NATO posílí obranu Pobaltí

Summit NATO v Ankaře přinesl jednu konkrétní operační změnu a několik politických slibů, které budou mít váhu teprve tehdy, až je jednotlivé státy promítnou do rozpočtů, zakázek a pravidel nasazení. Po 22 letech aliance změnila misi Baltic Air Policing, tedy hlídkování nad vzdušným prostorem Estonska, Lotyšska a Litvy, na misi protivzdušné obrany. Velitelé a piloti tak dostávají širší pravomoci reagovat na hrozby ve vzduchu (ERR, LRT). Spojenci se zároveň zavázali k 70 mld. EUR vojenské pomoci Ukrajině v roce 2026 a k cíli vydávat do roku 2035 na obranu 5 % HDP. Ani jeden z těchto závazků se ale neplní sám.

Rychlejší rozhodování, ne více letadel

Estonsko, Lotyšsko ani Litva nemají vlastní stíhací letectvo. Od roku 2004 proto spojenci v NATO střídavě posílají do regionu své stíhačky, aby hlídaly jejich vzdušný prostor. V době míru šlo hlavně o identifikaci ruských letadel, která létala bez zapnutých odpovídačů, o vzlety k zachycení a o následné hlášení. Takto nastavená mise ale nevznikla pro prostředí dronů, testování hranic vzdušného prostoru a nejasných incidentů, které se mohou vyhrotit během několika minut.

Změna schválená v Ankaře upravuje především to, kdo může zásah povolit a jak rychle. Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, známý zkratkou SACEUR, získává širší delegované pravomoci. Piloti mají jasnější oprávnění k zásahu. Rozhodování má nyní procházet přes Spojenecké středisko vzdušných operací NATO v německém Uedemu, místo aby se zdržovalo opakovanými konzultacemi s národními vládami (RMF24). Estonská základna Ämari se zároveň posouvá na operační úroveň NATO vedle litevské základny Šiauliai. Obě se tak více začleňují do stálé velitelské a logistické sítě aliance, místo aby sloužily jen jako dočasná místa pro rotace.

Rychlejší pravomoci ale ještě neznamenají funkční systém protivzdušné obrany. Bývalý velitel estonského letectva Jaak Tarien upozornil, že přesné řetězce velení a pravidla zapojení mohou zůstat utajené. Nadále také platí takzvané národní výhrady, tedy omezení, která jednotlivé státy kladou na použití svých jednotek (ERR). Samotné stíhačky vzdušný prostor neubrání. K tomu je potřeba vrstvený radarový systém, pozemní raketové komplexy, munice, odolnější základny a vycvičené posádky. Summit nic z toho neoznámil.

Výdajový slib, který teď musí zaplatit vlády

Spojenci se dohodli, že do roku 2035 dosáhnou obranných výdajů ve výši 5 % HDP. Z toho 3,5 % má jít na vojenské schopnosti. Zbývajících 1,5 % má pokrývat infrastrukturu související s obranou: silnice, železnice, přístavy, sklady a schopnost rychle přesouvat síly přes hranice (NATO, Bankier/PAP). Některé členské státy přitom stále nedosahují ani staršího cíle 2 % HDP (AP). Summitové komuniké neumí samo přidělit peníze z národních rozpočtů. Splnění závazku bude záviset na domácích rozpočtech, volbách a politické vůli ve 32 hlavních městech.

Podobně nejednoznačný je i balík pro Ukrajinu. Spojenci se zavázali k pomoci zhruba 70 mld. EUR pro rok 2026 a nejméně stejné úrovni pro rok 2027, i když německé zdroje se lišily v tom, zda celková částka znamená 70 mld. EUR ročně, nebo 140 mld. EUR za dva roky (German Foreign Office, Forbes). Německo do regionálních plánů NATO přispívá fregatami a letouny Eurofighter, tedy reálnými prostředky pod spojeneckým velením (tagesschau). Zbraně, munice a výcvik ale dál tečou přes jednotlivé vlády. Dopad na bojišti proto neurčí číslo v komuniké, nýbrž podepsané kontrakty a skutečná výroba.

Rumunský tlak na Černé moře narazil na strop

Rumunsko, Bulharsko a Turecko rozšířily mandát své trojstranné mise proti námořním minám tak, aby zahrnoval i podmořské kabely, plynovody a energetickou infrastrukturu (Agerpres, DW). Týká se to i vod kolem rumunského plynového pole Neptun Deep, největšího nálezu zemního plynu v Černém moři za několik desetiletí a možného pilíře snahy EU omezit závislost na ruských dodávkách. Rozšíření mandátu je skutečný operační krok. Bukurešti se ale nepodařilo prosadit, aby se Černé moře v závěrečné deklaraci stalo samostatnou strategickou prioritou. Konečný text se soustředil na článek 5, tedy záruku kolektivní obrany NATO, podle níž je útok na jednoho spojence útokem na všechny, a na obecnou podporu východního křídla. Vedle baltské protivzdušné obrany tak Černé moře zůstalo v textu slabší prioritou (Digi24).

Ankara vylepšila část operačního systému NATO. Neprokázala ale, že spojenci dodali techniku, munici a politická oprávnění, která by tento systém udržela pod tlakem. Generální tajemník NATO Mark Rutte označil alianční model sil za „plánovací nástroj“ (NATO). Pro východní křídlo teď bude podstatné, zda se z plánovacího nástroje stane harmonogram dodávek.