Merz tlačí na plyn z Baku

Když tento týden německý kancléř Friedrich Merz přijal v Berlíně ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, oficiálně šlo o prohloubení energetických a obchodních vztahů (Euronews). Za diplomatickou zdvořilostí ale stojí tvrdší otázka: do jaké míry se evropská snaha zbavit se ruského plynu opírá o dodavatele, jehož domácí politika komplikuje vlastní německý jazyk o demokracii a právním státě?

Slib, ne smlouva

Ázerbájdžán není pro Německo novým objevem. Berlín se spíše připojuje k plynovému systému, který už roky využívají Itálie, Řecko a Bulharsko. Základem je memorandum EU a Ázerbájdžánu z července 2022, v němž se Evropská komise, tedy výkonný orgán EU, zavázala podpořit navýšení dodávek ázerbájdžánského plynu nejméně na 20 miliard metrů krychlových ročně do roku 2027 (European Commission). Takový dokument je politický signál, nikoli evropské právo ani objednávka plynu. Závazné dohody leží jinde: v obchodních smlouvách mezi firmami.

Fyzická trasa existuje. Ázerbájdžánský plyn putuje třemi propojenými plynovody přes Kavkaz a Turecko a do EU vstupuje přes Transjadranský plynovod (TAP), který vede přes Řecko a Albánii do jižní Itálie (TAP, IEA). V roce 2025 dodal Ázerbájdžán do zemí EU zhruba 12,5 miliardy metrů krychlových, tedy asi 8,1 % dovozu plynu do EU plynovody (kmetro0.eu, Balcani Caucaso). Jsou to skutečné objemy, ale náhrada za Rusko z nich nevzniká.

Aby se Evropa dostala k cíli 20 miliard kubíků, musely by přijít investice do nových ázerbájdžánských nalezišť, rozšíření TAP nad jeho současnou projektovanou kapacitu 10 miliard metrů krychlových a také odběratelé ochotní podepsat dlouhodobé smlouvy, které Baku požaduje dříve, než vloží peníze do nové těžby (Serbia Energy).

Německá cesta dovnitř a chybějící trasa na sever

Německo se do hry dostává přes konkrétní kontrakt: státem podporovaný obchodník SEFE podepsal desetiletou smlouvu s ázerbájdžánskou státní ropnou společností SOCAR na 1,5 miliardy metrů krychlových ročně od roku 2025 (Azernews). Berlínu to dává obchodní oporu v koridoru, který se dosud soustředil hlavně na jihovýchod Evropy.

Aby se jižní plyn dostal do Německa, potřebuje takzvaný Vertikální koridor: řetězec plynovodů propojujících národní sítě přes Řecko, Bulharsko a Rumunsko směrem na sever. Bulharské úpravy mají být hotové koncem roku 2026. Celá trasa ale stále závisí na tom, zda se státy po cestě dohodnou, kdo zaplatí investice, kdo si zarezervuje přepravní kapacitu a jak bude plyn proudit na sever ve chvíli, kdy poptávka vyskočí. Vyřešeno to není.

Maďarsko ukazuje, jak může vypadat diverzifikace bez objemů, které by jí odpovídaly. Budapešť podepsala dohodu na 800 milionů metrů krychlových během dvou let, což odpovídá zhruba 3 % ročního maďarského dovozu (Makronom). Vláda to prezentuje jako suverénní energetickou strategii. V prvních pěti měsících roku 2026 přitom Maďarsko utratilo za ruský plyn z plynovodů více než kterýkoli jiný členský stát EU (Telex). Malý ázerbájdžánský kontrakt tak může vylepšit příběh o diverzifikaci, aniž by změnil základní závislost.

Bez lidskoprávní doložky, bez průhlednosti

Plynové memorandum EU s Baku neobsahuje žádné vymahatelné lidskoprávní podmínky navázané na dodávky (European Commission). Human Rights Watch popisuje Ázerbájdžán jako represivní stát (HRW). Po ázerbájdžánské ofenzivě v Náhorním Karabachu v roce 2023 vyzval Evropský parlament, přímo volený orgán EU, k sankcím proti Baku a naléhal na Unii, aby ukončila svou plynovou závislost na Ázerbájdžánu (Euronews). Energetická diplomacie Komise se vydala opačným směrem.

Koridor zároveň provází další pochybnost. Organizace Global Witness varovala, že Ázerbájdžán by mohl zvýšit vývoz do EU zčásti tím, že pro domácí spotřebu doveze ruský plyn, a tím uvolní vlastní produkci pro Evropu (Global Witness). Nejde o prokázané přelepování ruských molekul ázerbájdžánskou etiketou. Oslabuje to ale tvrzení, že Evropa dělá čistý řez s ruskými dodávkami.

Evropa udělala z Ázerbájdžánu užitečného partnera dřív, než z vztahu udělala vztah odpovědný. Doložky typu take-or-pay, které nutí odběratele platit i za neodebraný plyn, cenové vzorce a podmínky odchodu ze smluv zůstávají neveřejné. Dokud vlády tyto podmínky nezveřejní, mají voliči věřit, že poruská diverzifikace nepřerůstá v novou závislost s lepším marketingem.