Malta míří k soudu kvůli recyklaci

Evropská komise dala 8. července Maltě formální právní ultimátum: do dvou měsíců má doložit, že plní unijní cíle pro recyklaci, jinak případ zamíří k Soudnímu dvoru EU. Takzvané odůvodněné stanovisko, poslední varování před žalobou, se týká toho, že Malta nedosáhla povinnosti recyklovat nebo znovu využít nejméně polovinu komunálního odpadu. Tato povinnost přitom platila už pro rok 2020 (Newsbook).

Ve stejný den zahájila Komise s Maltou samostatné řízení kvůli hospodaření s vodou. Valletta tak nyní neřeší jeden izolovaný problém, ale několik právních spisů najednou. Dohromady ukazují slabinu, která je pro malé státy často citlivější než samotný obsah pravidel: stát má zákonné povinnosti, ale zatím neprokázal, že se dokáže zorganizovat tak, aby je splnil.

Šest let zpoždění

Právním základem je rámcová směrnice o odpadech (směrnice 2008/98/ES). Ta každé zemi EU uložila, aby do roku 2020 recyklovala nebo znovu využila nejméně 50 % komunálního odpadu. Malta patří podle Eurostatu k nejslabším zemím Unie v této oblasti (Eurostat). Termín neunikl o několik měsíců, ale o šest let. Nejde tedy o jednorázové selhání, nýbrž o dlouhodobě neplněnou povinnost.

Komise vymáhá unijní právo postupně. Nejprve posílá formální výzvu, tedy písemné varování. Následuje odůvodněné stanovisko, které už stanoví právní lhůtu k nápravě. Pokud stát nereaguje, může Komise věc předložit Soudnímu dvoru EU podle článku 258 Smlouvy o fungování EU. Pokuty přicházejí až později, pokud stát u soudu prohraje a rozsudek dál neplní (přehled Komise).

Malta ale není v tomto balíku sama. Komise 8. července zasáhla kvůli neplnění recyklačních cílů proti 14 členským státům (Europa Press, Newsbook). Španělsko dostalo varování kvůli komunálnímu odpadu i recyklaci obalů. Ve stejném souboru figuruje také Portugalsko (TVI/IOL). Nejde tedy o to, že by si Brusel vybral Vallettu. Komise nyní testuje, zda environmentální cíle zapsané do práva mají následky i tehdy, když je vlády roky znají a přesto je nesplní.

Vodní spis

Řízení kvůli hospodaření s vodou je zatím o stupeň níž, ve fázi úvodního varování (přehled Komise). Bezprostřední právní riziko je tedy menší než u recyklace, ale Komise tím získává další oblast, v níž může po Maltě požadovat vysvětlení.

Maltský problém s vodou je přitom dobře známý: nedostatek zdrojů, závislost na odsolování mořské vody a stárnoucí potrubní síť. Strukturální potíže podrobně popsala mimo jiné ARTE. Při přípravě tohoto textu se však nepodařilo najít věcnou reakci maltské vlády, opozice ani občanské společnosti na nové řízení Komise. Spis přitáhl na Maltě jen minimální veřejnou pozornost, přestože samotný problém je naléhavý.

Přibližnou paralelu nabízí Kypr. Šéf okresní samosprávné organizace v Nikósii nedávno vyzval ke vzniku jednotného vodohospodářského úřadu, který by spojil odpovědnost za přehrady, odsolování, potrubní sítě i podzemní vody (Politis English). Stejná logika se dá vztáhnout i na Maltu: když se odpovědnost za vodu dělí mezi více úřadů a úrovní správy, selhání nakonec nepatří nikomu konkrétnímu.

Kdo odpovídá za mezeru

Chybějící část příběhu je domácí odpovědnost. Lze popsat právní kroky Komise i doložit slabé výsledky Malty v recyklaci. Z dostupných veřejných vyjádření ale zatím nelze určit, které ministerstvo, agentura nebo úřad má prakticky uzavřít vzniklou mezeru. Kdo plánuje odpadovou infrastrukturu? Kdo odpovídá za vykazování dat o vodě? Bez této přesnosti zůstává „odpovědnost“ slovem bez adresy.

Maltská vláda má nyní konkrétní povinnost: do dvou měsíců odpovědět na recyklační ultimátum, jinak riskuje žalobu u Soudního dvora EU. U vody začal proces později, ale už běží také. Komise popsala, co má Malta napravit. Ve Vallettě zatím nikdo veřejně nevysvětlil, jak to chce udělat.