LKAB smí zpracovávat vzácné zeminy v Luleå

Každý motor elektromobilu, generátor v mořské větrné turbíně i přesně naváděná střela potřebují tutéž méně viditelnou vstupní surovinu: permanentní magnety z prvků vzácných zemin. Evropa jich ročně spotřebuje tisíce tun, ale sama je prakticky netěží ani nezpracovává. Dováží 95 % vzácných zemin, přičemž Čína kontroluje zhruba 70 % dodávek do EU a až 90 % světového zpracování. Dne 26. května švédský soud vydal ekologické povolení, které může tento poměr začít postupně měnit.

Poklad v hlušině

Švédská státní těžební společnost LKAB, známá hlavně těžbou železné rudy, získala souhlas ke stavbě průmyslového parku pro kritické nerosty v Luleå. Surovinou nemá být nové ložisko, ale odpad z dosavadní těžby: apatit, minerál bohatý na fosfor, který LKAB při výrobě železné rudy více než sto let oddělovala a odkládala stranou. Právě v něm je navázáno všech 17 prvků vzácných zemin, tedy i ty, bez nichž se neobejdou magnety pro evropskou zelenou transformaci ani obranný průmysl.

Základní chemie je na papíře poměrně přímá. Rozemletý apatit se rozpustí v kyselině, čímž se uvolní ionty vzácných zemin společně s fosforem a vápníkem. Následné srážení a filtrace postupně zkoncentrují vzácné zeminy do směsné sloučeniny, zatímco fosfor se oddělí pro výrobu hnojiv. Demonstrační závod, který se staví od ledna 2025, má tento integrovaný proces ověřit do podzimu 2026. Z odpadu nahromaděného za celé století tak mohou vzniknout dvě suroviny, které Evropa potřebuje. Laboratorně postup funguje; teď musí ukázat, zda obstojí i při průmyslových objemech.

Díl skládačky, ne celé řešení

Plány LKAB nejsou malé. Tři propojené projekty společnosti v severním Švédsku získaly status strategických projektů EU podle Aktu o kritických surovinách a ložisko Per Geijer u Kiruny obsahuje odhadem 2,2 milionu tun oxidů vzácných zemin, což je největší potvrzený zdroj v Evropě. Z celkem 17 prvků vzácných zemin jsou pro permanentní magnety nejdůležitější dva: neodym a praseodym. Právě ony vytvářejí silná magnetická pole, díky nimž mohou být motory elektromobilů kompaktní a větrné turbíny účinnější. LKAB zatím nezveřejnila oficiální odhady objemů těchto magnetových prvků, chce ale pokrýt významnou část unijního cíle těžit doma alespoň 10 % evropské spotřeby vzácných zemin.

Plná výroba má přijít až ve třicátých letech. Investiční rozhodnutí dosud nepadlo. Provozní ředitel LKAB uvedl, že firma bude postupovat „krok za krokem“ a kapitál uvolní teprve „až budou podmínky správné“.

Úzké hrdlo je za těžbou

Skutečné evropské omezení neleží v dolech, ale ve schopnosti oddělit a rafinovat směsný koncentrát na materiály použitelné v průmyslu. Prvky vzácných zemin jsou si chemicky velmi podobné; oddělit je od sebe připomíná třídění sedmnácti odstínů téměř bílé barvy. Proces vyžaduje stovky navazujících chemických lázní, tedy metodu zvanou extrakce rozpouštědly. Čína ji čtyřicet let zdokonalovala a dnes provozuje 85 až 90 % světové separační kapacity. Jediné velké evropské zařízení, estonský Silmet, zpracuje zhruba 3 000 tun ročně.

Francie 5. května oznámila národní plán odolnosti za 600 milionů eur, který má tuto navazující kapacitu obnovit. Na papíře se francouzské a švédské úsilí doplňují: Švédsko dodá rudu, Francie ji převede na použitelné kovy. V praxi se jejich časové osy rozcházejí. Francouzská separace míří na první výrobu kolem roku 2028, zatímco koncentrát od LKAB začne ve větších objemech proudit až na začátku třicátých let. Po zbytek této dekády tak budou francouzské rafinerie potřebovat vstupní surovinu mimo Evropu.

Mezeru začíná vyplňovat neformální severský koridor: švédská těžba, norská separace a finské zpracovatelské technologie. Tři země, tři doplňující se role, zatím žádná formální koordinační dohoda. Trh tu skládá dohromady to, co vlády ještě neuspořádaly.

Co sledovat

Demonstrační závod LKAB má letos na podzim odpovědět na první technickou otázku: zda extrakční proces spolehlivě funguje mimo laboratoř a zda se emise udrží v mezích povolení. Na tom bude záviset další investiční rozhodnutí. Ještě výmluvnější zkouška přijde v říjnu 2026, kdy vyprší dočasné pozastavení čínských vývozních omezení na vzácné zeminy. První evropská separační kapacita má naběhnout až začátkem roku 2027. Právě toto úzké období ukáže, jak zranitelná Evropa zůstává a jak rychle musí propojit rozptýlené části své strategie do skutečného dodavatelského řetězce.