Itálie brzdí obrannou půjčku EU

Itálie chce spustit největší přestavbu svých pozemních sil za jednu generaci: nový hlavní bojový tank, zhruba 1 050 obrněných vozidel v 16 variantách a celou novou obrněnou brigádu. Společný podnik už vznikl. Technologický demonstrátor existuje. Politická vůle také. Chybí však podepsaná smlouva, schválené financování a harmonogram dodávek. Tanky zatím stojí na papírech.

Právě tomu měl zabránit unijní nástroj SAFE (Security Action for Europe). Jde o obranný úvěrový program v objemu 150 miliard eur: Evropská unie si půjčuje centrálně a peníze dál poskytuje členským státům na schválené vojenské nákupy (Evropská komise). Litva si 29. června vyzvedla první platbu ve výši 956,3 milionu eur, čímž ukázala, že mechanismus funguje, pokud vláda postupuje rychle (Evropská komise). Itálie, která by mohla získat zhruba 14,9 miliardy eur, svou úvěrovou dohodu zatím nepodepsala (Quotidiano.net). Nástroj vytvořený k urychlení evropského přezbrojení tak může Římu paradoxně dávat důvod čekat.

Kdo v Římě může tanky skutečně odblokovat

Průmyslová část vypadá připraveně. Leonardo a Rheinmetall založily společný podnik s podíly 50 na 50, přičemž 60 % výroby má probíhat v Itálii (Leonardo). Specializované zpravodajství odhaduje hodnotu programu A2CS na zhruba 16 miliard eur (Army Recognition). Německý obranný tisk popisuje italský tank odvozený od platformy Panther jako „technologický demonstrátor a první nabídku“, po nichž ještě mají následovat zákaznické hodnocení a vývojové objednávky (ESuT).

Ministerstvo obrany však samo nakupovat nemůže. V italském systému kontrolují oprávnění k zadlužení ministerstvo financí a parlament. Obrana může chtít 1 050 vozidel, ale nemůže sama vytvořit rozpočtové krytí ani schválit dluh, z něhož by se zaplatila. Italská média popisují právě toto jako hlavní třecí plochu: zda dodatečné obranné výdaje vyžadují nové parlamentní povolení a zda je půjčka přes SAFE levnější či politicky schůdnější než běžné státní zadlužení (Quotidiano.net). Dokud se tyto otázky nevyřeší, společný podnik čeká.

Právní lhůta chybí, praktická nikoli

Brusel dal najevo, že Itálie nemá žádný pevný právní termín pro podpis. Praktický tlak je ale jiný: nevyužité prostředky ze SAFE se mají do konce roku 2026 přerozdělit. Zpoždění proto něco stojí. Kdo čeká příliš dlouho, může zjistit, že peníze mezitím přešly ke státům, které se rozhoupaly dřív (Adnkronos).

Riziko přerozdělení se netýká jen Říma. Pozorně ho má proč sledovat Francie. Italský program postavený kolem platforem Rheinmetallu by mohl pomoci tomu, aby se pozemní systémy napojené na německý průmysl staly v Evropě výchozí volbou pro obrněná vozidla. To je posun, kterému by se Paříž raději vyhnula. Podmínky způsobilosti v programu SAFE zahrnují společné zadávání zakázek a limity pro komponenty mimo EU (Evropská komise), nebrání však tomu, aby peníze posilovaly průmyslovou pozici jedné země na úkor druhé.

Širší obraz problém spíše potvrzuje. Polské obranné kruhy nevnímají italské zdržení jako přímou hrozbu pro východní křídlo, ale jako další test toho, zda budou evropské sliby o těžkých silách do roku 2027 důvěryhodné (Radar RP). Německá stálá brigáda v Litvě, která má mít do konce roku 2027 zhruba 5 000 vojáků, tanky a mechanizovanou pěchotu, je nejviditelnějším krátkodobým měřítkem toho, zda NATO plní závazky pro východní křídlo po roce 2022 (Euronews PL, Atlantic Council).

Evropské přezbrojení zatím vyrábí oznámení, finanční konstrukce a podnikové aliance rychleji než nasaditelná obrněná vozidla. Italský případ ukazuje proč: peníze mohou být k dispozici, průmysl může chtít vyrábět, aliance může tlačit, a přesto se nic nepohne, dokud ministerstvo financí nesouhlasí s půjčkou a parlament s výdajem.

K rozhodnutí sporu pořád chybí tři věci: přesný italský cíl vůči NATO, stav připravenosti jednotky, kterou má A2CS vyzbrojit, a časový plán podpisu smlouvy. Bez nich celý příběh zůstává v prostoru mezi rychlostí, kterou Evropa deklaruje, a rychlostí, kterou jí dovolují vlastní rozpočtové instituce.