Itálie převzala jen tři žadatele

V prvních třech týdnech po 12. červnu, kdy začala platit nová azylová pravidla EU, poslalo Itálii žádosti o převzetí žadatelů osm členských států. Řím všechny odmítl. O dva měsíce později řekl ministr vnitra Matteo Piantedosi agentuře ANSA, že od začátku uplatňování migračního paktu dorazilo zhruba 50 žádostí, fyzicky však do Itálie přišli jen tři lidé. Právě rozdíl mezi rozhodnutím na papíře a člověkem, který skutečně vystoupí z autobusu, měl nový Pakt o migraci a azylu zmenšit. První údaje naznačují, že se to zatím nedaří.

Žádosti přibývají, příjezdy ne

První hodnocení Evropské komise pokrývalo období od 12. června do 7. července. Komise v něm evidovala 12 případů předání z osmi členských států, přičemž Řím odmítl všechny. Piantedosiho rozhovor z 21. srpna obraz doplňuje: přibližně 50 žádostí dovnitř, tři skutečné příjezdy ven.

Jedinou zemí, která uvádí konkrétní dokončená předání, je Rakousko. Rakouská a italská média s odkazem na rakouské ministerstvo vnitra napsala, že po 12. červnu byli autobusem nebo vlakem fyzicky předáni čtyři žadatelé o azyl (ORF, Il Sole 24 Ore). Čtyři rakouská předání ale nesedí s Piantedosiho třemi příjezdy. Data na úrovni jednotlivých případů nikdo nezveřejnil a rozpor nevysvětlila ani jedna strana.

Stejný problém je vidět v celé Evropě. Podle Eurostatu vedlo v roce 2025 celkem 111 708 odchozích žádostí podle starého dublinského systému, tedy předchozích pravidel EU, která odpovědnost za azylovou žádost zpravidla přisuzovala první zemi vstupu, jen k 16 620 skutečným předáním. Samotná Itálie v tom roce obdržela 24 152 příchozích žádostí. Nová pravidla měla tento poměr zlepšit přesnějšími nástroji pro dokazování a jasnějšími kritérii odpovědnosti. Úzkým hrdlem ale nikdy nebylo zjištění totožnosti. Vždy jím bylo samotné předání.

Proč je zdržování zbraní

Podle unijní judikatury se odpovědnost po šesti měsících vrací odesílajícímu státu, pokud se předání neuskuteční (nařízení 604/2013, čl. 29). Itálie proto nemusí vyhrát právní spor. Stačí jí nechat běžet čas.

Komise výslovně uvedla, že přijímající stát nemůže předání prostě odmítnout; musí navrhnout náhradní termín. Brusel ale nemá operativní pravomoc posadit člověka do letadla do Říma. Jeho nástrojem je řízení o porušení unijního práva, pomalý právní proces, který může nakonec vést k rozsudku a pokutám. Taková hrozba se počítá v letech, nikoli v týdnech. Proti šestiměsíční lhůtě je systémově slabá.

Spor Berlína s Římem ukazuje, jak to v praxi vypadá. Když se Německo 19. srpna pokusilo předat tři žadatele o azyl, Viminale, tedy italské ministerstvo vnitra, uvedlo, že případy spadají do období před startem paktu 12. června a vztahuje se na ně bilaterální dohoda o „čistém štítu“ z konce roku 2025 (Adnkronos, Tagesschau). Německo s tím nesouhlasí. Právě v šedé zóně mezi starými dublinskými spisy a novými případy podle paktu se oba státy střetávají. Jasnou hranici přitom nekreslí unijní právo ani bilaterální dohoda.

Jak jsme psali, vicepremiér Matteo Salvini minulý týden prohlásil, že Itálie nebude přijímat návraty z Německa, dokud německé nevládní lodě dál vozí zachráněné migranty do italských přístavů. Takové rámování spojuje právně nesouvisející povinnosti, politicky však plní jasnou funkci: z procedurální otázky dělá spor o suverenitu, který doma funguje lépe než debata o termínech předání.

Selhává provedení, nejen Itálie

Finsko potvrdilo, že připravuje jednotlivá předání do Itálie, do 21. srpna ale žádné nedokončilo (HS). Nizozemsko se s Římem dohodlo na přístupu „čistého štítu“, který se vztahuje jen na případy po 12. červnu, žádný nizozemský zdroj však nepotvrdil dokončené předání (NOS).

Na Řím tlačí vedle severních států také Irsko, jeho vlastní bilance ale tlak oslabuje. The Irish Times uvedly, že mezi lety 2021 a 2025 vedlo 1 037 rozhodnutí o předání jen k 19 skutečným přesunům. Eurostat za rok 2025 evidoval u Irska nulový počet odchozích dublinských předání. I státy, které po Itálii žádají dodržování pravidel, mají samy problém proměnit rozhodnutí v pohyb lidí.

Pakt dal Evropě lepší nástroje k určení, která země má azylový případ vyřídit: širší databázi otisků prstů v přepracovaném systému Eurodac, jasnější pravidla odpovědnosti i přísnější ustanovení proti sekundárním pohybům, tedy přesunům žadatelů mezi státy po vstupu do EU. Nic z toho ale nikomu nedává sílu uskutečnit předání, pokud přijímající stát zdržuje. Pakt zlepšil přidělování odpovědnosti. Provedení dál závisí na národních vládách, které nemusí chtít spolupracovat. Komise teď dluží odpověď, zda proti Itálii zahájí řízení pro porušení unijního práva. Dokud to neudělá, Řím testuje, zda přesně určená odpovědnost něco znamená ve chvíli, kdy vláda prostě odmítá lidi převzít.