varovalo, že platby nebo záruky za bezpečný průjezd, pokud se týkají subjektů napojených na Revoluční gardy, mohou znamenat sankční riziko (OFAC). Přepravce, který se podřídí íránskému kanálu, si může vytvořit sankční problém. Přepravce, který ho ignoruje, nese vyšší fyzické a pojistné riziko. Tři brány tak netáhnou stejným směrem.

Evropa se může vyhnout nedostatku, a přesto zaplatit víc

Přímá evropská závislost na Hormuzu je menší, než naznačuje krizové zpravodajství. Španělsko uvádí, že přes průliv prochází jen asi 5 % jeho ropy a 2 % jeho plynu, přičemž země má zásoby na více než 90 dní (El País, Infobae/EFE). Polská kapacita pro dovoz plynu je po letech nahrazování ruských dodávek nyní o 63 % vyšší než spotřeba (Business Insider Polska).

V době míru ale Hormuzem podle odhadů prochází 20 až 25 % světového obchodu s ropou (HVG 360). Když je tento tok ohrožen, pohnou se referenční ceny a za nimi evropské ceny u čerpacích stanic. Maďarský benchmark na naftu v jedné obchodní seanci vyskočil téměř o 13 %, zatímco ropa zdražila asi o 6 % (Telex/G7). Evropská komise připustila, že hlavní starostí není fyzická dostupnost dodávek, ale růst cen (El Periódico de la Energía). Šéf Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol to řekl ostřeji: Evropa by podle něj udělala „vážnou chybu“, kdyby si myslela, že už je v bezpečí (Euronews).

Kdo rozhoduje, zda lodě skutečně vyplují

Nejjasnější evropskou vojenskou pozici zaujaly Francie a Británie: bránit svobodu plavby, opřít úsilí o Omán a držet se mimo americkou údernou kampaň (French communiqué). Spojenci v NATO o Hormuzu jednali se státy Perského zálivu, případné nasazení by ale vyžadovalo nové politické rozhodnutí (NATO, Reuters/KFGO). Evropská unie má v Rudém moři obrannou misi Aspides. Ta chrání obchodní lodě; nebyla vytvořena pro boj se státním námořnictvem (Council Decision 2024/583).

Doprovodné mise ale komerční problém neřeší. Malta, jeden z největších evropských lodních registrů, nevydala podle dostupných veřejných informací žádné zřetelné pokyny pro svou flotilu, přestože hrozba je označována za vážnou. Podle UNCLOS přitom Malta musí vykonávat dohled nad loděmi, které plují pod její vlajkou. Právě toto mlčení ukazuje, kde se ve skutečnosti rozhoduje: u pojistitelů, kteří oceňují válečné riziko, u compliance pracovníků, kteří kontrolují platby, a u správců registrů, kteří posuzují odpovědnost. Tito lidé určují, zda lodě napojené na Evropu opravdu vyplují.

Trasa zůstává otevřená. Aby byla znovu obchodně použitelná, musejí státy vlajky, pojišťovny a banky říct, za jakých podmínek ji za použitelnou považují. Zatím to neudělal nikdo.