Lotyšsko chystá zákaz ruského zboží

Lotyšské ministerstvo zahraničí připravilo zákon, který má zakázat dovoz vybraného průmyslového zboží z Ruska a Běloruska nad rámec společných unijních omezení (Fontanka). Seznam výrobků zatím zveřejněn nebyl, a právě na něm bude záležet. Úzký okruh bezpečnostně citlivých vstupů lze obhajovat jako národní bezpečnostní opatření. Široký zákaz průmyslových kategorií by už ale vypadal jako obchodní politika. A ta podle unijních smluv patří výhradně Bruselu.

Ekonomická logika je poměrně přímočará. Národní dovozní zákaz zdraží lotyšským firmám vstupy a zúží jim výběr dodavatelů. Ruské příjmy však omezí jen málo, protože stejné zboží může do EU vstoupit přes celní úřady jiného členského státu a potom se volně pohybovat po jednotném trhu, tedy vnitřním prostoru EU bez hraničních kontrol zboží. Náklady nese Lotyšsko. Rusko si jich všimne jen omezeně.

Proč to Lotyšsko běžně dělat nemůže — a proč se o to přesto pokouší

Unijní právo je v tomto bodě jasné. Článek 207 Smlouvy o fungování EU svěřuje pravidla vnějšího obchodu Unii: cla, obchodní dohody i opatření proti nekalému dovozu. Článek 3 téže smlouvy pak říká, že u výlučných pravomocí může jednat pouze EU. Jednotlivé státy si nemohou samy určovat, které zahraniční zboží smí překročit jejich hranice.

Lotyšský argument zní, že nejde o obchodní politiku, nýbrž o bezpečnost. Smlouvy skutečně připouštějí národní omezení z důvodu veřejné bezpečnosti podle článku 36 a při vážných mezinárodních krizích podle článku 347. Ruská plnohodnotná invaze na Ukrajinu dává Rize silnější pozici, než by měla v běžném sporu mírové doby.

Jde ale o úzké výjimky, nikoli o trvalé právo vést vlastní obchodní režim. Pokud je Lotyšsko použije na průmyslové zboží, které Brusel nezakázal, může stejný postup zvolit kterýkoli členský stát s odkazem na jiné hrozby a jiné výrobky. Výsledkem by nebyla jedna celní unie, ale 27 paralelních národních režimů. Firmám obchodujícím přes hranice by vzrostly náklady na dodržování pravidel a dovozci by měli silnější motivaci vést zboží přes stát s nejmírnějšími pravidly.

Zemědělský test: velká čísla, omezený dopad

Lotyšsko už národní zákaz vyzkoušelo u potravin. Od března 2024 blokuje dovoz zemědělských produktů a krmiv z Ruska a Běloruska. Parlament zákaz prodloužil do července 2027 a označil jej za bezpečnostní nutnost (Saeima). Lotyšsko zároveň změnilo pravidla veřejných zakázek tak, aby dodavatelé museli z vládních kontraktů vylučovat zboží ruského a běloruského původu (LV Portals).

Dovozní čísla se propadla. Lotyšské nákupy ruských a běloruských krmiv klesly proti první polovině roku 2024 o 93 % a dovoz obilovin o 100 % (Bauskas Dzīve). Sami lotyšští představitelé ale uvedli, že větší část práce odvedlo zvýšení cel na úrovni EU. Zákaz navíc výslovně neplatí pro tranzitní náklad ani pro zboží určené do jiných členských států (Baltic Times). Produkty ruského původu tak mohou do EU dál vstupovat například přes německý nebo nizozemský přístav a následně se pohybovat uvnitř bloku. Lotyšští dovozci ztrácejí přístup ke zboží; ruští vývozci hledají jiné dveře.

Právě tato mezera ukazuje ekonomiku jednostranného postupu. Lotyšské firmy platí více za náhradní dodavatele, lotyšská celní správa dostává další práci s kontrolami a ruské příjmové kanály zůstávají otevřené přes jiné vstupní body.

Kdo s Lotyšskem souhlasí — a kdo jeho cestu nenásleduje

EU už zakazuje mimo jiné ruské uhlí, ropu, ocel, cement, dřevo, hliník, zlato a diamanty (Evropská komise, Rada EU). Lotyšský návrh míří na průmyslové zboží, které mimo tato omezení dosud zůstává.

Pobaltské státy a Polsko sdílejí s Rigou chuť na tvrdší postup vůči Rusku. Litva, Lotyšsko a Estonsko společně tlačily na urychlení unijního zákazu dovozu ruské ropy (LRT). V metodě je ale Lotyšsko osamělejší než v motivaci. Polské ministerstvo zemědělství varovalo, že členským státům, které zavádějí vlastní dovozní zákazy, hrozí řízení o porušení unijního práva před Soudním dvorem EU (Wiadomości Handlowe). Německo se soustředí jinam: na kontrolu cest, jimiž se ruské zboží dostává do EU přes prostředníky v Kazachstánu, Číně a Turecku, a na cílené celní kontroly tras a firem s nejvyšším rizikem obcházení sankcí (Bundestag).

Lotyšskou národní cestu zatím nikdo viditelně nekopíruje.

Precedens je důležitější než objem obchodu

Bez celních kódů v návrhu zákona nelze posoudit přímý dopad na obchod. Ten může být menší než právní precedens, který by opatření vytvořilo. Evropská komise zatím veřejně nereagovala. V debatě téměř chybějí hlasy lotyšských dovozců a firem, na které zákaz dopadne.

Pokud Brusel opatření strpí, dostanou další státy na východním křídle EU návod, jak zavádět národní zákazy mimo společné sankce. Pokud ho napadne, bude muset hájit právní rámec sankcí i ve chvíli, kdy cílem je ruský obchod. V každém případě jedno z nejmenších členských států otevírá otázku, které se Unie dosud vyhýbala: kam až lze natáhnout národní bezpečnost uvnitř společného obchodního systému.