Kazachstán zastavil ropnou trasu

Po útocích dronů na tankery u ruského terminálu Novorossijsk se Kazachstán připravil na zastavení vývozu ropy ropovodem CPC, tedy hlavní trasou, kterou se jeho surovina dostává na evropské trhy. Slabé místo evropského energetického přesměrování po ruské invazi se tím ukázalo naplno: rafinerie nahradily ruskou ropu kazachstánskou, jenže ta pořád odtéká přes ruské území do moře, kde obě strany útočí na lodě.

Tři zásahy a pak ticho

Kaspický ropovodný konsorcium CPC, mezinárodní podnik přepravující hlavně kazachstánskou ropu k nakládacímu terminálu na ruském pobřeží Černého moře, během tří dnů dvakrát přerušil provoz. Dne 19. července zasáhly drony při nakládce dva tankery. CPC provoz krátce obnovilo, ale 20. července jej znovu zastavilo poté, co byl zasažen třetí tanker (S&P Global, BOE Report). K 21. červenci se Kazachstán připravoval, že čerpání zastaví úplně, protože rejdařské společnosti odmítaly posílat lodě do oblasti (Bloomberg).

Mezi akcionáře CPC patří KazMunayGas, Chevron, ExxonMobil a Shell, vedle nich také ruský Lukoil (CPC). Evropské rafinerie braly směs CPC Blend jako praktickou náhradu za sankcionovanou ruskou ropu (EIA). V papírech je to barel z Kazachstánu. Na mapě je to barel závislý na Rusku. A o tom, zda do zóny dronových útoků vůbec připluje loď, nakonec nerozhodují vlády, ale pojišťovny a rejdaři.

Berlínský problém s rafinerií

Německo ukazuje, co riziko trasy znamená pro reálné zásobování palivy. Rafinerie PCK ve Schwedtu, která zásobuje Berlín, Braniborsko a části západního Polska, v červenci přišla o přístup ke kazachstánské ropě přes ropovod Družba. Chybějící objemy tvořily zhruba pětinu zpracovávané ropy; náhradní dodávka z Jižní Ameriky podle spolkového ministerstva hospodářství udržela využití kapacity kolem 80 % (Zeit). Berlín trvá na tom, že palivová krize nehrozí.

Vláda se nyní znovu vrací k možnosti modernizovat ropovod z Rostocku do Schwedtu, který by ruskem kontrolované trasy obešel úplně. Projekt ale stojí na právním problému: pravidla EU omezují Berlínu možnost dotovat infrastrukturu, pokud by z ní těžila Rosněfť Deutschland, ruskem vlastněná firma, která rafinerii PCK dál provozuje, byť pod kontrolou německého státu (Zeit).

Riziko nekončí u jednoho terminálu

Dne 21. července zasáhl dron v západní části Černého moře tanker Gas Lisbon převážející propan, který mířil do ukrajinského dunajského přístavu Reni. Rumunsko zachránilo všech 17 členů posádky (Euronews, tagesschau). Zásah se odehrál v rumunské výlučné ekonomické zóně, kde má stát pravomoci k využívání zdrojů a k bezpečnosti, nikoli však plnou svrchovanost. Právě tento právní rozdíl činí vojenskou odpověď NATO nepravděpodobnou; pravděpodobnější cestou je posílené sledování a odstrašení (BBC). Bulharsko, Rumunsko a Turecko už provozují třístrannou skupinu pro boj s námořními minami, která se rozšiřuje směrem k ochraně infrastruktury (Armymedia). Námořní hlídky ale strukturální problém neřeší.

Riziko přepravních tras zároveň zostřuje politické vyjednávání uvnitř EU. Jednadvacátý sankční balík proti Rusku zůstával v polovině července nedořešený a mezi sporné body patřil i cenový strop na ruskou ropu (ANSA). Sankce EU vyžadují jednomyslnost, takže celý balík může zdržet jediná vláda. Řecko podle zpráv blokovalo ustanovení zakazující přepravu ruského LNG, aby chránilo svůj specializovaný lodní sektor, přestože mezi tankery zasaženými u terminálu CPC byla i plavidla spojená s řeckými vlastníky (Euronews, Newsit). Každé narušení dodávek zároveň dává Viktoru Orbánovi hotový argument: podle Telexu Budapešť v červnu nakoupila ruskou energii za 591 milionů eur a Orbán pokračování dovozu z Ruska popisuje jako nutnost, i když maďarská data o zásobách neukazují žádnou krizi dodávek (Portfolio).

Evropa změnila vlastníka ropy, nikoli geografii její cesty. Dokud mimo černomořskou válečnou zónu nevzniknou alternativní ropovody a nakládací kapacity, bude se evropská energetická bezpečnost lámat právě v rozdílu mezi štítkem na barelu a místem, kudy barel skutečně prochází.