Irsko řídí spor o rozpočet EU

Od 1. července převzalo Irsko půlroční předsednictví v Radě EU, tedy v instituci, kde ministři členských států vyjednávají a schvalují evropské zákony. Do čela jednání se Dublin dostává ve chvíli, kdy na stůl přichází největší otevřený spor Unie: sedmiletý rozpočet, který má podle návrhu Evropské komise dosáhnout téměř 1,98 bilionu eur (Zeit, European Commission). Předsednictví neznamená, že Dublin řídí Evropu. Znamená, že řídí místnost, v níž se 27 vlád pokouší dohodnout. A právě tento rozdíl bude v příštích měsících rozhodující.

Předsedající, ne šéf

Předsednická země vede většinu ministerských jednání, píše kompromisní návrhy a určuje pořadí, v jakém se jednotlivé spory otevřou. Nemůže ale sama navrhovat legislativu, obejít národní veto ani vytvořit většinu tam, kde politicky neexistuje (Council of the EU). Irské předsednictví je navíc první částí osmnáctiměsíčního programu, který Dublin sdílí s Litvou a Řeckem. Nepřebírá tedy prázdný stůl, ale už rozvržený kalendář (Irish trio programme).

Většina skutečné práce se odehrává pod úrovní ministrů. V pracovních skupinách procházejí úředníci členských států právní texty řádek po řádku; v Coreperu, tedy výboru velvyslanců členských zemí při EU, se politické konflikty často buď obrousí, nebo naopak zamrazí ještě před tím, než ministři zasednou k jednacímu stolu (Council preparatory bodies). Úspěšné předsednictví poznáte podle toho, že zúží prostor neshod dřív, než se zapnou kamery. Během šesti měsíců bude muset Dublin připravit stovky kompromisů napříč desítkami legislativních a politických témat (Euronews FR).

Proč se rozpočet uzavírá tak těžko

Víceletý finanční rámec, tedy sedmiletý výdajový plán EU známý jako MFF, patří v Bruselu k nejtěžším dohodám. Musí s ním jednomyslně souhlasit všech 27 vlád a poté ho musí schválit Evropský parlament. Ten může celý balík přijmout, nebo odmítnout, ale nemůže ho přepisovat položku po položce (Council MFF). Jediná země tak může celý výsledek zablokovat. Právě proto má předsednictví při psaní kompromisů větší váhu, než by naznačovaly jeho formální pravomoci. Záleží na tom, které rozpočtové kapitoly se otevřou první, jaká čísla se objeví v návrhu kompromisu a jak rychle se jednání posouvá. To všechno určuje, zda vlády dostanou na výběr z několika uzavřených variant, nebo z příliš širokého prostoru, který se nedá politicky stáhnout.

Německo pod kancléřem Friedrichem Merzem tlačí na výrazné škrty. Německá média s odkazem na Reuters popsala snahu Berlína snížit návrh Komise zhruba o 400 miliard eur, byť formální status této částky zůstával sporný (Deutschlandfunk, WirtschaftsWoche). Berlín kritizoval zejména rané návrhy, které by omezily výdaje na konkurenceschopnost a obranu, zatímco by chránily zemědělství a kohezní fondy, tedy peníze pro farmáře a chudší regiony EU (n-tv). Tady leží hlavní dělící linie: čistí plátci, jako Německo, Nizozemsko nebo Rakousko, chtějí menší rozpočet; čistí příjemci v jižní a východní Evropě chtějí udržet výdaje, které jim pomáhají dohánět bohatší část Unie.

Irský premiér Micheál Martin při zahájení předsednictví varoval před „extrémními pozicemi“ v rozpočtovém sporu. Vzkaz mířil na oba tábory: zůstaňte u stolu (Zeit). Martinova síla neleží v jednom hlasu navíc. Leží v peru. Předsednictví píše kompromisní texty, které určují, mezi čím vlády ve skutečnosti vybírají.

Tlak kalendáře ze všech stran

Rozpočet není jediným tématem, které vyžaduje jednomyslnost. Rozšíření o Ukrajinu a Moldavsko, nový balík sankcí proti Rusku i další přístupové kroky potřebují shodu všech členských států a každý z těchto procesů má vlastní politické překážky (Euronews PL, Onet). Volodymyr Zelenskyj při návštěvě Dublinu veřejně vyzval Polsko a Maďarsko, aby neblokovaly ukrajinskou cestu do EU (Rzeczpospolita). Jsou to politické signály, nikoli institucionální výsledek. Každý spor vyžadující jednomyslnost ale čerpá ze stejné zásoby ochoty ke kompromisu. Pokud se rozpočet zasekne, tato zásoba rychle zmizí.

Skutečná moc předsednictví tedy nespočívá v tom, že dokáže veto porazit. Spočívá v tom, že umí napsat text, u něhož je použití veta politicky dražší.