Itálie vyměňuje obranu za energetickou úlevu

Na pařížské schůzce ministrů financí G7 si o minulém víkendu italský ministr hospodářství Giancarlo Giorgetti nepřivezl z hlediska rozpočtu nic. Závěrečné komuniké vyzvalo k „rozpočtové zdrženlivosti“, nikoli k větší pružnosti, přestože válka s Íránem tlačí evropské ceny energií na úrovně nevídané od roku 2022. Řím žádal, aby se výdaje na energie posuzovaly podobně jako vojenské výdaje: jako mimořádná situace, kvůli níž lze rozpočtová pravidla ohnout. Nepřidal se k němu žádný člen G7.

Tím se ukazuje, jak evropská rozpočtová pravidla fungují v praxi. Sedmnáct zemí EU už aktivovalo národní únikovou klauzuli (NEC), ustanovení v Paktu stability a růstu, tedy unijním souboru pravidel pro vládní zadlužování. Díky ní mohou na obranu utratit až 1,5 % HDP nad své deficitní cíle, aniž by jim hrozily sankce. Itálie chce stejné zacházení pro energetické náklady vyvolané blokádou Hormuzského průlivu. Brusel zatím říká ne.

Kdo smí použít únikový východ

NEC vznikla z jednoduché úvahy: ruská válka proti Ukrajině vytvořila bezpečnostní hrozbu, a vlády proto potřebují prostor pro přezbrojení. V červenci 2025 byla klauzule aktivována pro 15 členských států. Německo se připojilo v říjnu 2025, Rakousko v únoru 2026.

Italská premiérka Giorgia Meloniová 17. května napsala předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové, že energetická bezpečnost je během ostré války, která uzavřela klíčové ropné hrdlo, stejně strategická jako vojenská připravenost. Místopředseda Komise Valdis Dombrovskis uvedl, že žádost se „zkoumá“. V bruselském provozu to často znamená, že věc míří do šuplíku. Pokud by se klauzule rozšířila i na energie, stejnými dveřmi by mohly projít všechny vysoce zadlužené státy. Podle odhadu Reuters by to napříč EU stálo přes 30 mld. EUR.

Dělící čára vede přes dluh

Severní pozici 19. května zostřil německý kancléř Friedrich Merz. Nadměrný dluh podle něj „ohrožuje suverenitu“ a některé země „utrácí více za úroky než za obranu“. Itálii nejmenoval, ale adresát byl zřejmý.

Samo Německo přitom NEC používá velkoryse. Spolkový účetní dvůr upozornil, že Berlín pod „obranu“ zahrnuje i kyberbezpečnost, civilní ochranu a zpravodajské služby, tedy položky, které by za běžných okolností spadaly do domácí správy. Přibližně 15 mld. EUR na energetické dotace navíc Německo vede přes běžný rozpočet a klimatický fond. Může si to dovolit, protože jeho dluh se pohybuje kolem 65 % HDP. Itálie je na 137 %. Nizozemsko s dluhem 44 % a nejvyšším úvěrovým ratingem, tedy velmi nízkými náklady na půjčování, dokáže energetický šok vstřebat bez vážného tlaku na rozpočet.

Pravidla tak výrazně nahrávají zemím, které už rozpočtový prostor mají. Nejbolestněji je to vidět na Francii. Paříž je od července 2024 v postupu při nadměrném schodku, unijním sankčním režimu pro vlády, které překračují rozpočtové limity. Právě proto nemůže NEC aktivovat, i když ji využívá 17 jiných zemí.

Podle zprávy francouzského Senátu dosáhly francouzské úrokové platby v roce 2026 odhadovaných 74 mld. EUR, a překročily tak obranný rozpočet ve výši zhruba 57 mld. EUR. Vláda reagovala zmrazením výdajů za 6 mld. EUR: každé nové euro na energie musí pokrýt eurovým škrtem v jiném ministerstvu. Hlavní evropský bezpečnostní partner tak platí za obsluhu starého dluhu víc než za vlastní armádu.

Nejsilnější karta Říma

Giorgetti novinářům řekl, že ke stejnému výsledku vede „mnoho cest“: přesun nevyčerpaných peněz z fondu obnovy, překlasifikování energetických výdajů na jednorázové položky nebo zdanění mimořádných zisků energetických firem. Itálie přitom daň z mimořádných zisků nezvýšila, ačkoli domácí zisky z těžby a výroby energií se odhadují na 9 mld. EUR.

Skutečnou pákou Říma je ale SAFE, nový společný unijní úvěrový program na obranu v objemu 150 mld. EUR. Itálie z něj požádala o 14,9 mld. EUR. Meloniová naznačila, že bez rozpočtové pružnosti u energií bude „velmi obtížné“ vysvětlit SAFE italské veřejnosti. Lhůta pro aktivaci končí na konci května. Jde tedy o politický obchod.

Pokud Itálie bude otálet nebo se programu vzdá, unijní přezbrojovací plán přijde o třetí největší členskou zemi. Komise to ví. Podstatné teď je, jak daleko bude Brusel ochoten ustoupit v energetických pravidlech, aby ochránil své obranné ambice.