Itálii dobíhá lhůta pro €194bn z EU

Italská vláda se pře o peníze, které zatím nedokáže utratit. Ústřední účetní úřad vyzval ministerstva, aby vysvětlila, co se stalo s nevyčerpanými prostředky z italské části unijního programu obnovy po pandemii, doma známého jako PNRR. Spor ukazuje problém, který zdaleka nekončí v Římě. Dva měsíce před pevnou uzávěrkou stojí evropské vlády před stejnou otázkou: dokážou sliby o unijních investicích proměnit v hotové projekty?

Platební řetězec má háček

Nástroj pro oživení a odolnost, tedy RRF, z něhož EU po pandemii rozděluje stovky miliard eur, nefunguje jako volný převod peněz do státních rozpočtů. Každá země předložila podrobný plán konkrétních reforem a investic. Evropská komise peníze vyplácí po částech, teprve když ověří splnění dohodnutých závazků (EUR-Lex, European Commission). Ministerstvo tak může mít na papíře přidělené miliardy, ale bez hotové práce a platných dokladů Brusel další platbu neuvolní.

Program stojí na dvou typech peněz. Granty jsou prostředky, které EU vyplácí přímo; když země nesplní cíle, peníze nepřijdou. Půjčky se zapisují do národního dluhu. Itálie si přes RRF půjčila výrazně. Pokud projekty financované z půjček nedodají slíbený výsledek, dluh zůstane.

Květnové pokyny Komise k uzavření programu stanovují těsný harmonogram. Všechny milníky musí být splněny do 31. srpna 2026. Žádosti o platbu mají vlády podat do září. Celý program se uzavře 31. prosince (European Commission).

Itálie: 194 miliard na papíře, v terénu rozestavěno

Itálie má z RRF největší příděl, zhruba 194 mld. EUR, a už dostala asi 166 mld. EUR, tedy 85 % (Powerzine, European Commission). Vláda uvádí, že plnění dosáhlo 72 % (Il Fatto Quotidiano). Jenže vláda může schválit reformu nebo zadat zakázku, a tím odškrtnout bruselský milník, zatímco skutečná škola dál zůstává staveništěm.

Rozdíl je vidět ve školství. Podle dat Fondazione Agnelli dosáhly výdaje z PNRR na vzdělávání do února 2026 jen 45,6 %; 62 % prostředků zůstávalo v projektech, které se teprve zadávaly nebo stavěly. Původní cíl 264 000 nových míst v jeslích a školkách se snížil na 150 480 (Corriere). Na opačném konci měřítka stojí program, který měl vykořisťovaným zemědělským pracovníkům nabídnout bydlení mimo zneužívající pracovní tábory. Z přidělených 200 mil. EUR utratil jen 20 mil. EUR (Editoriale Domani). Lidé, jimž měl program pomoci, v táborech zůstávají.

Termín dobíhá celou Evropu

Itálie není výjimka. Do konce roku 2024 bylo v celé EU vyplaceno jen 47 % dostupných prostředků z RRF (European Parliament). Z peněz, které hlavní města obdržela, se do konce roku 2023 dostala ke konečným příjemcům v průměru jen polovina (European Data Journalism Network). Společnou brzdou není ani tak politická vůle, ale veřejné zakázky, povolovací řízení a kapacita místních samospráv: tedy aparát, který má z peněz udělat budovy, vtěsnaný do pevného unijního kalendáře.

Řecká centrální banka označila vyčerpání zbývajících 10 mld. EUR za „mimořádně ambiciózní“ úkol (Euro2Day). Portugalské obce napsaly vládě a ptají se, kdo zaplatí práce, které se včas nedokončí (Observador, RTP). Rumunsko ze svého plánu rovnou škrtlo 1,2 mld. EUR, místo aby předstíralo, že zvládne utratit všechno (Romania Insider).

Právě portugalská otázka je nejdůležitější. U grantů nevyčerpané peníze zůstávají v EU; země je prostě nikdy nedostane. U půjček dluh trvá bez ohledu na to, zda projekt skončil hotový (European Parliament). V obou případech ale školka, která nevznikla, pořád chybí. Někdo ji bude muset zaplatit, a Brusel to nebude.

V Itálii dopadá tíha nejvíc na chudší obce na jihu, kde měly místní samosprávy nejmenší kapacitu zvládat složité unijní zakázky. RRF byl nastaven tak, aby odměňoval země, které dokážou veřejné projekty dokončit včas. Náklady selhání nesou komunity, které investice potřebovaly nejvíc.