Itálie má energetickou výjimku za 6,5 mld. EUR

Evropská komise má 3. června oznámit, že Itálie si bude moci z výpočtu schodku vyjmout energetické investice až do výše 0,3 % HDP ročně. V letech 2026 až 2028 má jít zhruba o 6,5 mld. EUR (Il Fatto Quotidiano). Nepůjde o nové pravidlo. Úleva se schová do výjimky pro obranné výdaje, kterou loni v červenci aktivovalo 15 členských států. Energetika se tím nově počítá jako otázka bezpečnosti, a dostává tedy podobné zacházení jako tanky nebo vojáci. Politický precedens je důležitější než samotná částka.

Jak obrana pohltila energetiku

Reformovaný Pakt stability a růstu, tedy rámec EU určující, kolik si vlády mohou půjčovat, platí od dubna 2024. Staré cíle nahradil takzvanou trajektorií čistých výdajů, která omezuje, jak rychle mohou vlády každý rok zvyšovat výdaje. Kvůli vojenskému posilování po ruské invazi na Ukrajinu do něj Unie vložila národní únikovou klauzuli: do roku 2028 umožňuje dodatečné obranné výdaje až do 1,5 % HDP (European Parliament).

Itálie tuto klauzuli pro obranu neaktivovala. Premiérka Giorgia Meloniová místo toho 17. května napsala předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové, že pokud se rozpočtová pravidla ohýbají kvůli tankům, měla by se ohnout i kvůli energetické bezpečnosti. Odpověď, kterou v Komisi pomáhal vyjednat italský místopředseda Raffaele Fitto, rozšiřuje obrannou klauzuli zevnitř: energetické investice mohou kumulativně dosáhnout až 0,6 % HDP, stále uvnitř stávajícího stropu 1,5 % (Corriere della Sera). Započítají se jen kapitálové investice. Dotace a cenové stropy do výjimky nespadají.

Ekonomický důvod není vymyšlený. V první polovině roku 2025 platil italský průmysl za elektřinu 278 EUR/MWh, tedy zhruba o 29 % víc, než činil průměr EU na úrovni 216 EUR/MWh (Confindustria, Eurostat). Krize v Hormuzském průlivu tento rozdíl ještě zvětšila. Italští výrobci tak za energii platí víc než téměř kdokoli jiný v Evropě a tato cena se přímo propisuje do ztráty konkurenceschopnosti.

Kdo smí říkat výdajům „bezpečnost“

Ekonomický argument obstojí. Politické přijetí ale závisí na tom, kdo o výjimku žádá. Když o dopise Meloniové psal Der Spiegel, označil ho za „Bettelbrief“, tedy žebravý dopis. Německý schodek pro rok 2026 má přitom podle projekcí dosáhnout 3,7 % HDP (Bundesfinanzministerium). Italský se pohybuje níže, kolem 3 %. Berlín zároveň aktivoval obrannou únikovou klauzuli a vytvořil ústavně vyňatý infrastrukturní fond, u něhož institut ifo zjistil, že až 95 % výdajů se odchyluje od původně deklarovaného účelu (WirtschaftsWoche). Tomu se žebrání neříkalo.

Francie je mezitím mimo hru. Se schodkem kolem 5 % a v postupu při nadměrném schodku, tedy v režimu pro vlády, které dlouhodobě překračují rozpočtová pravidla EU, se Paříž k obranné klauzuli nedostane. Tím pádem nemůže využít ani její energetickou podčást (El País). Francie přitom na mimořádnou energetickou pomoc vydává zhruba 6 mld. EUR, tedy částku podobnou italské výjimce. Každé euro se jí ale do schodku započítá přímo (Parlons Politique).

Co se vyjme příště?

Akademici z CEPR už upozorňují, že mezi novými pravidly a jejich používáním vznikají mezery. Sledují to i dluhopisové trhy: spread italských dluhopisů BTP vůči německým bundům, tedy dodatečný úrok, který Itálie platí proti Německu, se podle countryeconomy.com zvýšil z 59 bazických bodů v lednu na více než 100 v dubnu. Není to panika. Lhostejnost také ne.

Každou jednotlivou výjimku lze obhájit. Italské ceny energií skutečně oslabují konkurenceschopnost. Obrana po roce 2022 skutečně potřebovala rozpočtový prostor. Pokud se ale energetika vejde do obrany, další na řadě mohou být klimatické investice. Po nich digitalizace. Pak bydlení. Reformovaná pravidla jsou stará sotva dva roky a už se vykládají tak pružně, že omezení postupně přestávají omezovat.