Itálie ruší 40letý zákaz jádra

Italská Poslanecká sněmovna 4. června odhlasovala konec čtyři desetiletí trvajícího zákazu jaderné energie. Hlasování 155 ku 86 fakticky obrací výsledek referend z let 1987 a 2011, po nichž se jádro v Itálii stalo politicky téměř nedotknutelným tématem. Vláda Giorgii Meloniové chce, aby do roku 2034 začaly fungovat malé modulární reaktory, tedy kompaktní jaderné elektrárny určené k sériové výrobě a montáži. Problém je, že tato technologie zatím nikde na Západě komerčně nevyrábí elektřinu. Francie mezitím využívá svou existující jadernou flotilu k přitahování energeticky náročných investic, o které stojí i Itálie.

Dvanáct měsíců před skutečnými rozhodnutími

To, co parlament schválil, je legge delega, tedy zmocňovací zákon, který vládě dává 12 měsíců na přípravu konkrétních prováděcích pravidel (Camera dei Deputati). Žádná reaktorová technologie vybrána není. Neexistují ani vybrané lokality. Itálie v 90. letech rozpustila svůj jaderný bezpečnostní úřad a dosud ho znovu nevybudovala. Před letní přestávkou musí návrh ještě schválit Senát.

Cenový důvod je přitom reálný. Elektřina v Itálii stojí přes 105 EUR/MWh, zatímco ve Francii díky 56 provozovaným reaktorům zhruba 60 EUR/MWh (Élysée, Editoriale Domani). Sama vláda Meloniové připouští, že Itálie je u cen energie „úplně mimo trh“. Rozdíl se propisuje do nákladů továren, účtů domácností i schopnosti přilákat datová centra, která potřebují levnou, stabilní a nepřetržitě dostupnou elektřinu.

Malé modulární reaktory mají tento problém vyřešit. Jenže žádná západní země z nich zatím komerční elektřinu nevyrábí. Nejpokročilejší západní projekt, elektrárna NuScale ve Spojených státech, byl v roce 2023 zrušen poté, co se náklady téměř zdvojnásobily. Velké evropské reaktorové stavby ve Francii a Británii pravidelně končily s miliardovými překročeními rozpočtů a zpožděním o celé desetiletí. V prostředí složité regulace bývá výstavba jádra dražší a pomalejší, než ukazují původní plány. Právě proti této zkušenosti teď Itálie sází.

Francie mění reaktory v investice do AI

Rozdíl mezi oběma zeměmi nevznikne v roce 2034, ale už teď. Na summitu Choose France 2026 slíbil SoftBank 45 mld. EUR na datová centra pro umělou inteligenci v severní Francii. Jejich základem má být levná jaderná elektřina dostupná ve dne v noci.

Za infrastrukturou jdou i lidé. Newcleo, startup v oblasti jaderné energetiky založený italským fyzikem Stefanem Buonem, se z Itálie přesunul do Francie, kde získal podporu z programu France 2030, nástroje francouzských průmyslových investic. Itálie tak vyváží vlastní jaderné know-how ke konkurentovi, který už reaktory má.

Hodnocení World Nuclear Report je přímočaré: italské jaderné plány zůstanou pro evropské toky elektřiny „irelevantní“ přinejmenším do poloviny 40. let.

Finanční sázka

Italský problém s cenami energie je skutečný. Továrny platí za elektřinu skoro dvojnásobek toho, co jejich francouzští konkurenti. Ekonomický smysl má i snaha snížit závislost na dováženém plynu.

Otázkou je, zda jsou malé modulární reaktory správným nástrojem. Nové jaderné zdroje obvykle vycházejí v přepočtu na megawatthodinu několikanásobně dráž než nové solární nebo větrné elektrárny. Pro zemi s jedním z nejvyšších veřejných dluhů v Evropě znamená státní podpora neověřené technologie ve velkém měřítku finanční riziko navrstvené na energetickou strategii.

Hlasování ze 4. června pohřbívá politické dědictví referend z let 1987 a 2011. Politicky je to významné. Ekonomicky se tím nejméně na deset let nemění nic. Investice, které Itálie potřebuje, od infrastruktury pro umělou inteligenci přes pokročilou výrobu až po elektrifikovaný průmysl, se rozhodují teď a míří do zemí, které už elektřinu dodat umějí. Itálie odhlasovala, že chce jádro. Postavit ho znamená 15 let inženýrské práce, regulace a výdajů, které žádné parlamentní hlasování nezkrátí.