Lotyšsko čelí tlaku z Běloruska

Šéf lotyšské pohraniční stráže Guntis Pujāts říká, že se jeho země stala hlavním cílem organizovaných přechodů z Běloruska. V roce 2026 zaznamenala 7 634 pokusů o vstup a pašerácké sítě jsou podle něj natolik agresivní, že pohraničníci museli použít varovné výstřely (LRT). Nejde o nový typ tlaku. Nové je spíše místo, kam se přesunul, a tím i slabina evropské ochrany hranic: společná je hlavně na papíře, v praxi ji nese jednotlivý stát.

Krize, která se přesouvá

Na litevských denních statistikách je posun dobře vidět. Dne 7. července Lotyšsko na hranici s Běloruskem odmítlo 68 lidí. Litva jich odmítla 14, Polsko 5 (LRT). Bělorusko nemusí zatížit všechny úseky hranice najednou. Stačí testovat slabší místa, soustředit tlak a pak ho přesunout jinam. Náklady pak nese stát, na jehož plot právě dolehne hlavní vlna, zatímco sousedé upravují vlastní postup.

Tuto logiku Evropská unie rozpoznala už v roce 2021. Evropská rada, tedy fórum hlav států a vlád, které určuje politický směr Unie, tehdy uvedla, že Evropa nepřijme využívání migrantů jako politického nástroje třetími zeměmi. Následně EU rozšířila sankce proti Bělorusku i na jednání, které označila za hybridní útok a instrumentalizaci migrantů (European Council, Council). O čtyři roky později sankce trvají, tlak pokračuje a břemeno stále dopadá hlavně na členský stát, který zrovna hlídá nejzatíženější úsek plotu.

Lotyšský problém jako polský argument

To, co začne na lotyšské hranici, na ní také nekončí. Polské úřady zadržely lidi, kteří přešli do Lotyšska, pokračovali přes Litvu a skončili v kamionech mířících na západ. Od ledna Polsko zaznamenalo jen na hranici s Litvou zhruba 760 zadržení (PAP).

Varšava z těchto pohybů dělá argument pro zachování kontrol uvnitř Schengenu, tedy prostoru EU bez pasových kontrol na vnitřních hranicích. Podle Polska přinesly kontroly na hranicích s Německem a Litvou 3,84 milionu kontrol, 1 900 odmítnutí vstupu a téměř 1 200 předání v rámci readmisí (RMF24). Každé číslo posiluje polský argument pro prodloužení opatření, která měla být dočasná, ale postupně ukusují z volného pohybu, kvůli němuž Schengen existuje.

Tlak už vtahuje i sousedy, kteří s Běloruskem přímo nesousedí. Estonsko vyslalo druhou rotaci policistů na podporu lotyšských hlídek (PPA). Finsko poslalo do Lotyšska pohraničníky, zatímco vlastní hranici s Ruskem drží zavřenou podle vnitrostátního krizového zákona (Yle). Každá reakce je národní a každá trochu oslabuje představu, že Schengen funguje jako jednotný prostor.

Kdo kontroluje krizový režim

Nová azylová a migrační pravidla EU, platná po roce 2024, umožňují vládám v mimořádných situacích používat rychlejší a tvrdší hraniční řízení. Patří sem i krize, kdy cizí stát záměrně posílá lidi směrem k hranici (Crisis Regulation). Ani tato pravidla ale neruší právo požádat o azyl. Právně závazné zůstávají vstupní prověrky, posuzování zranitelnosti i procesní záruky.

Připomínky Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky k lotyšskému návrhu azylového zákona ukazují, kde praxe naráží: v monitoringu práv, právním poradenství, rozpoznávání zranitelných osob i v limitech pro zajištění (UNHCR). Ve třech státech na přední linii se opakuje stejný vzorec. Vlády berou krizovou situaci jako důkaz, že tvrdé vymáhání funguje. Právní pojistky, které mají bránit zneužití, zůstávají slabé.

Evropská komise navrhla mimořádná opatření pro Lotyšsko, Litvu a Polsko už v roce 2021 (Commission). Nyní by měla veřejně doložit, zda se záruky nového migračního paktu na nejzatíženějších úsecích hranice skutečně uplatňují, nebo obcházejí. Bělorusko našlo páku, která Minsk téměř nic nestojí a Evropu nutí spravovat rozpor, který dosud nevyřešila: společná vnější hranice se brání národními silami a právní kontrola přichází až se zpožděním.