Moskevský soud nařídil bruselskému Euroclearu zaplatit Rusku 200 miliard eur

Moskevský soud nařídil Euroclearu, bruselské instituci, přes niž se vypořádává většina evropských dluhopisových obchodů, aby ruské centrální bance zaplatil 18,17 bilionu rublů (zhruba 200 mld. eur) (Washington Post). V Evropě je takový rozsudek nevykonatelný. Jeho skutečný smysl je jiný: vytvořit právní záminku pro zabavování západního firemního majetku, který v Rusku ještě zůstal.

Co Euroclear drží a proč na tom záleží

Euroclear je centrální depozitář cenných papírů, tedy instituce, která eviduje, komu patří evropské dluhopisy, a vypořádává obchody, když se s nimi obchoduje. Když ruská centrální banka v rámci svých devizových rezerv nakupovala německé nebo francouzské státní dluhopisy, byly tyto cenné papíry vedené právě u Euroclearu. Nešlo o volbu Moskvy. U většiny evropského státního dluhu je Euroclear povinnou součástí tržní infrastruktury.

Právě tato závislost na jednom uzlu udělala ze sankcí z února 2022 mimořádně účinný nástroj. Evropská unie zmrazila většinu rezerv ruské centrální banky uložených u Euroclearu na základě nařízení Rady 2022/334 a od té doby směřuje k tomu, aby zmrazení prodloužila na neurčito (Al Jazeera). Aktiva právně zůstávají ruským majetkem. Jen se s nimi nesmí hýbat. Zmrazené prostředky vytvářejí úrokové výnosy, které státy G7 nasměrovaly na podporu Ukrajiny, zatímco jistina zůstává nedotčená. Tento postup má zabránit porušení státní imunity podle mezinárodního práva.

Rozsudek pro domácí použití

Moskevský arbitrážní soud 15. května rozhodl, že postup Euroclearu podle unijních sankcí představuje nezákonné zabavení ruského majetku. Proces probíhal za zavřenými dveřmi. Euroclear oznámil, že se odvolá, a řízení označil za porušení práva na spravedlivý proces (Brussels Times).

Žádný evropský soud nebude vymáhat rozsudek, který dodržování unijního práva popisuje jako protiprávní jednání. Dvacátý sankční balík EU, přijatý v dubnu 2026, uznávání podobných ruských soudních rozhodnutí výslovně zakazuje (Germany Trade and Invest).

Rozsudek však nemíří primárně na rozvahu Euroclearu. Míří na západní firmy. Vytváří papírový „dluh“ ve výši 200 mld. eur, na který se Moskva může odvolávat při zabavování zahraničního firemního majetku na ruském území. Od dubna 2023 Rusko využívá prezidentský dekret 302 k převzetí kontroly nad provozy velkých evropských firem včetně Danone, Carlsbergu, Fortumu a Uniperu. Vzorec je pokaždé podobný: ruský soud najde důvod, stát zavede dočasnou správu a zahraniční vlastník odchází buď bez náhrady, nebo přijme prodej s výraznou slevou.

Německé firmy uvázlé v Alabuze

Zvlášť zranitelné jsou německé firmy. Knauf a SARIA stále provozují závody v ruské zvláštní ekonomické zóně Alabuga, kde Rusko zároveň vyrábí bojové drony. Odejdou-li, přijdou o svůj majetek úplně (Krautreporter). Podobným omezením čelí německá surovinová společnost RMA.

Oficiální pozice Berlína zatím upřednostňuje trvalé zmrazení ruských rezerv před jejich konfiskací. Německá vláda tvrdí, že vymáhání sankcí a znehybnění aktiv stačí a že přímé zabavení by vytvořilo nebezpečný precedens pro ochranu státního majetku ve světě (Bundesfinanzministerium, Bundesregierung). S každou další německou továrnou v Rusku, která změní majitele, se tato pozice obhajuje hůř.

Belgie pod zvláštním tlakem

Belgie nese koncentrované riziko. Protože se u ní nachází naprostá většina zmrazených ruských rezerv, stala se hlavním terčem právní i politické odvety. Ruští investoři už proti Belgii podali devět arbitrážních žalob, v nichž se odvolávají na dvoustranné investiční dohody z roku 1989 (21news.be). Premiér Bart De Wever odmítá posun ke konfiskaci jistiny s argumentem, že právní a bezpečnostní následky by neúměrně dopadly právě na jeho zemi (Le Monde).

Evropská unie se tak usadila v provizorním režimu: aktiva zůstávají zmrazená na neurčito, úroky proudí Ukrajině a jistina se nechává stranou. Moskevský rozsudek na tomto mechanismu nic nemění. Zostřuje ale politickou otázku, která nezmizí. Každé další zabavení západní továrny v Rusku oslabuje argument pro zdrženlivost. Pokud cena za to, že EU ruské rezervy nezkonfiskuje, dál poroste v podobě ztracených závodů, nucených odpisů a odchodů za zlomek hodnoty, opatrnost Berlína a Bruselu bude čelit většímu tlaku vlád, které v Rusku mají méně co ztratit.