Irský rozpočet krátí společné programy EU

O tom, kolik bude mít EU v letech 2028 až 2034 na zemědělství, chudší regiony, výzkum a obranu, rozhodne dohoda o dlouhodobém rozpočtu. Irsko navrhlo výdaje až 1,622 bilionu EUR v cenách roku 2025, tedy o 141 mld. EUR méně, než požadovala Evropská komise (vyjednávací rámec Rady EU). Návrh chrání částky, které jednotlivé země dostávají na zemědělství a regiony, zatímco nejhlubší škrty soustřeďuje do programů řízených společně na úrovni EU. I vlády požadující menší celkový rozpočet s návrhem nesouhlasí. Výsledek ovlivní, jak bude Evropa financovat zemědělství, chudší regiony, výzkum a obranu až do poloviny 30. let.

Irsko jako předsednická země vede jednání mezi vládami. Jeho „vyjednávací rámec“ slouží jako podklad pro dohodu, nikoho ale nezavazuje. Dlouhodobý rozpočet, který načrtává, stanoví roční stropy výdajů. Roční rozpočty dohodnuté v jejich mezích pak určují, jaké částky se skutečně vyčlení a vyplatí (článek 312 Smlouvy).

Kterých oblastí se škrty dotknou

Irsko tvrdí, že návrh chrání výdaje na zemědělství, regiony a rybolov, které požadovala většina vlád, a zároveň ponechává peníze na nové priority (irské předsednictví). Srovnání s plánem Evropské komise potvrzuje především první část tohoto tvrzení. Rozpočtová kapitola pro výzkum, průmysl a obranu se zmenšuje o 12,8 %. Položka zahrnující zemědělské platby a kohezní prostředky, tedy unijní peníze na zmenšování rozdílů mezi regiony, klesá jen o 3,4 % (příloha Rady EU).

To odpovídá požadavku sedmnácti unijních lídrů, kteří vyzvali k ochraně zemědělství a kohezní politiky (Politico). Základní částka zaručené podpory příjmů zemědělců zůstává téměř nedotčena, zhruba na 261 mld. EUR (příloha Rady EU). Dohoda zatím nepadla, priority návrhu jsou ale zřejmé.

Jiný kompromis požadovala šestice vlád. Německo, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko, Finsko a Švédsko v srpnu žádaly výrazně menší rozpočet a chtěly obranu a konkurenceschopnost financovat přesunem stávajících prostředků (společné prohlášení). Německý kancléř Friedrich Merz prohlásil, že výše irského návrhu nemůže být základem dohody (Tagesschau). Proti prioritám se ohradil také dánský ministr financí Peter Hummelgaard. Podle něj zemědělství a regiony vycházejí téměř bez újmy, zatímco škrty dopadají na konkurenceschopnost a bezpečnost (Politiken).

Kdo může dohodu zablokovat a kdo může jen přesvědčovat

Hlavní rozpočtoví vyjednavači Evropského parlamentu návrh odmítli z opačného důvodu. Podle nich by po započtení inflace a splátek dluhu umožnil menší reálné výdaje než dnešní rozpočet (Evropský parlament). V navrženém součtu je také 149,296 mld. EUR na splácení společné půjčky na obnovu po pandemii; tyto peníze nefinancují žádný nový projekt (příloha Rady EU). Sama tato částka tvrzení Parlamentu nedokazuje, celkový součet však nadhodnocuje peníze, které může EU vynaložit na nové projekty.

Pravidla dávají vládám rozhodující slovo. Každá jednotlivá vláda může konečnou dohodu vetovat. Parlament ji nemůže měnit, může však odmítnout souhlas (článek 312 Smlouvy). Lídři projednají irský návrh na summitu Evropské rady 15.–16. října. Mohou tím jednáním dát směr, o rozpočtu ale nerozhodnou (Evropská rada).

Města chtějí mít vliv, nejen peníze

Primátoři hlavních měst upozorňují na jiné riziko. Chtějí, aby lídři před stanovením celkové částky ukázali, jak by škrty dopadly na města, a aby místní samosprávy zůstaly zapojené do přípravy i správy unijních programů (EUNews). Jejich dopis vznikl ještě před zveřejněním irského návrhu a mířil na snahu šestice vlád rozpočet omezit. Podepsal ho i haagský primátor, přestože nizozemská vláda do této šestice patří.

Každá země dnes musí nejméně 8 % prostředků ze svého fondu regionálního rozvoje vynaložit na městské projekty, jejichž výběr spoluurčují městské samosprávy (nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj). Evropská komise chce tyto peníze začlenit do jednoho partnerského plánu pro každou zemi, který připraví národní vláda. Parlamentní výzkumná služba při posouzení těchto návrhů v únoru, několik měsíců před zveřejněním irského návrhu, nenašla žádné ustanovení, které by městskou kvótu nahrazovalo (analýza EPRS). Města se obávají, že regionální peníze v národním balíku zůstanou, ale jejich zaručený podíl i vliv na výběr projektů postupně zmizí.

Primátoři nemají veto ani právo souhlasit s rozpočtovou dohodou. Vliv mohou uplatnit přes europoslance a ministry, kteří společně připraví samostatné zákony pro jednotlivé fondy, stejně jako dnes připravují pravidla pro regionální fond. Irský návrh chrání příděly pro jednotlivé státy tím, že škrtá společné programy, a přesvědčit vlády, které ho mohou zablokovat, se mu zatím nepodařilo. O tom, zda si města zachovají zaručený podíl, rozhodnou zákonodárci při přípravě pravidel partnerských plánů, nikoli tento vyjednávací rámec.