Litva odmítá Washington kvůli potaši

V květnu 2026 požádaly Spojené státy Litvu, Polsko a Ukrajinu, aby znovu umožnily přepravu běloruské potaše přes své území. Všechny tři země odmítly. Žádost přišla jako nepodepsaný dokument amerického ministerstva zahraničí typu „non-paper“, tedy neformální politický podklad bez oficiální atribuce, a ukazuje hlubší rozpor v transatlantické sankční politice. Washington už vlastní omezení vůči Belaruskali, běloruskému státnímu monopolu na potaš, zrušil. Evropská unie ho následovat nemůže, pokud se na tom neshodne všech 27 členských států. Překážka je právní, ne diplomatická.

Proč nemůže souhlasit jedna země sama

Unijní sankce na běloruskou potaš jsou zakotveny v nařízení Rady (ES) č. 765/2006, tedy v právním předpisu, který se přímo vztahuje na celní úřady, železniční dopravce i přístavní terminály ve všech členských státech (finance.ec.europa.eu). Nařízení nezakazuje jen dovoz, ale také tranzit a přepravu běloruského chloridu draselného na území EU (gov.ie). Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys to shrnul přímo: dokud unijní sankce platí, „takové aktivity nemohou být prováděny v Litvě, Lotyšsku ani Polsku“ (LRT).

K přijetí těchto sankcí byla v Radě EU, kde rozhodují členské státy, nutná jednomyslnost. Stejná jednomyslnost je potřeba i k jejich zrušení. V únoru 2026 Evropská unie běloruské sankce jednomyslně prodloužila do února 2027 a omezení na potaš výslovně zachovala (Mayer Brown). Americký non-paper tak po třech zemích žádá něco, co jim unijní právo neumožňuje udělat samostatně. Litevský prezident Gitanas Nausėda to řekl bez obalu: „Nemohli bychom nic změnit, ani kdybychom chtěli.“

Vězni za potaš

Americká argumentace stojí na transakční logice. Od ledna 2025 jezdil Trumpův vyslanec John Coale opakovaně do Minsku a výměnou za postupné uvolňování amerických sankcí dosáhl propuštění více než 500 politických vězňů, včetně nositele Nobelovy ceny Alese Bjaljackého a opoziční političky Maryji Kalesnikavové (Euronews, RFE/RL). Do března 2026 Washington Belaruskali ze svého sankčního seznamu úplně vyřadil. Non-paper navrhoval, že evropské příjmy z tranzitu by mohly financovat obranu Ukrajiny. Tím se odmítnutí mělo politicky zarámovat jako nedostatek solidarity.

Argument, že uvolnění sankcí může vrazit klín mezi Bělorusko a Rusko, naráží na vojenskou realitu. V prosinci 2025, ve stejném týdnu jako dohoda o potaši, rozmístilo Rusko v Bělorusku raketový systém Orešnik schopný nést jaderné hlavice (Arms Control Association). Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha tuto logiku odmítl: „Neměli bychom si dělat iluze, že někdo dokáže nějakými ústupky vytáhnout Bělorusko z ruské sféry vlivu“ (Interfax Ukraine).

Cena odmítnutí

Pro Litvu má odmítnutí měřitelnou ekonomickou cenu. Běloruská potaš dříve tvořila téměř třetinu objemu nákladu v přístavu Klaipėda. Její výpadek připravil přístav zhruba o 14 milionů eur ročně na příjmech a terminálu, který zásilky odbavoval, se tržby propadly z 96 milionů eur na 3,2 milionu eur (Lrytas). Polsko zůstalo strategicky zticha. Varšava nepotvrdila ani nepopřela, že non-paper dostala, a rozdílný rozchod kolejí mezi Polskem a Běloruskem jí vedle právní překážky poskytuje i pohodlnou technickou bariéru (Rzeczpospolita).

Evropská unie mezitím v tlaku pokračuje. Dvacátý sankční balík, přijatý v dubnu 2026, přidal nové subjekty z Běloruska na sankční seznam a zvýšil cla na běloruskou potaš, která se dostává na unijní trh (Mayer Brown).

Ukrajinský prezidentský poradce Dmytro Lytvyn pojmenoval systémové riziko: „Dává to Putinovi jistotu, že sankce mohou být uvolněny“ (RBC-Ukraine). Pokud by se výrazná unijní sektorová sankce dala rozebrat bilaterálním americkým tlakem na jednotlivé metropole, stejný postup by bylo možné použít i u ruské energetiky nebo finančních omezení. Další zkouška přijde v únoru 2027, kdy se budou běloruské sankce znovu jednomyslně prodlužovat. Prodloužení může zablokovat kterýkoli členský stát. Maďarsko tuto páku u ruských balíků už používalo, i když pod novou vládou Pétera Magyara se Budapešť posunula blíž k hlavnímu proudu EU.

Na oddělené koleji Lukašenko nabízí prodej dolu za 3 miliardy dolarů americkým investorům (Euromaidan Press). Pokud americké firmy vstoupí do běloruské těžby potaše, tichá žádost Washingtonu získá oporu v přímém obchodním zájmu.