Itálie z fondu EU dokončila jen €3.7bn

Nástroj pro oživení a odolnost, známý jako RRF, vytvořila EU v roce 2021 jako fond o objemu 577 mld. EUR na obnovu ekonomik po covidu. Na konci srpna 2026 narazí na pevnou lhůtu: po 31. srpnu se už nebudou započítávat žádné nové milníky. Do 30. září musejí státy podat všechny žádosti o platbu. Nevyčerpané peníze propadnou. Z fondu zatím vlády dostaly zhruba 58 % prostředků (Evropská komise, ING Think). Skutečné úzké místo ale leží jinde: mezi okamžikem, kdy vláda dostane evropské peníze, a chvílí, kdy za ně skutečně stojí nemocnice nebo kdy dorazí k malé firmě.

Itálie peníze dostala. Projekty za nimi nezaostaly jen trochu.

Nejostřeji je tento problém vidět v Itálii. Řím už získal 166 mld. EUR, tedy 85 % ze své alokace 191 mld. EUR, největší v celé EU (italská vláda). Italský účetní dvůr však našel skutečně dokončené projekty jen za 3,7 mld. EUR (upday, Il Resto del Carlino). Zbytek uvízl v různých fázích administrace. Tisíce malých obcí sice financování dostaly, ale nemají dost lidí na zakázky a dohled. Nejhůře zaostává jih: na Sicílii dosahuje míra plateb 22 %, v Kalábrii 25 %, zatímco v Benátsku 47 % (Il Foglio).

K administrativnímu nedostatku se přidal fyzický. Stavební náklady od roku 2022 vzrostly o 40 %, zatímco evropské granty na tyto projekty vycházely z cen roku 2021 (Legacoop Romagna). Pro dodavatele je to prostá aritmetika: vysoutěží rekonstrukci školy za jednu cenu a ještě před dokončením střechy jim materiál pohltí rozpočet. V roce 2025 tak v italském stavebnictví běželo 13 500 insolvenčních řízení (Unioncamere). Každý krach zastaví veřejnou zakázku, která za firmou stojí.

Dále na východ je situace horší. Maďarsko dostalo jen 9 % ze svých 10,4 mld. EUR, protože 9,5 mld. EUR zůstává zmrazeno kvůli sporům o právní stát (Portfolio.hu). Rumunsku hrozí sankce až 15 mld. EUR a nesplněných má 38 milníků (DCNews). Bulharsko po sedmi vládách od schválení plánu dokázalo absorbovat jen 53 % prostředků.

Přežití díky menším ambicím

Země, které na první pohled vypadají úspěšně, se k tomu často dostaly snížením cílů. Portugalsko se ztrátě 2 mld. EUR vyhnulo tím, že svůj plán třikrát přeprogramovalo: vypustilo linky metra v Lisabonu a Portu, snížilo cíle ve výstavbě bydlení na polovinu a počet zdravotnických lůžek o 40 % (Eco/Sapo, Observador). Dalších 964 mil. EUR převedlo do rozvojové banky, jejíž úvěrové programy se počítají jako „provedené“ už při podpisu smlouvy, ne až při dokončení projektu (Conta-la.pt). Portugalský kontrolní orgán si proto položil jednoduchou otázku: „Neobětujeme dopad?“

Řecko, které už vyčerpalo 68,5 % ze svého balíku 36 mld. EUR, naráží na jiný tlak. Poptávka po levných úvěrech z RRF s úrokem 0,3 až 1 % převyšuje nabídku o 6 až 8 mld. EUR (News247). Až tyto úvěry skončí, firmy se vrátí k tržním sazbám, které jsou třikrát až čtyřikrát vyšší (Protothema).

Chyba zabudovaná v konstrukci

Evropský účetní dvůr popsal základní rozpor: RRF neproplácí skutečné náklady, ale splněné milníky. Pokud byl milník formálně splněn, ale investice pod ním nikdy nevznikla, systém nemá mechanismus, jak peníze vymáhat zpět (ECA Special Report 13/2024, eucrim).

Hlubší problém podle bruselského ekonomického think-tanku Bruegel spočívá v tom, že platby podle výkonu vyžadují silné instituce (Bruegel). Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko, tedy země s nejslabší administrativou, přitom patří k těm, které transformaci potřebují nejvíce. RRF měl rozdíly zmenšit. V praxi je často znovu vytvořil.

Evropská fiskální rada odhaduje, že granty z RRF zvýšily veřejné investice v EU zhruba o 0,25 % HDP ročně. Tento impuls v roce 2027 zmizí a zatím za něj není náhrada (Evropská fiskální rada). Příští rozpočtový cyklus EU začne v roce 2028 a vyjednavači se ještě neshodli ani na tom, zda má trvalý investiční nástroj vůbec existovat. Otevřené už zůstává hlavně to, kolik peněz nakonec propadne a zda si někdo včas všimne díry, kterou po sobě zanechají.