Irská rafinerie dál zásobuje Rusko

Závod v hrabství Limerick loni vyvezl zhruba 45 % své produkce do Ruska (RTÉ, Euronews). Aughinish Alumina plně vlastní ruský hliníkárenský koncern Rusal. Závod vyrábí oxid hlinitý, tedy rafinovaný prášek, bez něhož hutě nedokážou vyrábět primární hliník.

Obchod je podle současných pravidel legální. Oxid hlinitý není na sankčním seznamu EU. Právě tato mezera z továrny v Limericku udělala praktický test toho, zda evropský sankční režim dokáže uzavírat vlastní slabá místa.

Proč je obchod legální a co by to mohlo změnit

Sankce EU proti Rusku fungují tak, že zakazují konkrétní osoby, zboží a služby. Pokud se materiál na seznamu neobjeví, jeho vývoz do Ruska zůstává povolený, i když politickým cílem sankcí je omezit ruskou válečnou ekonomiku (EUR-Lex 833/2014). Oxid hlinitý zůstal právě v tomto nepokrytém prostoru.

Do hry ale vstupuje ještě druhá právní cesta. Pravidla EU zároveň zakazují zpřístupňovat cokoli s komerční hodnotou osobám, na které se vztahují osobní sankce (EUR-Lex 269/2014). Oleg Děripaska, oligarcha stojící za Rusalem, je na sankčním seznamu EU. Švédské úřady dospěly k závěru, že firmu dál fakticky ovládá, což by znamenalo, že zisky Aughinishe plynou sankcionované osobě (The Irish Times).

Pokud by ke stejnému závěru dospěly irské nebo evropské úřady, mohl by závod čelit vymáhání sankčních pravidel, přestože samotný oxid hlinitý zakázaný není. Irské vyšetřování se podle RTÉ blíží ke konci (RTÉ).

Dodavatelský řetězec navíc nevede jen přes Irsko. Litevští vyšetřovatelé dohledali oxid hlinitý z Aughinishe na lodích mířících do ruských hutí; přepravu zajišťovala estonská rejdařská firma (LRT, Euromaidan Press). Estonsko navrhlo zákaz vývozu oxidu hlinitého do Ruska už před více než rokem (The Irish Times). Na úrovni EU se návrh neposunul.

470 pracovních míst proti důvěryhodnosti sankcí

Aughinish přímo zaměstnává asi 470 lidí a v Limericku dává práci zhruba 500 dodavatelům (Euronews). Ztráta Ruska by závod připravila o největšího jednotlivého odběratele. Zda by dokázal dost rychle najít náhradní zákazníky a udržet provoz, není jasné.

Spor je hlavně o rozložení nákladů. Irsko by neslo koncentrované ztráty pracovních míst a případné náklady na sanaci areálu. Zbytek EU by získal těsnější sankční režim vůči Rusku. Pobaltské vlády, které v Limericku pracovní místa neobhajují, ale každé ekonomické napojení na Rusko vnímají jako bezpečnostní riziko, chtějí mezeru uzavřít. Prezident Volodymyr Zelenskyj na to při návštěvě Dublinu tlačil přímo.

Jiné evropské vlády už podobné dilema řešily a sáhly po nástrojích, které měly omezit ruský vliv, aniž by závody padly. Německo v roce 2022 uvalilo na rafinerii Schwedt, napojenou na Rosněfť, státní svěřenskou správu. Provoz pokračoval, ruský management ale ztratil kontrolu (BMWK). Když Rusko odpovědělo omezením dodávek ropy, Schwedt přišel asi o 20 % zpracovávaného objemu (n-tv).

Itálie využila dočasnou správu a takzvanou „golden power“, tedy zvláštní pravomoc státu zasahovat u strategických aktiv, aby dohlédla na prodej sicilské rafinerie napojené na Lukoil a zároveň chránila pracovní místa (Gazzetta Ufficiale, Italian government). Ani jedna cesta nebyla bez nákladů. V obou případech ale závody zůstaly v provozu a ruská kontrola skončila.

Irsko zatím žádný z těchto nástrojů veřejně nenavrhlo.

Případ Aughinish ukazuje, že sankce EU mohou být právně čisté a strategicky děravé zároveň. Materiál potřebný pro ruskou výrobu hliníku se dál volně pohybuje, protože ho nikdo nezařadil na seznam. Vlastnická otázka, která by mohla situaci změnit, zatím nevedla k rozhodnému zásahu.

Irské vyšetřování určí, zda Evropská komise získá právní základ pro zařazení oxidu hlinitého mezi zakázané položky, nebo dost důkazů o Děripaskově kontrole k uplatnění pravidel o sankcionovaném vlastnictví. Dokud nenastane jedno z toho, rafinerie v Limericku bude vyvážet dál.