Italský volební bonus nemusí zajistit většinu

Italská Poslanecká sněmovna 8. října definitivně schválila volební reformu Giorgie Meloniové. V tajném hlasování pro ni zvedlo ruku 227 poslanců, proti bylo 164 (oficiální hlasování Poslanecké sněmovny, AGI). Zákon dává lídrům koalic větší vliv na to, kdo zasedne v parlamentu. Jeho hlavním příslibem je bonus k mandátům, který má zajistit stabilní vládu. Technický rozbor parlamentu však ukazuje, že uskupení, jež dosáhne právě stanovené hranice, může skončit v Senátu o jeden mandát pod většinou (oficiální rozbor Poslanecké sněmovny a Senátu).

Meloniová tvrdí, že voliči budou nově vybírat stranu, koalici, její program, kandidáta na premiéra i svého poslance (AGI). Opoziční lídři Elly Schleinová a Giuseppe Conte naopak označují reformu za úpravu pravidel ve prospěch vlády před příštími volbami. Opoziční poslanci slíbili, že ji napadnou (AP).

Bonus, který nemusí stačit

Zákon ruší dosavadní kombinovaný volební systém, který spojoval stranické kandidátky s volbami v jednomandátových obvodech. Nahrazuje ho poměrné rozdělování mandátů doplněné bonusem pro vítěze (Reuters přes Internazionale). Strana nebo koalice musí získat nejméně 42 % platných hlasů, aby na bonus dosáhla (oficiální rozbor Poslanecké sněmovny a Senátu).

Samotné překročení této hranice nestačí. Strana nebo koalice musí zároveň skončit první ve volbách do Poslanecké sněmovny i Senátu. Pokud neuspěje v jedné z komor, bonus nedostane ani v druhé; druhé kolo se nekoná (De Standaard). Senát je podstatný proto, že italská vláda potřebuje podporu obou komor, aby se ujala úřadu a prosazovala zákony.

Bonus tvoří 70 mandátů v Poslanecké sněmovně a 35 v Senátu. Obě komory přitom mají pevně stanovený počet křesel: 400 a 200 (oficiální rozbor Poslanecké sněmovny a Senátu). Parlament se tedy nerozroste; každý bonusový mandát připadne na úkor jiné strany.

Právě tady se příslib stability oslabuje. V jednoduchém modelovém příkladu parlamentního rozboru získá uskupení, které těsně překročí volební hranici, většinu v Poslanecké sněmovně, ale v Senátu mu chybí. Obsazuje 202 ze 400 poslaneckých křesel, v Senátu však jen 100 z 200, tedy o jeden méně, než je potřeba k většině (oficiální rozbor Poslanecké sněmovny a Senátu). Skutečný výsledek by ovlivnilo zaokrouhlování, rozložení hlasů mezi regiony i hlasy pro strany, které nezískají žádný mandát.

Nejvíc získají lídři koalic

Hlasy pro spojenecké kandidátky, které zůstanou pod tříprocentní hranicí, se přesto započítají do 42 % potřebných pro koaliční bonus. Tyto malé strany přitom obvykle nezískají žádný řádný mandát (Reuters přes Internazionale). Pro koalici se tak vyplatí získat i malé spojence, kteří by sami na mandát nedosáhli.

Bonusové mandáty připadnou kandidátům ze seznamu, který vyjednavači koalice sestaví před volbami (De Morgen). Voliči pořadí kandidátů měnit nemohou. Hlas pro koalici tak pomůže zvolit ty, které na seznam umístili její lídři; mandáty určené k zajištění většiny obsadí stranická vedení, nikoli kandidáti podle volby voličů.

Zahraniční média upozornila také na možnost, kterou obě strany sporu často přehlížejí. Deník De Standaard citoval politologa Giovanniho Orsinu, podle něhož může bonus získat i sjednocená opozice (De Standaard). Pravidla zvýhodňují toho, kdo sestaví širší spojenectví. Dopad to bude mít i mimo Řím: vítězná aliance rozhodne, kdo bude Itálii zastupovat při jednáních vlád v EU.

Co ještě brání uplatnění zákona

Nová pravidla se u voleb uplatní až poté, co zákon formálně podepíše prezident a bude zveřejněn (italská ústava, článek 73). Ústavní soud se k němu zatím nevyjádřil. V minulosti zrušil bonus bez minimální volební hranice, zatímco čtyřicetiprocentní hranici v roce 2017 potvrdil (Ústavní soud, rozsudek 35/2017).

Slibovaný postup opozice má procesní překážku. Strany nemohou zákon předložit Ústavnímu soudu přímo. Otázku mu musí nejprve postoupit soudce, který řeší konkrétní spor. Přezkum tedy závisí na tom, zda se zákon stane předmětem řízení před italským soudem.

Podle modelového příkladu parlamentu bonus zajistí většinu v Poslanecké sněmovně, nikoli však v Senátu, a nemůže tedy zaručit stabilitu, kterou Meloniová slibuje. Jistější je jeho dopad na výběr poslanců: o obsazení mandátů přidělených bonusem rozhodnou lídři koalic, nikoli voliči.