Mnichov zpochybnil kontroly na hranici

Mnichovský správní soud 2. července rozhodl, že tři německé policejní kontroly na hranici s Rakouskem byly nezákonné (FAZ, DW). Podle soudu se kontroly, které stát udržuje roky téměř beze změny, už nevejdou do výjimky, již schengenské právo pro dočasné obnovení hraničních kontrol připouští (Süddeutsche Zeitung). Schengen je soubor pravidel EU pro prostor bez běžných pasových kontrol na vnitřních hranicích.

Stejný soud ale zároveň odmítl naléhavý návrh, aby budoucí kontroly zastavil (ZEIT). Cestující je tedy musejí dál strpět a případně se bránit až zpětně. Soud může prohlásit minulou kontrolu za nezákonnou, ale nedává tím jednotlivci právo projít příštím stanovištěm bez zastavení.

Výjimka, která se stala pravidlem

Schengen členským státům umožňuje dočasně obnovit hraniční kontroly, pokud čelí vážné hrozbě pro veřejný pořádek nebo bezpečnost. Takový krok musí vláda oznámit Evropské komisi, časově omezit a zdůvodnit jako přiměřený (EUR-Lex, Commission).

Některé vlády se v této výjimce naučily žít dlouhodobě. Německo kontroluje hranici s Rakouskem už roky. Dánsko udržuje kontroly na hranici s Německem od roku 2016. Švédsko je obnovuje se stejným odkazem na veřejný pořádek (Polisen). Každé prodloužení používá jazyk dočasnosti. V praxi se z něj stává běžný režim.

Soudní dvůr EU tuto logiku v roce 2022 omezil. V rozsudku NW ve věcech C-368/20 a C-369/20 rozhodl, že členský stát nemůže po vyčerpání maximální lhůty dál prodlužovat kontroly na základě téže hrozby (CURIA). Opakované prodlužování se stejným odůvodněním není dočasné opatření. Je to trvalý režim s dočasnou nálepkou.

Zda reforma z roku 2024 vynulovala čas

Vlády mají protiargument. Reforma Schengenského hraničního kodexu z roku 2024, tedy nařízení 2024/1717, prodloužila povolenou dobu vnitřních kontrol a dala ministerstvům vnitra silnější právní oporu (EUR-Lex). Podle informací DW bude Německo pravděpodobně tvrdit, že nový kodex právní hodiny nastavil znovu. Zda mnichovský soud tuto logiku přijal, zatím není jasné: plné písemné odůvodnění nebylo zveřejněno.

Odpověď bude důležitá i mimo Bavorsko. Pokud reformovaný kodex dává vládám nový právní začátek, roky průběžného prodlužování jako by z právního hlediska zmizely. Pokud se soudy podívají za aktualizovaný text a uvidí pokračování stejného režimu, zůstane rozsudek Soudního dvora z roku 2022 závazným mantinelem. Stejnou otázku budou řešit také Dánsko a Švédsko při dalších oznámeních o prodloužení kontrol.

Unijní vymáhání je pomalé záměrně

I když soudy rozhodnou proti hraničním kontrolám, unijní nástroje vymáhání nepůsobí rychle. Evropská komise může posuzovat národní oznámení a vydávat stanoviska, nemůže ale policii přikázat, aby od hranice odešla (Commission). Pokud chce dosáhnout finančních sankcí, musí nejprve podat k Soudnímu dvoru žalobu pro porušení povinností, tedy unijní právní nástroj k donucení států dodržovat právo EU. Musí vyhrát a poté podat druhou žalobu, pokud členský stát rozsudek nesplní.

Takový řetězec trvá roky. Největší část vymáhání proto nesou jednotlivci, kteří se soudí kvůli jednomu kontrolnímu stanovišti po druhém.

Nizozemsko a Německo mezitím testují, zda lze bezpečnost posílit i bez trvalých checkpointů. V nové policejní dohodě rozšiřují společné hlídky, sdílení informací a přeshraniční speciální operace místo toho, aby na hranici filtrovaly každého cestujícího (Government.nl). Schengen policejní činnost v pohraničí výslovně dovoluje, pokud ve skutečnosti nefunguje jako rutinní hraniční kontrola (EUR-Lex). Cílená policejní práce místo plošného zastavování tedy není teoretická možnost, ale existující alternativa.

O tom, zda mnichovský rozsudek změní něco i mimo soudní síň, rozhodnou dvě věci. Zaprvé, zda písemné odůvodnění soudu pojme reformu z roku 2024 jako nový právní základ, nebo jako pokračování téhož obnovovaného režimu v novém textu. Zadruhé, zda Komise začne od vlád požadovat silnější důkazy pro prodlužování kontrol, nebo bude reformovaný kodex brát jako širší povolenku. Do té doby se Schengen ztenčuje obnovitelnými výjimkami, jejichž zákonnost se zkouší až tehdy, když jednotliví cestující dojdou k soudu.