Spor o účty za pomoc Ukrajině

Velvyslanci všech 32 členských států NATO tento týden schválili návrh textu pro summit, podle něhož má Ukrajina v roce 2026 dostat 70 mld. EUR na vojenskou podporu a v roce 2027 pomoc „přinejmenším ve stejné výši“ (DW, European Pravda). Číslo působí rozhodně. Ve skutečnosti ale spojuje několik různých toků peněz: část už dříve slíbené bilaterální pomoci, národní příspěvky i půjčky a nástroje Evropské unie. V dnech před summitem v Ankaře se proto vlády přely hlavně o to, jak závazná má být formulace pro rok 2027 (RBC Ukraine).

Debata o podpoře Ukrajiny se v Evropě posunula od symbolické solidarity k tvrdším otázkám: co se ještě počítá jako nová pomoc, kdo už zaplatil svůj díl a zda může summitové prohlášení nahradit rozpočtová hlasování, nákupní smlouvy a harmonogram dodávek.

Politický slib, ne válečná pokladna

Dvouletá částka 140 mld. EUR není společnou pokladnou NATO ani aliančním dluhem. NATO rozhoduje konsensem, tedy tak, že každý člen musí souhlasit nebo alespoň nevznést námitku, ale za normálních okolností si nepůjčuje ani neutrácí v takovém měřítku. Balík je přesnější chápat jako politický slib koordinovaný přes NATO, který slučuje několik oddělených zdrojů: národní vojenskou pomoc, bilaterální závazky a významnou část financování přes Evropskou unii (DW).

Velký podíl má tvořit unijní půjčka na podporu Ukrajiny ve výši 90 mld. EUR, financovaná společným zadlužením EU a částečně krytá výnosy ze zmrazených ruských aktiv. Jen v roce 2026 má podle dosavadních údajů směřovat 28,3 mld. EUR na výrobu zbraní (EU Reporter, ua.news). Kyjev už začal nastavovat pravidla, jak tyto peníze dostat do ukrajinského obranného průmyslu (Komersant).

Právě tato konstrukce určuje, kdo může co zablokovat. Dřívější návrh Marka Rutteho, aby spojenci povinně dávali na pomoc Ukrajině alespoň 0,25 % HDP, jednomyslnou podporu nezískal (Ground News). Nezávazné politické prohlášení prošlo tam, kde závazný vzorec narazil.

Spor o účetnictví

Nejostřejší dělící čára mezi spojenci nevede mezi podporovateli a odpůrci Ukrajiny. Vede přes účetnictví. Polsko balík podporuje jako pojistku bezpečnosti v první linii, zároveň ale chce, aby se započítaly jeho dosavadní náklady: roky vysokých obranných výdajů, miliardy vynaložené na přijetí ukrajinských občanů i logistický koridor, přes který fyzicky proudí západní pomoc na Ukrajinu (Business Insider Polska). Donald Tusk proto polské delegaci řekl, aby byla při nových finančních slibech opatrná, dokud tato zátěž zůstává mimo výpočet (European Pravda).

Itálie vedla jiný spor. Řím se bránil formulaci, která by předem uzamkla stejně vysokou podporu i pro rok 2027, protože každý takový závazek musí projít italským rozpočtovým procesem v zemi s vysokým veřejným dluhem. Italská média navíc znejasnila, zda jde o 70 mld. EUR ročně, nebo o nižší částku po odečtení už existujících závazků (Corriere della Sera, Open).

Česko do debaty vnáší nejstřízlivější korekci. Praha koordinuje muniční iniciativu, která podle českých představitelů loni zajistila zhruba polovinu munice dodané Ukrajině (Novinky). České zpravodajství zároveň popisovalo alianční balík především jako koordinaci peněz získaných jinde, ne jako novou společnou hotovost (Aktuality.sk).

Kde leží veta

Slovensko a Maďarsko stojí na okraji debaty, ale každé jinak. Robert Fico řekl, že Slovensko nebude ze státního rozpočtu vyčleňovat peníze na zbraně pro Ukrajinu, zároveň však připustil, že ostatním v postupu patrně zabránit nemůže (NV). Takový postoj oslabuje alianční jednotu, ale peníze sám o sobě nezastaví.

Maďarská páka je konkrétnější. Pokud vojenské financování Ukrajiny běží přes společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU, kde je potřeba jednomyslnost a každý stát má veto, drží Budapešť skutečnou blokovací možnost. Jedním z úzkých míst je Evropský mírový nástroj, mimorozpočtový fond EU, z něhož se členským státům proplácejí zbraně dodané Ukrajině: Maďarsko může zadržet souhlas s jednotlivými výplatami (Article 31 TEU, EPF Decision). Budapešť navíc spojuje posun v ukrajinských rozhodnutích se zárukami práv maďarské menšiny na západní Ukrajině, což je podmínka, která by pravděpodobně přežila i případnou změnu vlády (Telex).

Co stále nevíme

Text ze summitu v Ankaře ještě čeká na potvrzení lídry, ale těžší otázky leží až za ním. Nebyl zveřejněn žádný vzorec, podle něhož by se zátěž rozdělila mezi jednotlivé země. Hranice mezi novými penězi a přeznačenou existující pomocí zůstává nejasná. Veřejnost nevidí ani harmonogram, podle něhož by šlo sledovat, zda se sliby mění ve zbraně.

Rozhodovací řetězec vede přes čtyři brány. NATO může koordinovat a vytvářet tlak, národní parlamenty ale schvalují rozpočty. Unijní pravidla jednomyslnosti mohou zablokovat část vojenských nástrojů. A teprve nákupní agentury a továrny rozhodnou, zda se peníze promění v munici. Částka 140 mld. EUR kupuje politickou důvěryhodnost. Zda koupí i dělostřelecké granáty, se ukáže jinde než v summitovém prohlášení.