Írán zdražil riziko kolem Hormuzu

Sporné íránské oznámení, že Teherán uzavřel Hormuzský průliv, už udělalo to, co by fyzické blokádě trvalo několik dní: přecenilo riziko. Pohnuly se ceny ropy i LNG, pojišťovny začaly znovu posuzovat krytí válečného rizika a compliance oddělení evropských obchodních domů začala označovat protistrany napojené na Perský záliv. I kdyby se neotočil jediný tanker, obchodní mechanismus, který určuje evropské náklady na energii, se posunul.

Přes průliv denně prochází zhruba 20 milionů barelů ropy a asi pětina světového LNG. Evropa není největším přímým odběratelem energie z Perského zálivu, ropa a plyn se ale obchodují podle globálních benchmarků. Když tyto referenční ceny vzrostou, evropští dovozci platí víc bez ohledu na to, odkud jejich dodávky fyzicky pocházejí.

Riziko v Hormuzu se pohybuje rychleji než lodě

Američtí představitelé podle dostupných zpráv uvedli, že provoz v průlivu vypadal normálně. Íránské orgány napojené na armádu trvaly na tom, že průliv byl uzavřen v reakci na údajné porušení příměří. Podle části III Úmluvy OSN o mořském právu, která upravuje plavbu průlivy, nemůže žádný stát Hormuz právně uzavřít pouhým prohlášením. Trhy ale na právní výklad nečekají. Oceňují pravděpodobnost.

K evropským spotřebitelům se tato pravděpodobnost dostává třemi cestami.

První vede přes samotné benchmarky ropy a LNG. Jakmile vzroste věrohodné riziko narušení dopravy, obchodníci přidávají rizikovou přirážku k nákladům z Perského zálivu. Když dřívější americko-íránské memorandum naznačilo deeskalaci, ropa zlevnila v očekávání stabilnějšího vývoje (CNBC, The Guardian). Stejný mechanismus funguje i opačně a první cenové pohyby se často dají zvrátit.

Druhou cestou je pojištění. Rejdaři mají krytí protection and indemnity, zkráceně P&I, tedy vzájemné pojištění odpovědnosti. Pro plavby Hormuzem se toto krytí může zrušit nebo zdražit. West of England P&I své členy upozorňuje, že krytí pro Hormuz může být staženo nebo změněno. Tanker tedy může být technicky schopen vyplout, a přesto komerčně zůstat na místě: bez odpovědnostního pojištění, nebo s válečnou přirážkou tak vysokou, že se plavba nevyplatí, loď zůstane v přístavu.

Oborové organizace už trasu berou jako nestandardní. INTERCARGO členům doporučuje posuzovat riziko u každé lodě zvlášť. Mezinárodní námořní organizace IMO, námořní regulátor OSN, odkazuje provozovatele na průběžně aktualizované bezpečnostní pokyny.

Třetí cestou je sankční compliance. Sankční úřad amerického ministerstva financí OFAC udržuje dlouhodobá omezení pro transakce spojené s Íránem. Banky, obchodníci a rejdaři, kteří vyhodnocují expozici vůči Perskému zálivu, proto mohou zpomalit obchody a zúžit okruh protistran ještě před jakýmkoli fyzickým narušením dopravy.

Vyšší referenční ceny ropy se propisují do nafty, benzinu i leteckého paliva. Vyšší ceny LNG zvyšují náklady na elektřinu a vytápění. Italský ministr zahraničí Antonio Tajani podle dostupných zpráv spojil volnou plavbu Hormuzem s cenami ropy, benzinu a hnojiv, tedy se třemi položkami, které italské domácnosti pocítí přímo.

Ropné zásoby kupují čas, ceny ale nezastropují

Nejsilnější evropskou pojistkou jsou nouzové zásoby ropy. Unijní právo vyžaduje, aby členské státy držely zásoby odpovídající 90 dnům čistého dovozu nebo 61 dnům domácí spotřeby, podle toho, která hodnota je vyšší (směrnice 2009/119/ES). Rámec ropné bezpečnosti Mezinárodní energetické agentury k tomu přidává koordinační vrstvu pro vážné výpadky. Tyto rezervy mohou zmírnit krátké fyzické přerušení dodávek.

Nemohou ale trhům nařídit, kolik si mají účtovat. Nouzové zásoby nedonutí pojišťovny snížit přirážky za válečné riziko ani nepřesvědčí charterové firmy, aby za běžných podmínek přijímaly nakládku v Perském zálivu.

U plynu je ochrana slabší. Nařízení 2022/1032, přijaté po energetické krizi v roce 2022, zavedlo povinnost plnit zásobníky, nevytvořilo však nic podobného strategické rezervě LNG. Evropa nakupuje přes Hormuz jen omezenou část svého LNG, hlavně z Kataru. Data Bruegelu ukazují zhruba desetinu dovozu LNG do EU. U ropy se podíl na dovozu pohybuje v nízkých desítkách procent (Eurostat). Ani jedno číslo samo o sobě neznamená katastrofu. Jakmile ale asijští odběratelé začnou tvrději soutěžit o alternativy mimo Perský záliv, zaplatí víc i Evropa.

Sporné íránské tvrzení může vyšumět, pokud americko-íránská jednání, údajně zprostředkovaná švýcarským diplomatickým kanálem, přinesou věrohodnou deeskalaci. Může také zesílit, pokud zpoždění tankerů, změny tras nebo námořní incidenty potvrdí fyzické narušení dopravy. Aktéři, kteří mohou rizikové přirážky srazit zpět, jsou zřejmí: íránští rozhodovatelé, američtí vyjednavači, P&I kluby nastavující sazby válečného rizika a energetičtí obchodníci přehodnocující náklady z Perského zálivu. Vlády EU ovládají své ropné rezervy. Globální cenu rizika v úzkém průlivu, na který samy nedosáhnou, ale neovládají.