Irský návrh EU za €141bn míří na bezpečnost

V návrhu Irska na rozpočet EU pro roky 2028–2034 klesají výdajové závazky o 141,045 mld. EUR, tedy zhruba o 8 % proti plánu Evropské komise (Council negotiating box). O návrhu jednali nejvyšší představitelé členských států 15. října, dohodu však nenašli (Euronews). Dokument ukázal střet dvou požadavků: vlády, které chtějí menší rozpočet, zároveň žádají více peněz na bezpečnost. Další početný blok vlád hájí výdaje, které by kvůli tomu musely klesnout.

Irsko předsedá Radě EU v rámci šestiměsíčního období, kdy předsednická země řídí jednání ministrů členských států. Dne 10. října rozeslalo takzvaný „vyjednávací rámec“, pracovní dokument s celkovými částkami a jejich rozdělením, který sám nic neschvaluje. Na sedm let navrhuje výdajové závazky ve výši 1 622,011 mld. EUR v cenách roku 2025; Evropská komise navrhla 1 763,056 mld. EUR (Council negotiating box).

O návrhu se nehlasovalo. Nejvyšší představitelé států dospěli k závěru, že je k dohodě nepřibližuje, a pověřili předsedu Evropské rady Antónia Costu, který řídí summity národních lídrů, aby usiloval o „včasnou dohodu“ (Euronews).

Největší plátci chtějí menší rozpočet i vyšší výdaje na bezpečnost

Šest vlád, které do rozpočtu EU odvádějí nejvíc, včetně Německa, Nizozemska a Švédska, napsalo 28. září Irsku a žádalo škrty v řádu několika set miliard eur (RTÉ). Na summitu označil kancléř Friedrich Merz irský škrt za krok správným směrem, který však zdaleka nedosahuje německých požadavků (German government). Švédský premiér Ulf Kristersson uvedl, že jeho země návrh odmítne, protože rozpočet stále považuje za příliš velký (Reuters).

Tentýž tábor chce, aby EU dělala víc pro bezpečnost. Nizozemský premiér Rob Jetten řekl parlamentu, že irské škrty dopadají na konkurenceschopnost, inovace a obranu, tedy na oblasti, v nichž chce EU podle něj posílit (Tweede Kamer).

Jetten návrh popisuje přesně. Irsko ubralo málo z prostředků pro zemědělce a chudší regiony, výrazněji však škrtlo fondy na průmysl, obranu a zahraniční politiku. Kapitola pro zemědělství a regionální fondy se zmenšila o 3,4 %, zatímco výdaje na konkurenceschopnost a bezpečnost klesly o 12,8 % a na vnější činnost o 17,4 % (Council negotiating box).

Evropský parlament, jehož souhlas je pro konečný rozpočet nezbytný, návrh kritizuje z opačné pozice. Čtyři jeho hlavní vyjednavači uvedli, že osmiprocentní škrt sníží schopnost EU investovat do obrany a podporovat partnery v zahraničí (European Parliament). V Litvě se spor týká konkrétních investic: prezident Gitanas Nausėda odmítl škrty na vojenskou mobilitu, tedy na silnice a železnice pro přesun vojsk (15min).

Obránci zemědělských a regionálních peněz

Itálie a Rumunsko spojily 17 vlád do skupiny „Přátelé koheze“, pojmenované podle unijních prostředků pro chudší regiony (Italian government). Tyto státy chtějí zachovat objem těchto peněz i pravidla jejich čerpání. Zároveň žádají konec rabatů, tedy slev z příspěvků pro některé bohatší země, a dostávají se tak do přímého sporu s několika největšími plátci.

Irsko ponechalo každé zemi její hlavní přidělenou částku, ale sloučilo fondy do jediného národního plánu pro každý stát (Council negotiating box). Rozhodování tím přesouvá více do rukou národních vlád. Regiony, které dosud jednaly přímo s Bruselem, se obávají, že přijdou o vliv; skupina pro kohezi proto trvá na zachování pravidel pro čerpání i samotných částek (Italian government).

Každá vláda může uplatnit veto a žádný rozpočtový útes nehrozí

Sedmiletý rozpočtový rámec vyžaduje jednomyslný souhlas vlád členských států, takže jej může zablokovat kterákoli z nich; nutný je také souhlas Evropského parlamentu (EUR-Lex). Oba tábory tak mohou jednání zdržet. Časový tlak je malý: pokud se do 1. ledna 2028 nový rámec nepřijme, podle smlouvy zůstanou v platnosti výdajové stropy z posledního roku současného období (EUR-Lex).

Z dosavadního průběhu plyne omezený, ale jasný závěr. V současné podobě irský návrh nespojí požadavek na nižší celkový rozpočet s vyššími výdaji na bezpečnost, protože největší škrty dopadají právě na bezpečnost. K dohodě proto musí alespoň jedna strana ustoupit. Největší plátci mohou přijmout vyšší celkový rozpočet, skupina pro kohezi hlubší škrty do zemědělských a regionálních prostředků, případně mohou ustoupit obě strany. Costa může připravit kompromis, ale nemůže ho vnutit vládám, z nichž každá má právo veta. Merz, Jetten a Kristersson mu musí říct, jakou částku přijmou výměnou za bezpečnostní výdaje, které požadují. Přátelé koheze zase musí odpovědět, zda lze část jejich prostředků přesunout.