NATO mění Boeing za Saab

Spojenci v NATO se podle agentury Reuters připravují na výměnu stárnoucí flotily letounů včasné výstrahy za stroje od švédské společnosti Saab. Pokud se informace potvrdí, skončil by tím monopol Boeingu na jednu z nejcitlivějších společných schopností aliance. Reuters 1. července s odvoláním na čtyři zdroje uvedl, že rozhodnutí ve prospěch systému GlobalEye mají spojenci oznámit na summitu v Ankaře 7.–8. července (The Print, GP). NATO ani Saab zatím smlouvu veřejně nepotvrdily. Šlo by ale o první případ, kdy společnou alianční radarovou misi ve vzduchu ponese systém vedený evropskou firmou. Pro 32 členských států NATO by se tím změnilo, na kterých dodavatelích závisí jedna ze základních obranných kapacit.

Jak Boeing přišel o zakázku

Současnou páteří aliančního dohledu je 14 letounů E-3A AWACS, tedy létajících radarových stanic, které vidí hrozby mnohem dál než pozemní senzory. Od začátku osmdesátých let operují ze základny Geilenkirchen v západním Německu (NATO). Program prodloužení životnosti je má udržet ve vzduchu zhruba do roku 2035, konstrukčně už jsou ale za hranicí původně plánovaného provozu.

Výběr náhrady se zlomil poměrně rychle. Na konci roku 2023 si NATO vybralo Boeing E-7A Wedgetail. Pentagon se však poté opakovaně pokusil zrušit vlastní program E-7, čímž vypadl americký objem výroby, na němž alianční rozhodnutí ekonomicky stálo (AeroTime, Straits Times). Bez amerických objednávek, které by rozložily vývojové náklady, přestala varianta Boeingu dávat finanční smysl.

GlobalEye, o němž se nyní mluví jako o nástupci, je systém včasné výstrahy a řízení ze vzduchu. Na letounu nese radar dlouhého dosahu, mise řídicí počítače a šifrované datové linky, takže velitelé, stíhací letouny i jednotky protivzdušné obrany pracují se stejným obrazem vzdušného prostoru, námořních tras a pohybu na zemi. Saab systém popisuje jako schopný zachytit i nízko letící hrozby, například střely s plochou dráhou letu nebo drony (Saab).

Kdo získá a kdo zpozorní

Stejný letoun čtou různí spojenci přes různé obavy. Německo dnes hostí základnu AWACS v Geilenkirchenu, což znamená pracovní místa, zavedené velitelské postupy i každodenní operační kontrolu. Nová platforma proto otevírá otázku, zda si základna svou roli udrží, nebo zda se část provozu přesune blíže k hrozbám, které má radar sledovat (t-online). Polsko a další východní spojenci chtějí hlavně delší varovný čas. Vzdušný radar schopný sledovat ruské drony, dění v Baltském moři a hrozby z kaliningradské oblasti míří přímo na jejich nejbližší bezpečnostní slabinu (Interia).

Pro Švédsko, které do NATO vstoupilo teprve v březnu 2024, by taková zakázka znamenala rychlou změnu postavení. Z nového člena, jenž využívá společné bezpečnostní záruky, by se stalo průmyslové centrum jedné ze základních aliančních schopností (Saab).

Evropská autonomie má poznámky pod čarou

Část komentářů popisuje údajnou volbu Saabu jako evropské odpoutání od americké techniky. GlobalEye ale není čistý rozchod se severoamerickými dodavatelskými řetězci. Švédský senzorový a řídicí systém je spojen s kanadským letounem Bombardier (Behörden Spiegel). Kanadská vazba je navíc hlubší: Ottawa si Saab samostatně vybrala pro vlastní flotilu v zakázce přesahující 5 mld. kanadských dolarů, což platformě dává druhou oporu na trhu NATO a větší výrobní měřítko (Army Recognition). Francie už objednala dva letouny GlobalEye s opcí na další dva, takže i Paříž má přímý zájem na úspěchu systému (ABC Nyheter).

Věrohodné tvrzení o autonomii je proto užší, než naznačují titulky. Evropsky vedený radarový systém mimo Boeing by snížil závislost NATO na jednom americkém dodavateli v oblasti vzdušného dohledu. Nemění ale alianční závislost na amerických systémech u tankovacích letounů, stíhaček páté generace ani satelitní komunikace (Army Recognition, Analisidifesa).

Pod označením výrobce se skrývají těžší otázky: kdo bude kontrolovat aktualizace softwaru, šifrované datové linky, systém rozpoznání vlastních a cizích sil a dlouhodobé servisní smlouvy. Dokud NATO nerozhodne o těchto vrstvách, je volba Saabu především změnou dodavatele, nikoli důkazem operační autonomie.