Litva hledá reset s Čínou

Když Litva v roce 2021 otevřela ve Vilniusu tchajwanské zastoupení, Peking odpověděl snížením diplomatických vztahů a tlakem na litevský vývoz. Dopad se přelil i do evropských dodavatelských řetězců, v nichž byly litevské komponenty (Reuters, WTO DS610). O pět let později říká nastupující ministr zahraničí Kestutis Budrys, že Vilnius chce vztahy s Čínou normalizovat pragmaticky, v mezích mezinárodního práva a závazků vůči EU a NATO (LRT, Euronews). Nejde o náhodný obrat. Litva si většinu nákladů odnesla sama. Zůstává po ní otázka, zda unijní obranný nástroj, který Brusel vytvořil až po škodách, dokáže příště ochránit malý stát dřív, než účet dorazí.

Co litevská krize vytvořila

Spor přestal být čistě bilaterální ve chvíli, kdy Evropská komise podala proti Číně žalobu u WTO kvůli diskriminačním obchodním opatřením. Obchodní politika patří v EU mezi společné pravomoci, takže Komise mohla jednat jménem celého bloku. Tlak na jednu metropoli tím přerámovala jako útok na jednotný trh.

Stejná epizoda urychlila i vznik nového právního nástroje. Nástroj proti hospodářskému nátlaku, přijatý v roce 2023, má tři kroky. Komise nejprve zkoumá, zda stát mimo EU používá ekonomický tlak proti některému členskému státu. Rada EU, tedy vlády členských zemí, pak kvalifikovanou většinou rozhoduje, zda o nátlak skutečně jde; v tomto systému mají větší státy vyšší váhu a žádná země nemůže rozhodnutí sama zablokovat. Pokud Rada nátlak potvrdí, Komise může navrhnout odvetu: cla, omezení veřejných zakázek nebo investiční restrikce.

Na papíře nástroj existuje. Použit nebyl ani jednou. Institut EU pro bezpečnostní studia to shrnul přímo: Evropa nepotřebuje nové obchodní zbraně, potřebuje zmáčknout spoušť.

Tři země, tři důvody váhat

O tom, zda se nástroj proti nátlaku někdy použije, rozhodnou i státy, jejichž vztahy s Čínou dávají vládám důvod vyhnout se střetu.

Německo má při narušení obchodu nejvíc co ztratit. Dovoz z Číny v roce 2025 dosáhl 170,6 mld. EUR a obchodní schodek 89,3 mld. EUR (Süddeutsche Zeitung/dpa). Berlínská linie, tedy nechat obchodní kanály otevřené a oddělit od nich strategická odvětví, do litevského narovnání zapadá. Stejná závislost ale může Německo brzdit ve chvíli, kdy by mělo podpořit odvetu za tlak na jiný členský stát.

Domácí debata se podle rámování Tagesschau posouvá hlavně k průmyslové soutěži s Čínou v elektronice a elektromobilech. Obrana menších spojenců před hospodářským nátlakem v ní nestojí v popředí.

Nizozemsko se na problém dívá přes technologická hrdla. Haagské vývozní kontroly na vyspělá zařízení pro výrobu čipů vycházejí z bezpečnostních obav a spor s Pekingem kolem vlastnictví firmy Nexperia zůstává nevyřešený. Nizozemská logika zní: nejdřív uzamknout strategické technologie, zbytek vztahů pak udržovat v normálním režimu.

Maďarsko z litevské zkušenosti dělá argument proti konfrontaci jako takové. Čínské investice do bateriového sektoru se popisují ve výši přes 26 mld. EUR a plánovaná kapacita má do roku 2030 přesáhnout 198 GWh (Növekedés). Budapešť čte litevský obrat jako důkaz, že symbolické postoje stojí továrny a pracovní místa. Telex píše, že čínská konkurence může zasáhnout čtvrtinu maďarského vývozu. Maďarská odpověď ale míří spíš k přizpůsobení než k obraně.

Baltští sousedé vyprávějí tišší verzi téhož příběhu. Všechny tři baltské státy do roku 2022 opustily čínský formát spolupráce 16+1 (Reuters, lotyšské ministerstvo zahraničí). Kontakty běží dál bilaterálně i přes unijní kanály. Fungující diplomacie, jen bez institucionální důvěry.

Odpověď, kterou nástroj stále dluží

Nástroj proti hospodářskému nátlaku nemůže zablokovat jediná země. Právě tak byl navržen. Kvalifikovaná většina ale pořád vyžaduje, aby dost vlád souhlasilo, že nátlak skutečně probíhá, a zároveň přijalo náklady odvety. Skutečný test přijde ve chvíli, kdy tlak dopadne na někoho jiného a Německo, Maďarsko i ostatní budou muset říct, zda se za něj postaví.

Litevské narovnání vztahů s Čínou ukazuje, že EU má pro příští případ hospodářského nátlaku nástroj. Zatím ale nemá důkaz, že se tento nástroj pohne dřív, než malý stát zaplatí účet sám.