Lagardeová zvažuje dřívější odchod z ECB

Christine Lagardeová ve francouzských médiích řekla, že nemůže vyloučit odchod z Evropské centrální banky ještě před koncem mandátu v říjnu 2027. Zároveň naznačila, že by ve francouzské prezidentské debatě mohla vystupovat jako „evropský hlas“ (Le Figaro, CNBC). Rezignaci neoznámila, kandidaturu nevyhlásila a žádné datum neuvedla. Prezidentka ECB se ale sama posunula do blízkosti volební kampaně jedné členské země. U instituce, jejíž nezávislost má přímou ekonomickou hodnotu, to není drobnost.

Proč má nezávislost cenu v penězích

ECB neurčuje jen úrokové sazby pro 20 zemí platících eurem. Ovlivňuje také to, jaké sazby banky, investoři a vlády očekávají v budoucnu. Právě tato očekávání se pak promítají do hypotečních sazeb, cen firemních úvěrů i výnosů, tedy úroků, za které si vlády půjčují na trzích.

Lagardeová o sazbách nerozhoduje sama. Hlasuje Rada guvernérů, v níž sedí šest členů Výkonné rady ECB a guvernéři národních centrálních bank zemí eurozóny (ECB). V červnu Rada zvýšila depozitní sazbu, tedy úrok, který banky dostávají za jednodenní uložení peněz u ECB, na 2,25 %. Šlo o první zvýšení od roku 2023 (ECB, Brussels Signal). O několik dní později na výroční konferenci ECB v Sintře Lagardeová oznámila návrat k „základům“: hlavním nástrojem mají být úrokové sazby, rozhodnutí se mají přijímat zasedání od zasedání a banka má méně slibovat, kam se sazby pohnou příště (ECB). Signál trhům měl být jasný: ECB sleduje data, nikoli politiku.

Poznámka o francouzských volbách šla opačným směrem. Smlouvy EU po ECB i jejích představitelích požadují, aby nevyžadovali ani nepřijímali pokyny od žádné vlády (EUR-Lex). Zákon tím Lagardeová neporušila. Člověk, který má nezávislost ECB navenek vysvětlovat, se však sám umístil do prostoru národní politické soutěže.

Trhy zatím nepanikaří, ale přenosové kanály existují

Dluhopisové trhy zatím nereagovaly. Výnos desetiletého německého dluhopisu se 3. července pohyboval kolem 2,94 %; jde ale o momentální tržní údaj, ne důkaz celodenního klidu (Trading Economics). Spready, tedy přirážky, které investoři požadují za půjčování rizikovějším vládám oproti Německu, činily zhruba 0,8 procentního bodu u Francie a Itálie a asi 0,67 u Řecka (Financial Times). Tyto rozdíly odrážejí hlavně už existující rozpočtová rizika, nikoli samotný výrok Lagardeové.

Podstatné není, že by její poznámka pohnula cenami. Důležité je, že případná ztráta důvěry v nezávislost ECB by se propsala právě tam, kde se očekávání sazeb už dnes dotýkají každodenní ekonomiky. Ve Španělsku se variabilní hypotéky přeceňují podle Euriboru, velkoobchodní sazby pro mezibankovní půjčování. Červnový dvanáctiměsíční průměr dosáhl zhruba 2,798 %, zatímco před rokem činil 2,081 %; podle velikosti úvěru to splátky zvyšuje přibližně o 500 až 830 € ročně (Europa Press, La Vanguardia). V Řecku se rozhodnutí ECB promítají do sazeb nových firemních úvěrů zhruba během dvou měsíců (Insider.gr). Tyto příklady neukazují, že by trhy výrok Lagardeové přecenily. Ukazují, kam by případné přecenění dopadlo.

Problém nástupnictví

Francie přitom není nezúčastněný pozorovatel. Vůči zemi běží unijní postup při nadměrném schodku, tedy proces, kterým Brusel řeší porušení rozpočtových pravidel, a její výpůjční náklady se přiblížily italským. Inflace v eurozóně v červnu klesla z květnových 3,2 % na 2,8 % (Irish Times). Ekonomický obraz sám o sobě není varovný. Riziko leží v instituci.

Seznam možných nástupců zatím není veřejně známý. Žádná strana si Lagardeovou nepřivlastnila jako kandidátku. ECB by předčasný odchod prezidentky zvládla. Cena by vznikla ve chvíli, kdy by odchod vypadal jako politicky připravený přesun. Každé rozhodnutí o sazbách v měsících před ním by se pak četlo francouzskou optikou. Jak dlouho zůstane linka mezi Frankfurtem a Paříží rozmazaná, záleží na načasování, na jménech, která se objeví, a na tom, zda trhy usoudí, že rozmazání má cenu.