Lotyšská vláda padla kvůli pravidlům NATO pro drony u hranic

V noci na 7. května zahlédly francouzské stíhačky, které hlídaly vzdušný prostor nad Pobaltím, dron nad Rēzekne, lotyšským městem 40 kilometrů od ruské hranice. Piloti jej sledovali vizuálně. Měli zbraně. Nestříleli. Důvod, který o několik dní později zveřejnila lotyšská televize, zněl: „kritéria pro zásah nebyla splněna“. Do týdne rezignoval lotyšský ministr obrany, po něm premiérka a vláda padla (Le Monde, Breaking Defense).

Systém v tu chvíli neselhal. Fungoval tak, jak byl navržen. Jenže hrozba se mezitím změnila.

Čtyři články řetězce, nikdo u spouště

Baltic Air Policing, tedy mise NATO na ochranu vzdušného prostoru pobaltských států, stojí na řetězci čtyř aktérů. Každý má jen část pravomoci. Pravidla nasazení určuje Severoatlantická rada, kde se musí shodnout všech 32 spojenců. Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě SACEUR, vždy americký generál, je převádí do operačních rozkazů. Středisko CAOC Uedem, nepřetržitě fungující velitelství v Německu, vydává pokyn ke vzletu. A stát, který letouny poskytl, v tomto případě Francie, si přes vlastní vojenskou linii ponechává samostatné právo zablokovat použití zbraní (NATO, Defence Matters).

Lotyšsko samo nemůže pilotovi NATO nařídit palbu. Nemá vlastní bojová letadla. Poskytuje letiště a radarovou infrastrukturu, ale rozhodnutí o výstřelu leží v Paříži, prochází přes Uedem a je svázáno pravidly napsanými v Bruselu. Lotyšský velvyslanec při NATO přitom uznal, že za drony vstupující do lotyšského vzdušného prostoru nese „primárně“ odpovědnost samotné Lotyšsko. Jenže schopnost tuto odpovědnost naplnit mu chybí (LRT).

Pravidla vyžadují vizuální identifikaci, jistotu, že trosky neohrozí civilisty, a posouzení přiměřenosti zásahu. U pomalého dronu, který ve tři ráno letí ve výšce 200 metrů nad obydleným městem, mohou být tato kritéria v praxi nesplnitelná dřív, než stroj někam dopadne.

Bilaterální obchvat

Země na východním křídle proto začínají vedle aliančního konsenzu budovat přímé vazby s Ukrajinou, tedy se státem, který má s dronovou válkou skutečnou bojovou zkušenost. Na summitu bukurešťské devítky 13. května podepsala Litva plnou dronovou dohodu s Ukrajinou. Zahrnuje společnou výrobu čtyř kategorií dronů na litevském území (Euromaidan Press). Polsko a Estonsko společně vyvíjejí protidronovou střelu Mark 1; polské továrny počítají se sériovou výrobou a bojové zkoušky už běží na Ukrajině (Army Recognition).

Logiku tohoto posunu na summitu podpořil i generální tajemník NATO Mark Rutte: „Nemůžeme dál sestřelovat drony za 20 000 dolarů raketami za 3 nebo 4 miliony... Ukrajina zde může sehrát velkou roli“ (NATO). Finsko, kterému vlastní zákony omezují možnost střílet směrem k ruské hranici, mezitím zrychluje spolupráci s Kyjevem na výrobě dronů po vlastní linii (YLE).

Souběžně se snaží postupovat i Evropská unie. Evropská komise 5. května otevřela výzvu pro zakládající členy EU-Ukraine Drone Alliance, s termínem do 25. května (European Commission). Francie a Německo ale odmítají dát Bruselu koordinační roli v obraně a dávají přednost NATO nebo menším formátům, které mohou snáze ovlivňovat (Lowy Institute). Vedle sebe tak existují tři institucionální trasy: NATO, EU a bilaterální dohody. Integrované pokrytí zatím nezajišťuje žádná z nich.

Mezera kopíruje mapu

Výsledkem je aliance ve dvou rychlostech. Státy s vlastními vzdušnými silami, například Polsko a Finsko, mohou při narušení hranic jednat samy. Polsko už nad svým územím sestřelilo nejméně tři ruské drony. Země bez vlastního bojového letectva, tedy Lotyšsko, Estonsko a Litva, zůstávají uvnitř aliančního velitelského řetězce závislého na konsenzu. U hrozby, která se měří v minutách, se tento řetězec ukázal jako příliš pomalý.

Další dronový poplach přišel na východě Lotyšska 15. května. Letouny NATO znovu odstartovaly. Strukturální mezera, kterou odhalil incident ze 7. května, však zůstává otevřená (LSM). Drony létají dál a aliance postavená na odstrašení ozbrojeného útoku se zatím neshodla, co dělat s levným bezpilotním strojem, který v noci nízko přeletí město členského státu. Bilaterální vlna může tuto mezeru časem zaplnit. Prozatím platí, že nejvíce ohrožené země mají nejméně pravomocí bránit samy sebe.