Irsko ruší veto OSN nad misemi

Irská vláda tento měsíc předkládá návrh zákona, který má odstranit právo Rady bezpečnosti OSN fakticky blokovat nasazení irských vojáků v zahraničí. Novela zákona o obraně z roku 2026 ale jde dál než jen k této viditelné změně. U misí do 50 vojáků by už nebylo potřeba ani hlasování Dáilu, tedy dolní komory irského parlamentu; rozhodovala by pouze vláda (RTÉ).

Návrh rozebírá systém, kterému Irsko říká „trojí pojistka“. Pro vyslání více než 12 vojáků do zahraničí byly dosud potřeba tři podmínky: souhlas vlády, hlasování parlamentu a mandát Rady bezpečnosti OSN. Ministryně zahraničí a obrany Helen McEnteeová požadavek mandátu OSN ruší úplně. U menších misí mizí i parlamentní kontrola, takže se pravomoc rozhodovat o nasazení vojáků soustředí do rukou exekutivy v rozsahu, který Irsko dosud nevyzkoušelo.

Proč ruské veto vadí, a proč zároveň ne

Argument vlády je přímočarý. Rada bezpečnosti od roku 2014 neschválila žádnou novou mírovou misi, protože je Rusko a Čína opakovaně blokují. Irsko tak mohlo cvičit s bojovými uskupeními EU, tedy mnohonárodními jednotkami rychlé reakce připravenými pro krizové situace, ale nemohlo je nasadit. Praktický dopad se ukázal 24. května, kdy Rada bezpečnosti nechala vypršet mandát operace Irini, unijní námořní mise ve Středomoří proti pašeráctví. Irsko z ní okamžitě stáhlo svůj personál, přestože měla v EU širokou podporu.

McEnteeová to rámuje jako otázku suverenity: „Kvůli vetu jiných zemí jsme blokováni“ (vystoupení v Dáilu). Tato překážka je ale zatím jen možností do budoucna. Sama vláda přiznává, že Rusko nikdy žádné irské nasazení skutečně nevetovalo.

Proti návrhu stojí všechny opoziční strany. Sinn Féin žádá referendum a tvrdí, že irské ratifikace unijních smluv obsahovaly nepřímé záruky neutrality (Sinn Féin, Irish Times). McEnteeová namítá, že trojí pojistka je běžný zákon, nikoli ústavní pravidlo, a k její změně proto referendum není potřeba. Vládní koalice Fianna Fáil a Fine Gael má v Dáilu pohodlnou většinu. Prezidentka Catherine Connollyová, zvolená s důrazem na neutralitu, však uvedla, že by zákon předložila Nejvyššímu soudu k posouzení ústavnosti.

Ostatní evropské neutrální státy se rozcházejí

Zbylé neutrální země v Evropě se nevydávají jedním směrem. Rakouský kancléř Christian Stocker v květnu prohlásil, že „neutralita nás nechrání“, a prosazuje hlubší evropskou obrannou spolupráci. Průzkumy ukazují napětí uvnitř rakouské debaty: 88 % Rakušanů považuje neutralitu za součást národní identity, zároveň ale 81 % podporuje společnou obrannou politiku EU. Rakouská neutralita je navíc zakotvena v ústavě, takže jakákoli změna by byla mnohem složitější než irská úprava běžného zákona.

Malta stojí na opačném konci. Jako jediný členský stát EU není součástí PESCO, tedy stálé strukturované spolupráce v obraně, do níž patří 26 ze 27 zemí Unie. Ve volbách uzavřených 31. května neutralitu nezmínila ani jedna ze dvou hlavních stran. Švédsko prošlo celou cestu: mezi lety 2022 a 2024 se posunulo od neúčasti ve vojenských blocích ke členství v NATO a nyní přijímá zákon, který by umožnil operace NATO ze švédského území bez souhlasu parlamentu.

Co návrh neřeší

Irsko zatím neoznámilo žádné závazky vůči kapacitě rychlého nasazení EU, jednotce o 5 000 lidech, která je operační od května 2025. Nový zákon požaduje, aby mise odpovídaly „zásadám Charty OSN“, nevytváří ale žádný mechanismus, který by určoval, zda konkrétní unijní operace bez mandátu OSN tuto podmínku splňuje. Mezera mezi principem a postupem je dost široká na to, aby se do ní vešlo téměř jakékoli zdůvodnění nasazení.

Irští voliči tento posun netlačí. Válka na Ukrajině se mezi jejich prioritami objevuje s 1 %, daleko za bydlením a životními náklady. Vláda brzy získá právní možnost vojáky vysílat. Zatím ale neřekla kam ani s jakým cílem.