NATO čeká test bez jasného viníka

Americké zpravodajské služby nyní počítají s možností, že Vladimir Putin by mohl už na podzim 2026 otestovat některou ze zemí NATO. Podle informací WSJ a CNN/KEYT se scénáře pohybují od kybernetických útoků po omezený pozemní vpád. Právě pozemní akce je popisována jako nejméně pravděpodobná varianta.

Smyslem nového hodnocení není tvrzení, že Rusko chce začít válku s NATO. Podstatné je něco jiného: Moskva by mohla připravit incident navržený tak, aby se o něm dalo několik dní vést spor. Tedy situaci, v níž by spojenci nejprve řešili, zda k útoku vůbec došlo, kdo za ním stojí a zda už překročil hranici kolektivní obrany.

Smlouva funguje na shodě, ne na autopilota

Článek 5 Severoatlantické smlouvy, tedy klauzule o kolektivní obraně z roku 1949, říká, že ozbrojený útok proti jednomu spojenci je útokem proti všem. Neznamená ale automatickou vojenskou odpověď. Jak připomíná samotné NATO, každý stát si sám určuje, jaká opatření přijme.

Aliance stojí na konsenzu. Všichni členové se musí shodnout na tom, co se stalo, kdo za to nese odpovědnost a zda byl překročen práh kolektivní obrany. Klasickou invazi lze zařadit snadno. Kybernetický útok, který vyřadí elektrickou síť v Pobaltí, neoznačení ozbrojenci u pohraničního objektu nebo drony, jež mohou být i zbloudilými ukrajinskými stroji, nechávají spojence diskutovat o původu útoku, zatímco Moskva sleduje, jak rychle se rozhodovací mechanismus zadrhává.

Litva a Rumunsko už v takové realitě žijí

Litevský ministr obrany Robertas Kaunas minulý týden uvedl, že vojenské zpravodajství sleduje ruské úvahy o provokacích v Pobaltí, případně s využitím dronů ukrajinské výroby jako nástroje falešné stopy. Podle LRT zároveň zdůraznil, že neexistuje rozhodnutí ani konkrétní datum. Vilnius na situaci reagoval rozmístěním vojáků u terminálu na zkapalněný zemní plyn v Klaipėdě, elektrického uzlu LitPol Link a přečerpávací elektrárny Kruonis. Současně požádal NATO a Evropskou unii o posílení ochrany kritické infrastruktury (Delfi).

Rumunsko ukazuje, jak vypadají první minuty nejasného testu v praxi. Mezi 24. a 26. červencem sestřelily rumunské síly tři drony u ukrajinské hranice. Dne 2. srpna ministerstvo obrany zhruba 20 minut sledovalo cíl nad teritoriálními vodami; trosky dopadly u Peripravy, asi kilometr od hranice (Libertatea, Digi24). Obyvatelé župy Tulcea dostali varování, aby se ukryli. Letiště se uzavřelo. Než se v Bruselu vůbec mohlo začít mluvit o článku 5, rumunský řetězec radarové detekce, civilního varování a nasazení stíhaček F-16 už prošel zkouškou pod tlakem.

Finsko představuje klidnější konec stejného spektra. Helsinky dál tvrdí, že jim nehrozí bezprostřední vojenské nebezpečí, a podle Yle odhadují, že Rusko by k vybudování sil u finské hranice potřebovalo roky.

Kde se může shoda rozpadnout

Maďarsko ukazuje, jak se z nejasného incidentu může stát spor o výklad ještě předtím, než se stane vojenskou otázkou. Maďarská debata o americkém hodnocení se soustředí na to, zda by kybernetický útok nebo sabotáž vůbec politicky splňovaly podmínky kolektivní obrany (Portfolio). Budapešť zároveň udržuje pragmatické vztahy s Moskvou, spojené s ruskou ropou, plynem a jaderným projektem Paks II (Blikk).

Nic z toho nedokazuje, že by Maďarsko po jasném ozbrojeném útoku zablokovalo článek 5. Energetická závislost a domácí politika postavená na hesle „zůstat mimo válku“ by ale mohly zpomalit debatu o původu útoku právě v šedé zóně, kterou americká zpráva popisuje.

Posun ve zpravodajském hodnocení nepředpovídá válku mezi Ruskem a NATO. Potvrzuje spíše to, co už několik týdnů ukazují litevská opatření u infrastruktury a rumunské sestřely dronů: záruka NATO má cenu jen tehdy, pokud hlavní města dokážou dost rychle zjistit, co se stalo, určit odpovědnost a rozhodnout. Každá spojenecká vláda by proto měla dostat konkrétní otázku: jaký kybernetický útok, sabotáž, zásah dronem nebo pohraniční incident by považovala za ozbrojený útok a za jak dlouho by to dokázala veřejně říct?