Itálie žaluje Rakousko kvůli Brenneru

Brennerský průsmyk je nejvytíženější alpskou trasou pro nákladní dopravu v Evropě. Právě kvůli omezením na této trase žaluje Itálie Rakousko u Soudního dvora EU. Řízení stojí na článku 259 SFEU, málo používaném ustanovení unijních smluv, které umožňuje jednomu členskému státu zažalovat jiný přímo u soudu. Stanovisko generálního advokáta má být podle rakouských médií zveřejněno tento týden, závazný rozsudek se čeká na podzim.

Jádrem sporu je napětí mezi pravidlem volného pohybu zboží přes hranice, zakotveným v článku 34 SFEU, a snahou Tyrolska chránit obyvatele před hlukem a znečištěním, které každoročně vytvářejí miliony projíždějících kamionů. Italské ministerstvo dopravy tvrdí, že soubor omezení dohromady příliš zatěžuje jednu z hlavních evropských nákladních tras. Evropská komise postoupení věci soudu oznámila v roce 2024.

Itálie přitom nenapadá jeden konkrétní zákaz. Tyrolsko používá propojený systém opatření: noční a víkendové zákazy jízdy pro těžká vozidla, omezení podle druhu převáženého zboží a regulované pouštění kamionů na hraničním přechodu Kufstein, hlavním vstupu z Bavorska (tyrolská vláda). Dopravci, tedy hospodářská skupina, která stojí za italským tlakem na žalobu, řízení podporují. Tvrdí, že jednotlivá omezení se skládají do nepředvídatelných zpoždění na trase, které se firmy jen obtížně vyhnou.

Tyrolská zdravotní obrana má reálný základ

Rakouská obhajoba není jen politická výmluva. Jen v Innsbrucku je podle místních médií silnému dopravnímu hluku vystaveno zhruba 40 000 lidí, z toho 6 228 nad hranicí spojovanou se zdravotními dopady. Unijní právo takovou obranu zná: článek 36 SFEU připouští omezení obchodu z důvodů ochrany zdraví a životního prostředí a článek 191 SFEU zavazuje EU k vysoké úrovni ochrany životního prostředí.

Tyrolsko zároveň řeší objíždění kolon přes obce. Německý autoklub ADAC uvedl, že během zimní sezony 2025–26 se zhruba 411 000 řidičů pokusilo objet dopravní zácpy přes tyrolské vesnice. Zákazy sjíždění z dálnice mají bránit právě tomu, aby tranzitní doprava zatížila malé obce, které pro ni nejsou stavěné.

Právním testem bude přiměřenost. Každé omezení musí sledovat skutečný zdravotní nebo ekologický cíl a nesmí jít dál, než je nutné. Generální advokát bude tuto rovnováhu posuzovat opatření po opatření, i když Soudní dvůr se jeho stanoviskem řídit nemusí.

Německo je zranitelné

Dopady sporu dopadají i na Německo, protože brennerský koridor propojuje Bavorsko a sever Evropy s průmyslovým severem Itálie. Německé logistické firmy platí tyrolská omezení v podobě nákladů a zpoždění. Obvyklá politická odpověď, tedy převod nákladní dopravy na železnici, naráží na jednoduchý problém: potřebná infrastruktura zatím nestojí.

Německé ministerstvo dopravy potvrdilo, že severní přístupová trať k Brenneru, která má z Bavorska přivádět dopravu do Brennerského úpatního tunelu, teprve vstupuje do parlamentní fáze. Plánování v okolí Rosenheimu zůstává sporné (Süddeutsche Zeitung) a náklady mohou překročit dřívější odhad 8,6 mld. EUR (Merkur). Tyrolský průmyslový svaz varoval, že práce na německých návazných tratích budou do roku 2028 dál omezovat železniční kapacitu. Křehká je i silniční strana: most Lueg na dálnici A13 funguje v omezeném režimu až do roku 2030, což snižuje kapacitu v obou směrech.

Co soud může a nemůže udělat

Pokud Rakousko prohraje, Soudní dvůr může konstatovat porušení unijního práva. Nový dopravní plán ale nenapíše. Podle článku 260 SFEU by Rakousko muselo sporná opatření změnit nebo zúžit. Finanční sankce by přišly až ve chvíli, kdyby rozsudek odmítlo splnit.

Ani vítězství Itálie by však nevyřešilo problém, který spor odhaluje. Volný pohyb zboží je právní povinnost už dnes. Tyrolští obyvatelé nesou zdravotní náklady tranzitní dopravy také už dnes. Železniční alternativa, která by tyto dvě skutečnosti mohla sladit, přijde později, možná podstatně později. Soudní dvůr může hlídat přiměřenost. Nemůže postavit přístupové tratě, nastavit cenu silniční nákladní dopravy tak, aby odrážela její skutečné náklady, ani rozhodnout, které obce ponesou evropský tranzit, zatímco vlády odkládají slíbenou infrastrukturu.

To je úkol pro ministry dopravy Rakouska, Itálie a Německa a také pro Komisi, která tunel spolufinancuje, ale zatím nedokázala urychlit tratě, jež k němu mají vést.