Cena za vraždu Caruany Galiziové

Čtvrtý den procesu s Yorgenem Fenechem ve Vallettě provedl hlavní vyšetřovatel Keith Arnaud porotu policejním spisem k vraždě novinářky Daphne Caruany Galiziové, kterou v roce 2017 zabila bomba nastražená v autě (Lovin Malta). Korunní svědek Melvin Theuma, prostředník, který začal spolupracovat s policií, vyšetřovatelům řekl, že si ponechal fotografii sebe s Keithem Schembrim, bývalým šéfem úřadu tehdejšího premiéra Josepha Muscata, protože ho „chtěl vydírat“ (NBC News).

Jde o svědectví, nikoli o soudní závěr. Už samotný fakt, že taková slova zaznívají pod přísahou téměř devět let po vraždě, ale vysvětluje, proč se z procesu stalo víc než jen trestní řízení v jedné kauze.

Fenech, podnikatel z maltské elity, vinu odmítá a v případě odsouzení mu hrozí doživotí (The Guardian). Podle obžaloby dostali najatí vrazi za zabití Caruany Galiziové 150 000 eur. Proces má odpovědět na otázku, zda objednávka přišla shora. Prokuratura tvrdí, že novinářka zemřela proto, že její práce ohrožovala vlivné lidi napojené na maltskou vládu (The Guardian).

Evropa může zahanbit. Odsoudit může jen Malta.

Trestní proces může rozhodnout jednu věc: zda je Fenech vinen. Nemůže ale sám odpovědět na druhou otázku: zda Malta napravila podmínky, které vraždu umožnily.

Veřejné vyšetřování dospělo k závěru, že maltský stát nese odpovědnost za vytvoření „atmosféry beztrestnosti“ kolem atentátu (Public Inquiry). Tím se z vražedného spisu stal test evropské reakce na selhání právního státu uvnitř členské země. Evropský parlament v roce 2021 přijal usnesení, které kauzu pojalo jako evropskou záležitost (European Parliament). Později zřídil novinářskou cenu nesoucí jméno Caruany Galiziové, čímž dal najevo, že svobodu médií považuje za součást svého dohledu nad stavem demokracie v Unii (European Parliament).

Parlamentní shromáždění Rady Evropy popsalo atentát jako problém právního státu, který přesahuje Maltu (PACE). Komisař Rady Evropy pro lidská práva pak Maltu vyzval, aby přijala národní akční plán pro svobodu médií a bezpečnost novinářů (Council of Europe).

Tyto nástroje vytvářejí tlak, nikoli vynutitelné rozhodnutí. Každoroční zpráva Evropské komise o právním státu může popsat slabiny a doporučit reformy, nemůže ale přepsat maltské zákony ani přikázat soudní verdikt (Commission). Odpovědnost mohou dovést do konce jen maltské soudy a maltský parlament.

Reformy přišly jen zčásti

Dostupné podklady naznačují, že tento proces zdaleka neskončil. Maltský profil v unijně financovaném Media Pluralism Monitoru pro rok 2026 uvádí, že doporučení veřejného vyšetřování zůstávají splněna jen částečně, veřejní činitelé dál útočí na novináře a vyřizování žádostí o informace zůstává nedostatečné (CMPF).

Také maltská reforma proti SLAPP žalobám z roku 2024, tedy proti zneužívání soudních sporů k umlčování novinářů, má podstatnou mezeru: nevztahuje se na domácí případy. Maltský novinář, kterého právně šikanuje maltský žalobce, tak podle nového zákona ochranu nezíská (CMPF).

Reportéři bez hranic označili proces s Fenechem za „historický a symbolický evropský případ“ (The Guardian). Italská média jej rámovala jako příběh o korupci a bezpečnosti investigativních novinářů uvnitř EU (Euronews Italia). Unijní instituce se k případu dál vracejí při hodnocení svobody médií a právního státu v celé Unii. Trvalá zahraniční pozornost ale není totéž co zahraniční pravomoc: žádný evropský orgán nemůže vstoupit přímo do soudní síně.

Kde dohled končí

Proces nakonec přinese verdikt nad Fenechem. Ať dopadne jakkoli, zůstane těžší otázka: dokáže malý členský stát EU, v němž jsou politická a podnikatelská moc úzce propojené, věrohodně stíhat člověka z vlastní elity po letech zdokumentovaného institucionálního selhávání?

Evropské instituce mohou sledovat, doporučovat a zvyšovat reputační náklady. Nemohou ale vést trestní řízení místo Malty. Právě soudní síň ve Vallettě ukazuje, kde se abstraktní evropský dohled mění v něco mnohem tvrdšího: v národní právo, které buď umí, nebo neumí samo vynutit odpovědnost.