Irsko zakáže zboží z osad

Irsko se pouští na hranici toho, co ještě může členský stát v obchodní politice EU dělat sám. Dolní komora irského parlamentu, Dáil, podle Irish Times schválila bez hlasování zákon o okupovaných územích. Ten zakazuje dovoz zboží z okupovaných území, ale nevztahuje se na služby. Právě toto zúžení je pokusem Dublinu zasáhnout proti obchodu s izraelskými osadami a zároveň nedat Bruselu příliš snadný právní terč.

Ministři tvrdí, že návrh odpovídá doporučení generálního prokurátora, jak uvedla RTE. Samotné stanovisko ale nezveřejnili. To není detail: Irsko vstupuje do oblasti obchodního práva, kterou unijní smlouvy ve velké míře svěřují Evropské unii. Politický vzkaz je přímočarý. Právní konstrukce je opatrná.

Proč zůstalo jen zboží

U zboží existuje papírová stopa. Prochází celní kontrolou, má doklady o původu a spadá do produktových kódů. Irsku to dává nástroj, jak dovozcům říct, co je zakázané, jak po nich chtít důkazy a jak trestat porušení pravidel.

U služeb takový mechanismus funguje hůř. Hotelová rezervace, právní smlouva, finanční služba nebo poradenská platba se mohou k určitému území vztahovat nepřímo a složitěji. Irsko by se je regulovat pokusit mohlo, ale každý další kanál by obchodníkům dával víc prostoru zákon napadnout a úřadům víc věcí k dokazování.

Proto výjimka pro služby vadí aktivistům. Paul Murphy podle Irish Times obvinil koalici, že návrh „zcela vykuchala“, když z něj vyňala služby a omezila čas na debatu. V rozsahu má pravdu. Vláda si ponechala část, kterou mohou hlídat celníci, a vzdala se širšího tlaku přes služby.

Právní hranice je přesto riziková. Článek 207 Smlouvy o fungování EU svěřuje obchodní politiku vůči zemím mimo Unii, včetně zboží a služeb, do rukou EU. Irsko staví svou argumentaci na tom, že unijní právo už dnes rozlišuje mezi zbožím z osad a zbožím z vlastního Izraele.

Toto rozlišení má oporu v judikatuře. Ve věci Brita Soudní dvůr EU řekl, že zboží ze Západního břehu nemůže jako izraelské zboží využívat celní preference podle dohody EU-Izrael. Sdělení Komise o označování původu vyžadovalo přesné označování výrobků z osad a rozsudek Psagot tento přístup u spotřebitelských štítků potvrdil. Označování původu a celní zacházení ale nejsou totéž co zákaz dovozu.

Spor, který může otevřít Brusel

Evropská komise teď bude muset posoudit, zda Irsko jen používá rozlišení uznané unijním právem, nebo si vytváří vlastní obchodní politiku. Pokud dojde k závěru, že Dublin hranici překročil, může zahájit řízení o porušení povinnosti podle článku 258, tedy smluvní cestu, jak dostat členský stát před Soudní dvůr EU. Zákaz mohou napadnout také dovozci u irských soudů, které by pak mohly položit předběžné otázky do Lucemburku.

Skryté právní stanovisko proto není jen domácí irská věc. Dublin po ostatních vládách chce, aby věřily, že návrh stojí na správné straně unijního práva, ale argumentaci drží pod pokličkou. Doma to může stačit. Jako evropský precedent je to slabší.

Praktickou zkoušku ukazuje nizozemská debata. Podobný návrh na zákaz zboží z osad se objevil v nizozemském parlamentním spisu 36807 a JNS napsal, že Státní rada pro něj podle nizozemského i unijního práva viděla prostor. Nejtěžší částí nebyl morální záměr. Byla jí dohledatelnost původu, dokazování a sankce, které obstojí před soudem.

Cesta kolem zablokované EU

Evropský problém nespočívá v objemu obchodu. Jde o to, zda jeden stát dokáže vytvořit právně průchodnou národní cestu tam, kde společný postup EU stojí. Pokud Irsko uspěje, ostatní získají model. Pokud ne, zůstane stará hranice: vlády mohou odsuzovat, označovat a rozlišovat, ale samy nesmějí obchodní dveře zavřít.

Tato hranice je důležitá i proto, že unijní cesta zůstává politická, nikoli automatická. Ursula von der Leyenová podle Europa Press připomněla, že pozastavení asociační dohody EU-Izrael, tedy obchodní a kooperační dohody bloku s Izraelem, leží opět u národních vlád. Euractiv stejný spor popsal jako blokaci mezi vládami v Radě, nikoli jen jako neochotu Komise.

Irsko tuto blokaci nevyřešilo. Jen ji ukázalo. Návrh si udržuje právní věrohodnost tím, že míří na zboží, kde mohou celní orgány skutečně pracovat a kde už unijní judikatura kreslí územní hranice. Cena je zřejmá: Dublin se vzdal širšího ekonomického dosahu, který chtěli zastánci tvrdšího postupu. To je skutečný obchod uvnitř zákona. Proto teď budou důležitější soudy a Komise než potlesk v parlamentu.