Nausėda chce zrušit jaderný zákaz

Článek 137 litevské ústavy má dvě části: zakazuje umisťovat na litevském území zbraně hromadného ničení a zároveň zakazuje cizí vojenské základny. Prezident Gitanas Nausėda chce celý článek vyškrtnout. Po schůzce s předsedy parlamentních frakcí 2. července řekl, že téměř všichni považují ustanovení za překonané. Nenavrhuje tedy úpravu textu, ale jeho zrušení.

Změna litevské ústavy vyžaduje dvě samostatná hlasování v Seimasu, litevském parlamentu. V každém z nich musí návrh získat nejméně 94 ze 141 poslanců a mezi hlasováními musí uplynout alespoň tři měsíce. Vládní koalice má 75 křesel. Souhlas šéfů frakcí v zásadě je jedna věc. Dvakrát dodat ústavní většinu je politicky jiný úkol.

Ustanovení, o kterém se mluví méně

Pozornost se soustředí hlavně na zákaz jaderných zbraní. Článek 137 ale zakazuje také cizí vojenské základny, přestože Litva už dnes hostí významné spojenecké síly. Německo tam chce do konce roku 2027 rozmístit brigádu o zhruba 5 000 vojácích. Nedávná cvičení NATO přivedla na litevské území další tisíce vojáků.

Článek 137 vznikl v roce 1992, aby zajistil odchod sovětských vojsk. Jeho znění se od té doby nezměnilo, bezpečnostní praxe ano. Ve veřejné debatě zatím nezaznělo jasné právní vysvětlení, zda se rotační spojenecké jednotky liší od stálých „cizích vojenských základen“, nebo zda praxe jednoduše předběhla ústavní text. Zrušení článku 137 by tuto nejasnost odstranilo. Litevští představitelé ale veřejně neukázali, že jim současné znění způsobuje konkrétní provozní potíže.

Právní prostor, ne jaderné zbraně

Úřadující ministr obrany Robertas Kaunas zrušení článku popsal jako způsob, jak Litvě zajistit přístup k celému rozsahu schopností NATO. Nausėda uvedl, že Litva nemá bezprostřední plán skladovat jaderné zbraně a že by dál dodržovala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, globální dohodu, která uznává vlastnictví jaderných zbraní pouze pěti státům (Internazionale/Reuters).

Zrušení ústavního článku odstraňuje jednu pojistku. Několik dalších by zůstalo. Jaderné sdílení v NATO funguje přes americkou kontrolu nad zbraněmi, letouny schopné nést jadernou munici, vycvičené posádky a alianční plánování. Dnes se taková opatření týkají jen malého počtu západoevropských států. Přesun zbraní dál na východ by vyžadoval odolné skladovací trezory, úpravy základen, americkou certifikaci posádek pro práci s jadernou municí a velitelský řetězec určující, kdo schvaluje její použití. Taková infrastruktura se buduje roky. Ověřené rozhodnutí USA nebo NATO rozmístit jaderné zbraně v Litvě se zatím neobjevilo (CNBC).

Litva není jediná, kdo se ptá

Finsko zrušilo vlastní zákaz jaderných zbraní 17. června, když parlament hlasoval 125 ku 61. Finští představitelé trvali na tom, že v době míru se s jejich umístěním nepočítá. Parlamentní debata ale ukázala skutečný spor o to, zda odstranění právních omezení posiluje odstrašení, nebo spíše vyvolává protiopatření, aniž by vytvářelo použitelnou vojenskou schopnost.

V Polsku šéf Úřadu národní bezpečnosti řekl, že vstup do jaderného sdílení je reálnou možností, a mluvil o plánovaných jednáních s Washingtonem. Rzeczpospolita zasadila litevský krok do širší snahy východního křídla získat v odstrašení stejné postavení jako západní spojenci. Rozšíření jaderného sdílení by ale vyžadovalo rozhodnutí Skupiny NATO pro jaderné plánování, tedy aliančního orgánu, kde se jaderná politika projednává. Národní změna zákonů sama nestačí.

Argument litevských představitelů je srozumitelný: stát NATO na frontové linii by si neměl ústavně zavírat alianční možnosti dřív, než přijde krize. Protiargument je stejně konkrétní: právní způsobilost bez infrastruktury, letadel, vycvičených posádek a amerického rozhodnutí rozmístit zbraně je politický signál, ne vojenská schopnost. Zda zrušení článku 137 změní postoj NATO, nebo jen litevský právní slovník, bude záviset na hlasování ve Vilniusu a na rozhodnutích, která zatím žádné spojenecké hlavní město veřejně neoznámilo.