NATO na ruský Oreshnik nestačí

Tři zpravodajské služby 23. května varovaly, že Rusko se chystá odpálit Orešnik, raketu, kterou dnes žádný systém protivzdušné obrany rozmístěný v Evropě nedokáže spolehlivě zastavit. Samotné varování je zároveň přiznáním: NATO umí start zachytit, ale proti této zbrani neumí Evropu fyzicky ochránit. Na východním křídle aliance se tak mezera mezi bezpečnostní zárukou a schopností ji proti této třídě raket vynutit stala operační realitou.

Proč evropská obrana nefunguje

Orešnik je balistická raketa středního doletu, tedy zbraň schopná urazit tisíce kilometrů během několika minut. Nese až šest hlavic. Každá se za letu oddělí a míří na samostatný cíl rychlostí vyšší než Mach 10. Rusko ji proti Ukrajině použilo dvakrát, v listopadu 2024 v Dnipru a v lednu 2026 ve Lvově. Podle analytiků vychází z dříve zastaveného ruského mobilního raketového programu a její dolet se pohybuje zhruba mezi 3 500 a 5 500 km (CSIS, Army Recognition).

Současná obrana naráží na fyziku. Při rychlosti Mach 10 vytváří každá hlavice kolem sebe vrstvu přehřátého plazmatu, která pohlcuje radarové vlny. Objekt, který by radar za normálních okolností sledoval, se tím mění v rozptýlený oblak. Počítače řízení palby pak nedokážou spočítat zásah proti něčemu, co neumějí přesně zaměřit. Když navíc šest hlavic přiletí v rozmezí milisekund, baterie nezvládne zasahovat jednu po druhé.

Německý systém Arrow 3, nejpokročilejší evropská obrana proti balistickým raketám, je v provozu teprve od prosince 2025. Byl navržen tak, aby zachycoval hlavice nad atmosférou, tedy dříve, než se plazma stane problémem. Zdroj z NATO připustil, že by „pravděpodobně nedokázal zastavit“ simulovanou salvu Orešniku, protože systém nikdy neprošel zkouškou proti šesti manévrujícím hlavicím přilétajícím současně.

Varování a evropská slepá skvrna

Hrozbu oznámil Volodymyr Zelenskyj, přičemž zároveň uvedl, že zpravodajské informace se ještě ověřují (Ukrainska Pravda, KVIA/AP). Souběžně varovala americká ambasáda v Kyjevě a vyzvala k přípravě úkrytů během 24 hodin. Takto koordinované zveřejnění zapadá do už zavedeného postupu: Spojené státy a jejich spojenci dnes předúderové zpravodajské informace používají k varování civilistů, k tlaku na Moskvu a k nastavení výkladu událostí pro případ, že útok skutečně přijde.

Řetězec včasného varování ukazuje závislost, kterou Evropa zatím nevyřešila. Americké infračervené senzory ve vesmíru zachytí start balistické rakety během několika sekund. Žádný evropský družicový systém stejnou schopnost nenabízí. Francie, Británie a Polsko přispívají snímkovým a signálovým zpravodajstvím, ale prvotní data o odpalu přicházejí přes americké systémy.

Jaderné odstrašení jako výchozí odpověď

Když zachycení této zbraně selhává, evropská odpověď se posouvá k jadernému odstrašení. Francouzská „dissuasion avancée“, tedy rozšířené jaderné odstrašení, oznámená v březnu 2026, formálně pokrývá osm zemí včetně Německa, Polska, Británie a Švédska. Gdaňská dohoda podepsaná s Polskem v dubnu 2026 tomu dala konkrétní podobu: jaderný úder na Varšavu by mohl vyvolat francouzskou odvetu.

Francouzský parlament schválil dalších 36 mld. EUR na obranu do roku 2030, peníze ale míří do konvenčních úderných kapacit a taktických obranných systémů, nikoli do nového štítu proti raketám středního doletu. Jediný systém, který by tuto mezeru mohl teoreticky zacelit, americký THAAD (Terminal High Altitude Area Defense), v Evropě rozmístěn není. Po intenzivním nasazení při obraně Izraele zůstává celosvětově přibližně 200 interceptorů a jejich doplnění se podle odhadů protáhne na 3 až 8 let. Evropské alternativy, například Project Aquila společnosti MBDA, jsou stále v rané fázi vývoje a nemají potvrzený termín operačního nasazení.

Oba předchozí údery Orešnikem přišly ve chvílích diplomatického tlaku na Moskvu. Současné varování následuje po Trumpově třídenním příměří a jeho kolapsu. Raketa tak funguje jako nástroj nátlakové signalizace: Rusko ji používá ve chvíli, kdy chce změnit psychologické podmínky vyjednávání. Ukrajinská rozvědka v dubnu 2026 odhadovala, že Rusko má 3 až 10 těchto raket a výrobu navyšuje. Po vypršení New START, americko-ruské smlouvy o omezení jaderných zbraní, a bez nástupnické dohody neexistuje mechanismus, který by ověřil, zda hlavice Orešniku nesou konvenční, nebo jadernou nálož. Francouzský jaderný deštník je deklarovanou odpovědí. Jeho věrohodnost ale stojí na jediné otázce: zda by Paříž přijala riziko úderu na francouzské území kvůli obraně Varšavy.