Lotyšsko nabízí USA přednost na základnách

Lotyšsko se snaží přivázat americkou vojenskou přítomnost k Pobaltí pevněji než jen přes alianční rotace. Ministerstvo obrany oznámilo, že státní tajemník Airis Rikveilis nabídl Washingtonu přednostní přístup k lotyšským vojenským základnám a výcvikovým prostorům, včetně prostoru Sēlija. Nabídku předal náměstkovi amerického ministra obrany Danielu Zimmermanovi.

Na východním křídle NATO se tím dál posouvá důraz od symbolické přítomnosti vojáků k praktické infrastruktuře: k základnám, na nichž mohou jednotky působit, k zásobám paliva, k silnicím, po nichž se mohou přesouvat, a k velitelským vazbám, do nichž se mohou zapojit. Podstatné ale je, že veřejně dostupný právní text zatím neříká, co přesně „přednostní přístup“ znamená. Právě tato nejasnost je jádrem celé věci.

Co může „přednostní přístup“ znamenat

V praxi může jít o přednost při plánování výcviku, rychlejší povolování amerických cvičení, zajištěné nástupní prostory pro případ krize nebo možnost skladovat techniku a materiál. Stejně tak ale může jít o slabší závazek: politický příslib, že Lotyšsko vyjde americkým potřebám vstříc, pokud se budou překrývat termíny nebo kapacity.

Právní základ pro pobyt spojeneckých vojáků už Lotyšsko má. Ratifikovalo dohodu NATO o statusu ozbrojených sil, která upravuje právní postavení spojeneckých jednotek, jurisdikci i celní pravidla (likumi.lv, NATO SOFA). Američtí vojáci tedy mohou na lotyšském území legálně působit. Tato dohoda jim ale nedává právo na základny ani privilegovaný přístup ke konkrétním objektům. K tomu by byla potřeba samostatná dvoustranná dohoda a žádná taková zatím zveřejněna nebyla.

Výcvikové prostory jsou důležité proto, že přístup k nim rozhoduje o rychlosti přípravy a nasazení. Jednotka, která zná terén a uspořádání střelnic, se v krizi rozvine rychleji než jednotka, která přijíždí bez předchozí zkušenosti. Stejným směrem mířil i jazyk summitu NATO ve Vilniusu: odstrašení nestojí jen na počtech vojáků, ale také na plánech přijetí posil, předem rozmístěných zásobách a dopravních koridorech (komuniké NATO z Vilniusu). Sēlija do této logiky zapadá, pokud za lotyšskou nabídkou stojí skutečná přístupová práva.

Lotyšsko může otevřít bránu, velení NATO rozhoduje o zařazení jednotek

Nabídka přichází ve chvíli, kdy se obranné uspořádání v regionu právě změnilo. Od 1. července převzal I. německo-nizozemský sbor, mnohonárodní velitelství NATO pro koordinaci pozemních sil v širším prostoru, velení nad estonskými a lotyšskými jednotkami. Nově má na starosti obranné plánování, cvičení a začleňování spojeneckých posil (ERR, Militarnyi).

Vedle sebe tak stojí dvě roviny. Lotyšsko může americké síly pozvat na své základny. Sborové velitelství ale určuje, jak se tyto síly zapojí do regionálního obranného plánu. Silnější velitelská struktura sama o sobě nepřidává vojáky, jak připomněl ERR. Lotyšská nabídka sníží tření při příjezdu posil jen tehdy, pokud ji doplní věci, které jednotky udrží v boji: munice a protivzdušná obrana pro ochranu nástupních prostorů.

Tři modely pro jedno křídlo

Státy na východním křídle NATO si stavějí různé verze téže pojistky. Litva hostí stálou německou brigádu, včetně zázemí pro rodiny, a do roku 2027 chce dosáhnout plné operační schopnosti (Euronews). Polsko 16. června přijalo vládní usnesení, podle něhož chce usilovat o stálou americkou základnu; konečné rozhodnutí ale zůstává na Washingtonu (gov.pl).

Lotyšský model je lehčí. Neopírá se o trvalé posádky, ale o rámec, který má umožnit rychlejší příjezd. Z francouzského pohledu je v tom vidět problém závislosti v malém měřítku. Paříž potvrzuje roli Spojených států v NATO, zároveň ale prosazuje silnější evropské schopnosti a větší průmyslovou soběstačnost (francouzské ministerstvo zahraničí). Lotyšská nabídka proto nepůsobí jako krok k soběstačnosti, spíše jako systém, který funguje, dokud Washington zůstává zapojený. To z ní nedělá nerozumné rozhodnutí. Spíš přechodné.

Veřejně dostupné informace zatím neodpovídají na otázky, podle nichž by šlo nabídku skutečně posoudit: co přesně Riga slíbila, co Washington přijal, zda Sēlija zahrnuje předem rozmístěné zásoby nebo pravidla pro krizové využití a kdo dostane přednost, pokud bude stejný prostor potřebovat několik spojenců najednou. Nabídka přístupu má politickou váhu. Sama o sobě ale ještě není rozhodnutím o rozmístění sil. Právě v rozdílu mezi těmito dvěma věcmi se ukáže, nakolik je odstrašení praktické, a nakolik jen dobře formulované.