Madrid chce De Cos v čele ECB

Osmiletý mandát Christine Lagardeové v čele ECB končí až v říjnu 2027. V evropských hlavních městech se ale o jejím nástupci jedná už několik měsíců.

Podle únorových informací Euronews by Lagardeová mohla odejít dříve, ještě před francouzskými prezidentskými volbami v dubnu 2027. Emmanuel Macron a německý kancléř Friedrich Merz by tak měli prostor ovlivnit nástupnictví v době, kdy jsou ještě u moci. Reakce ECB byla pečlivě nejednoznačná: Lagardeová „neučinila žádné rozhodnutí ohledně konce svého mandátu“. Taková věta popřením není.

V odborných průzkumech se nejčastěji objevují dvě jména: Klaas Knot, prezident nizozemské centrální banky, a Pablo Hernández de Cos, bývalý guvernér španělské centrální banky, který dnes vede BIS, Banku pro mezinárodní platby, tedy koordinační fórum světových centrálních bank. Dubnový průzkum OMFIF je ukázal prakticky vyrovnaně. Podobně je jako společné favority označil průzkum Financial Times mezi ekonomy. Skutečný souboj se ale vede mezi metropolemi, které za nimi stojí.

Madridský kandidát a guvernér, který mu podkopává půdu

Španělská kampaň za De Cose má k uhlazenosti daleko. Pedro Sánchez se dlouho zdráhal podpořit člověka, kterého do čela centrální banky jmenoval jeho předchůdce Mariano Rajoy a jehož instituce opakovaně kritizovala fiskální bilanci vlády (El Debate). Podle Vozpópuli musel ministr hospodářství Carlos Cuerpo několik týdnů přesvědčovat uvnitř vlády, než Sáncheze získal. Kabinet se za De Cose nyní postavil, formální veřejnou podporu mu ale nedal a záměrně drží věc v neoficiální rovině (Cinco Días).

Větší problém přichází zevnitř. Současný guvernér španělské centrální banky José Luis Escrivá podle El Debate proti De Cosovi aktivně pracuje: mluví s novináři i s guvernéry centrálních bank po Evropě a snaží se jeho kandidaturu oslabit. Motivace je prostá aritmetika. Pokud by De Cos získal prezidentské křeslo, Španělsko by zároveň nemohlo držet místo ve Výkonné radě ECB, a Escrivovy vlastní ambice by skončily.

Tichá sázka Berlína

Německo má vlastní otevřenou kandidátku. Isabel Schnabelová, která už ve Výkonné radě ECB sedí, řekla agentuře Reuters, že by prezidentskou funkci přijala, „pokud by byla požádána“ (WirtschaftsWoche). Její tvrdě jestřábí profil, tedy tlak na vyšší sazby i v době slábnoucího růstu, z ní ale dělá obtížně přijatelnou volbu pro jižní vlády s vysokým zadlužením.

Podle květnového hodnocení Econostreamu vidí Německo v Knotovi „optimální záložní variantu“: člověka orientovaného na stabilitu, zkušeného a fiskálně přísného. Merzovým ordoliberálním instinktům to odpovídá přesně: pravidla, rozpočtová disciplína a cenová stabilita před vším ostatním.

Francie se zdá být smířená s tím, že tentokrát nebude hrát hlavní roli. François Villeroy de Galhau odešel z čela Banque de France předčasně a nahradil ho Emmanuel Moulin, Macronův loajalista, který jen těsně prošel parlamentním potvrzením (Le Monde). Francouzský kandidát na prezidenta ECB se neobjevil. Po dvou francouzských šéfech ECB, Jeanu-Claudu Trichetovi a poté Lagardeové, Paříž zřejmě přijímá, že řada je na někom jiném.

Co volba ovlivní

Prezident ECB formuje shodu o úrokových sazbách a rozhoduje, kdy aktivovat TPI, nástroj na ochranu transmisního mechanismu. Ten umožňuje ECB nakupovat státní dluhopisy, pokud by v zemích jako Itálie nebo Řecko začaly prudce růst náklady na financování. Italský spread vůči Německu, tedy rozdíl mezi výnosem italských a německých dluhopisů, je podle Teleborsy na patnáctiletém minimu kolem 73 až 76 bazických bodů. Klid na trhu částečně stojí na víře, že pojistka v podobě TPI zůstává věrohodná.

De Cose analytici řadí ke středovému, mírně holubičímu proudu, který dává větší váhu podpoře růstu a nižším sazbám. Během své kariéry opakovaně podporoval TPI i pozvolné úpravy sazeb (BIS). Knot patřil dříve k nejhlasitějším jestřábům v ECB. V posledních letech svůj postoj zmírnil, jeho základní instinkt ale stále míří k přísnější měnové politice.

Formálně rozhoduje Evropská rada kvalifikovanou většinou po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů ECB (Consilium). V praxi se dosavadní prezidenti ECB vybírali v širších balících, v nichž si státy rozdělovaly vrcholné unijní funkce. Národnost v takových jednáních obvykle váží víc než ideologie.

Španělsko nikdy prezidenta ECB nemělo. A od odchodu Luise de Guindose z Výkonné rady k 31. květnu v ní Madrid nemá žádného zástupce. To je argument, který bude slyšet. Rozhodnutí nakonec určí, která metropole vyjedná lepší obchod a zda Madrid dokáže zabránit vlastnímu guvernérovi, aby kandidaturu podkopal dřív, než se dostane na stůl.