NATO zrychluje obranu Pobaltí

Na summitu v Ankaře převedlo NATO svou pobaltskou misi Air Policing do režimu protivzdušné obrany (LRT, NATO). Pro Estonsko, Lotyšsko a Litvu to znamená, že SACEUR, tedy nejvyšší vojenský velitel Aliance v Evropě, má širší pravomoc jednat proti vzdušným hrozbám bez toho, aby se pokaždé čekalo na nové politické schválení ze všech spojeneckých metropolí. Změna je skutečná: mise se posouvá od identifikace a doprovodu podezřelých letadel k rámci, který zahrnuje i jejich sestřelení. Ve veřejně dostupných informacích je ale vidět hlavně posílení velení, nikoli jistota, že k němu automaticky přibude i technika.

Co se skutečně změnilo

Dosavadní model fungoval jako sousedská hlídka se stíhačkami. Spojenečtí piloti, kteří se střídali na základnách jako Ämari v Estonsku nebo Šiauliai v Litvě, identifikovali podezřelá letadla, letěli vedle nich a doprovázeli je pryč (Kaitsevägi). Šlo o nástroj ochrany suverenity v době míru, ne o bojové nastavení.

Nový rámec zapojuje pobaltskou misi do mechanismu, který by NATO použilo při skutečné vzdušné hrozbě: senzory, pozemní raketové systémy, prostředky proti dronům a rychlejší rozhodování, zda zasáhnout. Nejpřesněji změnu popsal estonský ministr obrany Hanno Pevkur. Podle něj nyní může více rozhodnutí procházet vzdušným velitelským řetězcem NATO, včetně kombinovaného střediska vzdušných operací v německém Uedemu, tedy uzlu, který by pravomoc SACEUR převáděl do konkrétních rozkazů k zachycení cíle (ERR). Litevský prezident Gitanas Nausėda označil posun za nezbytný pro rychlejší reakci na vzdušné hrozby (LRT).

Bývalý velitel estonského letectva Jaak Tarien k tomu přidal důležitou korekci. Počet letadel na základně Ämari se podle něj automaticky nezvýší. Upgrade tedy vyjasňuje, kdo může rozhodovat, nikoli co bude fyzicky k dispozici (ERR).

Nedostatek raket a soupeřící potřeby

Mezeru mezi pravomocí a výzbrojí potvrzují i samotní představitelé NATO. Zástupkyně generálního tajemníka Radmila Shekerinská na obranně-průmyslovém fóru při summitu řekla, že Aliance potřebuje více interceptorů, senzorů i velitelských kapacit. Agentura NSPA, která v NATO zajišťuje nákupy, v Ankaře oznámila pořízení 700 raket PAC-2 a 200 raket PAC-3 (NATO, NATO). Samotné oznámení přitom ukazuje, že nová mise zatím není podepřena dostatečným množstvím vybavení.

V centru nedostatku stojí systémy Patriot. Polsko předalo Ukrajině rakety pro Patrioty, přičemž krok koordinovalo se SACEUR a prezentovalo ho jako rozhodnutí, které zůstává v bezpečné rezervě (Defence24, Interia). Kapacity Patriotů posílalo na Ukrajinu také Německo a jejich náhrada postupuje pomalu (Deutschlandfunk). Každá raketa, která odejde na Ukrajinu, zároveň nemůže stát na odpalovacím zařízení v Pobaltí.

Lotyšská debata ukazuje problém nejkonkrétněji. Lotyšští představitelé mluvili méně o rozšířených pravomocích SACEUR a více o praktické otázce: zda se varovné systémy, munice a personál dokážou fyzicky dostat do pohraničních oblastí včas (Latvian MOD). Systém dostupný někde v Evropě není totéž jako systém rozmístěný, obsazený a napojený na pobaltské velitelské uzly dříve, než hranici překročí první dron.

Pohodlí pružnosti

Volnější prostor pro SACEUR řeší vedle vojenského problému i ten politický. Když NATO nechává rozhodnutí o tom, kdo kam pošle které systémy, vojenským kanálům a nezveřejňuje pevné národní kvóty, vyhýbá se otevřenému sporu o příspěvky. Německý kancléř Friedrich Merz prohlásil, že bezpečnost Pobaltí je německou bezpečností (Bundesregierung). Pevný německý závazek pro pobaltskou protivzdušnou obranu z toho ale nevzešel a nedostatek tvrdých kapacit takové sliby komplikuje (DW).

Pro pružné přidělování prostředků existuje i vojenský důvod: hrozby se mohou objevit na více křídlech Aliance a vzácné systémy nemohou krýt všechna současně. Jak ale po summitu v Ankaře upozornila analýza Friends of Europe, SACEUR může velet jen tomu, co mu vlády skutečně dají k dispozici, v čase, kdy to uvolní, a za podmínek, které k tomu připojí (Friends of Europe). Náklady této neprůhlednosti nesou obyvatelé Pobaltí, kteří nemají možnost nahlédnout do utajovaných rozhodnutí o tom, kam omezené zbraně půjdou.

Pobaltské vlády si v Ankaře zajistily jasnější velitelský řetězec. Nezískaly ale veřejnou odpověď na základní otázku odstrašení: co přesně bude zaručeně na místě dříve, než se objeví první nepřátelské letadlo nebo dron? Tuto odpověď dluží NATO, SACEUR i státy, které do mise přispívají. Bez ní nový režim hlavně zrychluje rozkazy pro síly, jejichž přítomnost žádná vláda veřejně nepřislíbila.